Téma práce: Svou tašku ubránila
Slohový útvar: Vypravování
Přidal(a): Anonym
Bylo krásné páteční ráno, slunce vykukovalo mezi bílými mráčky a vzduch voněl jarem. Ptáčci cvrlikali, příroda se probouzela k životu a já jsem se cítila skvěle. V tomto roce oslavím již své devadesáté narozeniny, co se váže s jistými zdravotními problémy, a ne každé ráno jsem v takové výborné formě jako dnes. Jsem po operaci kolena a z toho důvodu chodím o holi. Jako každý druhý den v týdnu jsem se rozhodla jít na nákup do našeho malého vesnického obchůdku, který je vzdálený asi 15 minut od mého bydliště. Nasnídala jsem se, vytáhla jsem si jedny ze svých nejkrásnějších šatů a v 11 hodin vyrazila pomalým krokem do obchodu. Cesta tam probíhala úplně bez potíži, potkala jsem pár sousedů, se kterými jsem poklábosila a probrala všechny novinky. V obchůdku jsem nestrávila moc času, nakoupila jsem potřebné potraviny, sbalila je do tašky na kolečkách a vydala se nazpátek.
Rozhodla jsem se jít stejnou cestou, protože je klidná a není na ní žádný provoz. Zvony na našem malebném kostele odbíjely poledne, na ulici nikde nikdo, protože všichni se už chystali k obědu. Takový venkovský poklid. Najednou jsem, ale měla pocit, že za mnou někdo jde. S nejistotou jsem se otočila a spatřila jsem vysokého muže s černou kuklou na tváří. Úplně ve mně hrklo. Nedokázala jsem se pohnout. Přemýšlela jsem, co udělat. Zakuklený muž už byl blízko a chytil moji tašku. Nechtěla jsem ji pustit, co způsobilo, že zatáhl takovou sílou, až jsem málem upadla na zem. Chytila jsem pevně svou hůl a mrštila ji směrem k němu. Trefila jsem ho přímo do tváře, zločinec upadl. Z nosu mu tekla krev a slyšela jsem, jak něco cinklo. Možná zub? Rychle jsem vytočila číslo 158, ale koutkem oka jsem zahládla, že muž se už zvedá ze země. Hrozně jsem se bála, že policie nestihne dojet včas. Paralyzoval mě strach, že mi bude chtít ublížit, ale k mému překvapení a štěstí se lupič otočil a začal utíkat. Asi zřejmě nečekal, že taková stará osoba jako já, bude klást takový odpor.
Došla jsem domů, kde jsem ještě dlouho rozdýchávala to, co se před chvíli stalo. Od policie jsem se později dozvěděla, že se podařilo maskovaného muže chytit. O mém hrdinském činu se pak psalo v novinách a vyprávělo v televizi, já se ale jako hrdinka necítila. Jsem ráda, že muž je ve vězení a dlouho nebude mít šanci ublížit někomu jinému, kdo nebude mít tolik štěstí jako já.
Hodnocení: 1 = výborně
