Louis Aragon – životopis

 

Jméno: Louis Aragon

Přidal(a): David Hampl

 

Louis Aragon byl surrealistický autor, básník francouzského odporu během druhé světové války a přední komunistický spisovatel ve Francii.

 

Život

Louis Aragon se narodil v Neuilly 3. října 1897. Vystudoval medicínu. V roce 1917, když byl členem armádního zdravotnickém sboru, se setkal s André Bretonem, u kterého získal podporu v „surrealistické revoluci“ – to je literární a umělecké hnutí, které zdůrazňovalo iracionální a nevědomé. Aragonovy básně a prózy 20. let 20. století jsou silně surrealistické.

V roce 1928 se od skupiny surrealistů odloučil a vstoupil do Komunistické strany Francie. V roce 1930 své členství potvrdil přímo v SSSR, kde se stal oficiálně komunistou. Právě zde se setkal se svou budoucí ženou. Oženil se s Elsou Triolet, švagrovou ruského básníka V. V. Majakovského.

Aragonův osobní příběh byl předmětem pro jeho poezii, kterou zobrazoval v surrealismu, která se stala jeho sebevyjádřením. Jeho prvním velkým tématem je vlastenectví, sentiment, který prosazoval pozoruhodné kvetení poezie ve Francii během okupace. Odbojové básně psal zejména v průběhu druhé světové války. Druhým velkým tématem Aragonovy poezie je láska, kterou surrealismus vyvýšil především. Svou lásku vyznával především své manželce Else. Zatímco jeho romány se objevují ve starší tradici didaktického realismu, v poezii se vrátil k romantismu – tématy a formou. Jeho verše jsou tak připodobňovány vzhledem ke své pravidelnosti k veršům Victora Huga.

Publikoval četné eseje o umění a literatuře, a zvláště na podporu politické příčiny, které věnoval svá zralá léta.  V roce 1937 se stal redaktorem novin Le Soir. Během války pomohl založit komunistický týdeník Les Lettres françaises.

V roce 1981, francouzský prezident François Mitterand udělil Aragonovi řád legie cti. Zemřel v Paříži 24. prosince 1982.

 

Dílo

Plameny radosti 

První básnická sbírka autora byla vydána v roce 1920. Tyto verše psal před první světovou válkou a v průběhu války. Básně ukazují nejen slovní gratuitu, kterou surrealismus prosazoval, ale i lyrickou transformaci reality.

Anicet neboli Panorama 

Tentokrát jde o román, který byl vydán v roce 1921. je to první román autora, který je ale také ovlivněn surrealismem.

Komunisté

Romány tohoto autora malovaly panorama francouzského života před první světovou válkou. Ačkoli zamýšlel odsoudit buržoazii, jeho politické názory se v nich nevyskytují. Jinak tomu ale je právě v této knize. Kniha zobrazuje francouzskou společnost na počátku druhé světové války.

Velikonoční týden

Jedná se o nejznámější autorovu knihu a vrchol jeho tvorby. Podává v ní svůj koncept historie. Vypráví o malíři Théodore Géricaultovi a dobách, ve kterých žil – tedy v devatenáctém století.

Aurelián 

Román poprvé vyšel v roce 1944 a je to v pořadí čtvrtý román tohoto autora. Kritici jej ocenili jako nejzdařilejší z hlediska umělecké tvorby. Autor se v něm inspiroval svým vlastním romantickým příběhem lásky. Dvojice v tomto románu prožívá lásku v meziválečné době v Paříži.

Blanche aneb Zapomnění

V románu je patrný odklon od socialistického realismu. Místo toho používá autor styl známý jako nový román – ten měl působit jako tzv. antiromán. To znamená, že se odklání od toho, co tvoří klasický román, který se podle představitelů antirománu už přežil. Nový román tak obsahuje popisy věcí a jevů bez logické chronologie a časové posloupnosti. Jakýkoli popis tak mohl být začátkem nového příběhu.

Skutečný svět

Skutečný svět zahrnuje tři romány, které mají společné to, že je v nich vyjádřen souhlas se socialistickým realismem. Tvoří ho romány: Basilejské zvony (z roku 1934), Krásné čtvrti (1936) a Cestující z imperiálu (1942).





Další podobné materiály na webu: