Téma práce: Ráno, kdy vstávám do školy
Slohový útvar: Líčení
Přidal(a): Elen Vošická
Je chladné podzimní ráno, přibližně 6:30 h a mně právě pokojem zní ta známá melodie budíku, která každé ráno zvoní, abych už vstávala. Vůbec se mi z mé měkké postele nechce, a proto v ní ještě malou chvíli zůstanu. Mezitím už u nás doma všichni vstali, tedy až na mého bratra. Nastal čas už se opravdu z té postele vyhrabat a jít se přichystat na další den ve škole.
Nejdříve je na řadě hygiena. V polospánku se vydávám na cestu do koupelny, kde mě oslepí rozzářené světlo. Svým sonickým kartáčkem si vyčistím zuby, tedy hned potom, co provedu zápas s gumičkami, které mi stahují čelisti k sobě jako koňovi. Když kartáček dobzučí, jsou na řadě vlasy. Snažím se udělat účes, který bude vypadat aspoň trochu k světu. Když mají vlasy svůj den, jde to vcelku dobře, ale někdy si v nich přijdu jako Hagrid. Spíše to vypadá jako boj s větrem než s vlasy. Nad účesem jsem vyhrála a mířím zpět do pokoje, protože mám na sobě stále pyžamo. Oblečení si nevybírám podle své nálady až ráno, jako většina naší populace, ale mám ho připravené už od večera. Vezmu tedy hromádku s oblečením a převléknu se. Při oblékání si pustím do sluchátek písničky, protože jsem četla, že to pomáhá s probuzením a zlepšuje to náladu.
Právě jsem zjistila, že zase trochu nestíhám, takže musím přidat. Už jen náušnice, hodinky, řetízek a vyrážím. Sbíhám dolů po schodech, odkládám tašku do chodby a směřuji do obýváku. Ráno nesnídám, což je prý špatně, protože snídaně je základ dne. Ale zatím jsem se svého rituálu teplého mléka ze své oblíbené sklenice nevzdala. Zase mám na jeho vypití pouze dvě minuty, protože jsem se loudala. Už spěchám do chodby a jdu se obléct. Cestou si ještě uklidím do tašky s láskou připravenou svačinu a jsem připravená. Boty, šála, čepice, rukavice a kabát. Vybíhám do ještě polotmavé cesty na zastávku. Není to zrovna za rohem, a proto musím chvílemi popobíhat, abych to za těch pět minut stihla. Taková menší ranní rozcvička. Přecházím hlavní silnici a v zatáčce už vidím přijíždějící autobus. Právě jsem dorazila akorát, takže tady nemusím mrznout jako rampouch. Cestou autobusem si ještě rychle zopakuji látku na písemku, abych se ujistila, že to opravdu umím.
Konečná zastávka. Prosíme, vystupte. Všichni cestující autobusu se začnou tlačit k východu, jako by hořelo. Konečně jsem se i já dostala k výstupu a vydala se na cestu od autobusové zastávky ke škole. U vchodových dveří pozdravím pana školníka a jdu se ke své skřínce, kde se přezuji a svléknu. Zvoní!
Hodnocení: neuvedeno
