Kniha: Poslední sen starého dubu
Autor: Hans Christian Andersen
Přidal(a): Jana Plecháčová
Hans Christian Andersen (1805 – 1875)
- rodák z Odense, ostrov Fyn, Dánsko
- spolu s bratry Grimmovými nejproslulejší světový autor pohádek
- pohádkový život rozhodně neměl
- jeho učitel ho týral
- četl, co jenom mohl
- otec švec, matka pradlena, starší sestra prostitutka, údajně jen v jednom případě, strýc místní blázen
- snil o bohatství a lepším životě
- ve čtrnácti letech odjel do Kodaně, kde ho vzali do Dánského královského divadla
Díla:
- Pohádky:
-
- Cínový vojáček
- Císařovy nové šaty
- Čarovná truhlice
- Křesadlo
- Malá mořská víla
- Děvčátko se sirkami
Zařazení do doby:
- psal za vlády krále Kristiána VIII. až ke králi Kristiánu IX.
- první knihu vydal v roce 1822, poslední pohádky v roce 1872
Rozbor díla: Poslední sen starého dubu
- Literární žánr: pohádka – nejspíš lidové tvorby, vánoční tematika. o starém dubu, který stojí v lese už mnoho let
- Literární druh: epika
- Námět: život, cit, vzpomínky, moudrost, atmosféra, Vánoce, rodina, líbivost
Okolnosti vzniku díla:
- V roce 1833 se vydal na cesty po Evropě – Paříž, Řím, Neapol, Vídeň. Poté vydal první sbírku pohádek. V té napsal jak pohádky, které znal z dětství, tak přidal i svou vlastní tvorbu. Podle historiků se i v pohádkách objevuje jeho utrpení z odlišnosti.
Obsah:
- Pohádka o dubu, který stojí už statisíce let na stejném místě, ledacos viděl a prožil.
- V jeho koruně sedávají ptáčci, mouchy mnoho jiného zvířectva.
- Starý dub je však jednoho dne vyvrácen.
Motivy:
- Čistě pohádkové, hlavní hrdinové jsou zvířátka a příroda, lidí je zde minimum.
Kompozice:
- Od začátku do konce je pohádka psaná chronologicky.
Jazyk:
- Klasická, také moderní forma.
Jazykové prostředky:
- pohádkové symboly
- v některých verzích je uvedená přímá řeč
- euforie – jepice je ráda, že žije a pranic jí nevadí, že to bude jen jeden jediný den
- moudrost – starý dub je velmi moudrý tím, že žije tolik let a leccos viděl
- smutek – když dub jednoho dne vyvrátí silná bouře
Časoprostor
- Čas: není určen
- Místo: les
Hlavní postavy:
- Starý dub – moudrý a dobrý strom, který nikomu nikdy neublížil.
- Jepice – raduje se na světě, přitom jí nevadí, že bude žít jeden den, což starý dub celkem udivuje.
- Vichry – zpívají okolo starého dubu, přejí mu sladké sny a klidný spánek.
- Květiny – zpívají pro starý dub v jeho snu.
- Námořníci jsou smutní z toho, že se dub vyvrátil během bouře, on sám si přitom snil.
Obsah díla:
Byl jeden starý dub, který nyní během Vánoc slavil právě 365 dní na světě. Ovšem podle lidského počtu už žil čtvrté století. Zrovna okolo něj tančila jepice. Starému dubu jí bylo líto, protože žije jediný den. Jepice tomu však nerozuměla a stejně se radovala. Když usnula, tak jí dub znovu politoval, protože věděl, že už se neprobudí. Na dub usedaly ptáci a vyprávěly si, jak je těžké v zimě shánět potravu a všeobecně nějak tak o tom životě. A dub jednoho dnes usnul a snil. Snil o tom, že mu zpívají květiny, dubu to připadalo neuvěřitelně krásné. A pak se mu zdálo, že už nesvazují žádná pouta, a že se i s kořeny vznáší k nebi. A zatímco si takto snil, přes moře se přehnala velmi silná bouře. Moře přivalilo vlny, dub sténal, praštěl a nakonec skončil vyvrácený i s kořeny. Když přijeli námořníci, byli velmi smutní z toho, co se stalo s dubem.
Inspirace daným literárním dílem a přijetí díla:
- Vliv na dané dílo: Inspirace přišla z dětství, ale jen u některých pohádek. Většina byla jeho vlastní tvorba.
- Inspirace dílem: Ani filmové, animované či audio verze.
Reakce na dílo:
- Uvádí se, že byla přeložena do více než 125 jazyků, jako ostatní Andersenovy pohádky. Přestože se jedná vánoční pohádku, je neznámá.
