Kniha: Hrátky s čertem
Autor: Jan Drda
Přidal(a): tchytila
Jan Drda
O autorovi – Jan Drda (1915-70):
- prozaik, dramatik, autor knih pro děti a mládež
- jeho dětství bylo poznamenáno ztrátou matky, která zemřela po porodu dalšího dítěte
- studoval filozofii na Karlově univerzitě, studia nedokončil a začal pracovat v redakci Lidových novin
- po druhé sv. válce se stal jejich šéfredaktorem
- cestoval, významná byla jeho spolupráce s českým filmem
- byl mj. poslancem Národního shromáždění (1948-60), předsedou Svazu československých spisovatelů
Ke konci života byl šéfredaktorem týdeníku Svět práce (1968-69) a z této funkce byl odvolán, protože se (poprvé) postavil proti stávajícímu režimu: vehementně odsoudil ruskou okupaci a své stanovisko nezměnil, i když mnozí v té době ano.
Další jeho díla: Městečko na dlani, Němá barikáda, náměty a scénáře pro film: Dařbuján a Pandrhola, Vyšší princip, Zlaté kapradí, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Nejkrásnější hádanka.
Literárně-historický kontext
Hra vznikla na samém konci druhé světové války v roce 1945 a rozbor ji uvádí s rokem 1946. Dobové přijetí bylo kladné, protože v příběhu lidé viděli obraz boje s nacisty.
Rozbor díla: Hrátky s čertem
Bibliografický zápis:
Hrátky s čertem
Československý spisovatel
Praha 1965
Hrátky s čertem (1946)
Pohádková divadelní hra, kterou napsal na samém konci války v roce 1945. Lidová moudrost a mravní síla českého člověka zde vítězí nad slepou silou pekla. Dílo bylo přijato kladně, protože v něm lidé viděli boj s nacisty.
Jazyk a styl: Postavy jako Martin a Káča mluví nespisovně, českým nářečím (jinak si taký čírtě mlíčný, zlej kukuč, eště, vobouma vočima), čert Lucius s princeznou zase mluví vybraně a spíše spisovně. Je zde alegorie, humor, lidová poezie.
Místo a čas děje: V českých lesích a v pekle, jediný časový údaj pro pohádku podstatný je půlnoc, kdy mají jít do čertova mlýna
Děj:
Martina Kabáta trápí, že se neumí bát. Proto jde přenocovat do starého pustého mlýna, aby zjistil, zdali tam opravdu straší a jestli on sám pozná, co je to strach. Čertu se ale chtěla upsat vlastní krví princezna Dišperanda spolu se svou kamarádkou služebnou Káčou tak, aby měly konečně ženicha, po kterém obě dvě touží. Čert ale odnese Káču do pekla a Martin Kabát ji jde z pekla vysvobodit. Aby získal zpět krvavé úpisy princezny a Káči, hraje v pekle s čerty karty (karbaní), což se mu za pomoci božího anděla Theofila nakonec povede. Martin Kabát zůstane s Káčou hospodařit v opuštěném mlýně. Potrestán je i neskromný poustevník a místní loupežník Sarka Farka.
Postavy:
- Martin Kabát: Dobromyslný vysloužilý voják. Přístupem k životu je lidský, smířlivý a spravedlivý. Nebojí se čertů a přechytračí je.
- Loupežník Sarka-Farka: Hraje si na mordýře, přitom je to strašpytel a spíš neví, co dělá, než by byl zlý. Je komický, protože na loupežníka je moc citlivý.
- Poustevník otec Školastyk: Suchý poustevník, který se, jak sám rád opakuje, živí 30 let jen kobylkami, je přísný, asketický, netolerantní, úzkoprsý a pyšný na to, jak je svatý. Pýcha jej nakonec má přivést do pekla. Náboženský fanatik.
- Princezna Dišperanda: Jemná, milá, naivní, dívka, oproti Káči je bojácná.
- Princeznina komorná Káča: Odvážná, drsná, jen tak se nezalekne. Když ji čerti podvedou, jako klíště jednomu nasedne na hřbet a nechá se nést až do pekla. Vydupe si svoje.
- Čert Solfernus: Chytrý má uhlazenější vystupování, ale je zlostný.
- Čert Belial: Diplomatický
- Čert Belzebub: Hlavní čert, pořád usíná, je komický.
- Čerti Omnimor a Karborund: Jeden šišlá, oba jsou to hloupí vidláci.
- Čert Lucius: Vychytralý, uhlazený, podlézavý a povýšený.
- Teofil: Smířlivý, citlivý anděl, který Školastykovi nosil chleba od Boha.
Vlastní názor:
Hrátky s čertem jsem vždycky měla ráda jako pohádku. Teď jsem víc vnímala to morální poselství a hlavně jsem si všimla, jak Drda kritizuje náboženský fanatismus u otce Školastyka a nabádá nás k toleranci chyb a zapomenutí se ostatních.
Hra je vtipná, moc se mi líbí výrazy jaké postavy používají (čírtě mlíčný, zlej kukuč), když jsem to četla, jako bych slyšela Káču a musela se smát a to hlavně, když opakovala „To by bylo, aby slušné děvče o štěstí přišlo,“ nebo „Nemusí být chytrý, hlavně aby byl hezký“.
