Kniha: Aurelián
Autor: Louis Aragon
Přidal(a): Noname21
Autor: Louis Aragon
- 3. října. 1897 – 24. prosince. 1982
- vlastní jméno Louis Aragon
- francouzský spisovatel, student medicíny, novinář
- vstoupil do Komunistické strany Francie; později také přispíval do stranických novin L’Humanité (česky Lidskost)
- během 2. světové války byl představitelem tzv. odbojové poezie
- v roce 1968 po okupaci Československa se od komunistické ideologie odklonil
- vliv na jeho tvorbu měl André Breton
- časopis Komuna, ředitel redakce večerníku Dnes večer, ředitel francouzského týdeníku Francouzské listy
- po smrti své ženy dává najevo své homosexuální sklony
Rozbor knihy: Aurelián
- 1944, francouzský společenský román
A) místo a doba děje:
- Paříž, období po 1. světové válce
- provinční město, v závěru románu fašistický nálet
B) námět, dějová osnova
- příběh lásky pařížského rentiéra Aureliána a ženy provinčního lékárníka Bereniky v krátkém období jejího pobytu v Paříži
- milostný vztah ztroskotává, Berenika neúspěšně hledá absolutní lásku u básníka Paula Denise – rezignující návrat do prostředí maloměsta, odmítnutý Aurelián začíná pracovat ve švagrově továrně, později se stane ředitelem továrny a po 20 letech ( s ustupující francouzskou armádou ) se dostává do městečka kde také žije Berenika, jejich poslední setkání poznamenané názorovými rozdíly ( Berenika obhajuje socialismus ), Berenika umírá po fašistickém náletu
C) hlavní postavy, charakteristika
- Aurelián – intelektuál, po zážitcích z 1. světové války ztrácí iluze jako celá jeho generace, individualista, nedokáže svůj život ani pochopit a ani změnit, vidí spásu v lásce( ta se mění v osudové utrpení, vlastní pasivita předurčena k zániku ), zprvu trpně snáší degradaci a roli rentiéra
- Berenika – marně hledá absolutní lásku, stává se pro ni neuskutečnitelným snem
- básník Paul Denis – citově rozervaný představitel lehkovážné pařížské bohémy
D) hlavní myšlenka
- realistický obraz morálky vyšší pařížské společnosti počátku 20. st. ( faleš, snobství, nuda, nadutost, pocity zmaru, bezvýchodnosti, marnosti ), v takovém prostředí je marné usilovat o čistý milostný cit
- symbolika – Seina a sebevrazi, hrozba zmaru
- podobenství o prohře – nejen v lásce, ale i v širším významu – meziválečná generace intelektuálů za svou citovou vyprahlost zaviněnou válkou platí krutě ztrátou životních hodnot, dokonce i ztrátou vlasti ( symbolická Berenčina smrt, podrobení Francie Německem )
E) umělecké a kompoziční prostředky
- 4. román cyklu Skutečný svět (1. Basilejské zvony, 2. Krásné čtvrti, 3. Cestující z imperiálu, 4. Aurelián, 5. Komunisté)
- realistický obraz osudu intelektuálů marně hledajících místo ve společnosti po válce ( podnikatelé, Bohéma ) + vedlejší motivy kolem ústředního milostného příběhu
- láska jako mýtus spásy i bolesti, omezovaná rozdílnými společenskými podmínkami postav
- lyrický ráz obrazu, poetické obrazy Paříže a Seiny
- Autor hojně využívá vnitřní monology postav, které umožňují hluboký vhled do jejich psychiky a motivací.
- Postavy jsou vykresleny s detailní psychologickou hloubkou, což je pro román typické.
- Dílo lze zařadit do kontextu literatury tzv. „ztracené generace“, která zpracovává pocity deziluze a vykořenění po první světové válce.
Další díla
- jeho tvorba je ovlivněna surrealismem, později socialistickým realismem
- Plameny radosti – první básnická sbírka, soubor veršů, které publikoval před I. světovou válkou a v průběhu války
- Irena – skandální surrealistický text
- básnické sbírky – Elsiny oči, Voskové panoptikum, Posedlý Elsou, Elsa
- romány – Basilejské zvony, Krásné čtvrti, Cestující z imperiálu, Aurelián, Komunisté, Velikonoční týden
