Jméno: Vypravěč reflektor
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): Studijni-svet.cz
Vypravěč personální je případ, kdy je takzvaný „reflektor“ a sleduje příběh jako jedna z postav, nevypráví ho jako tradiční vypravěč. Tato postava je odraz myšlenek či pocitů autora a v průběhu knihy se může i měnit tak, že několika postav přebírá navzájem vypravěčský part.
Jelikož je vypravěč jedním z hrdinů daného díla, ví proto pouze tolik, kolik může vědět v dané situaci tento hrdina – není vševědoucí. Čtenář tak pozoruje literární svět očima této postavy a na všechny ostatní, kteří nejsou zrovna ve funkci vypravěče, je obvykle nahlíženo pouze z vnější perspektivy a jejich vnitřní perspektiva nám není známa.
Obvyklá je er-forma s častým použitím vnitřního monologu vyjadřovaného nevlastní přímou či polopřímou řečí. V moderní epice se může perspektiva vyprávění několikrát změnit, čímž se násobí pohled na určitou situaci.
Mnohdy jde o romantická díla, typickým příkladem může být román Utrpení Mladého Werthera, v němž je popisován vnitřní svět hlavního hrdiny, který líčí své pocity nenaplněné lásky. Dále lze uvést například Bylo nás pět, Doktor Faustus či Povětroň.
Zcela odlišným případem je vypravěč autorský neboli vševědoucí. Objevuje se zejména v realistických románech, nejedná se však o konkrétní postavu v knize a do děje tak nezasahuje. Vypravěč je informován nejen o všem dění, ale i o všech duševních stavech.
