Kniha: Višňový sad
Autor: Anton Pavlovič Čechov
Přidal(a): M Bostlová
Anton Pavlovič Čechov
Anton Pavlovič Čechov byl ruský dramatik, který se narodil roku 1860 v Taganrogu. Jeho otec byl obchodník se smíšeným zbožím, ale velmi brzy zkrachoval a mladý Anton musel pomáhat živit rodinu. Studoval na medicíně (lékařskou praxi vykonával od absolutoria v roce 1884 až do konce 90. let) a přivydělával si psaním humoristických povídek, které psal pod pseudonymem. Psal také texty pro divadlo a byl reportér ze soudní síně.
Od druhé poloviny osmdesátých let Čechov začal svůj talent více rozvíjet a začal psát větší díla, kterými charakterizoval problematiku jeho generace v Rusku. Jeho tvorba se však začala uznávat až po jeho smrti.
Psal také psychologické povídky. V posledních letech svého života psal i divadelní dramata. Stále zde uplatňoval svůj smysl pro humor a velmi přesně popisoval chování postav.
Zemřel v roce 1904 na tuberkulózu
Višňový sad
Literární druh: lyrické drama
Literární žánr: komedie (o čtyřech dějstvích)
Višňový sad vzniká v letech 1903-1904. Tedy na konci autorova života. Je to typické realistické dílo. Autor zde využívá tzv. kritického realismu, kdy kritizuje nedostatky společnosti. Autor se nezapojuje do děje. Charakteristiky postav se dozvídáme spíše z textů, než z činů a většinou pociťují prázdnotu svých životů.
Postavy:
Raněvská-majitelka panství (štědrá, dobromyslná, odmítá si připouštět realitu)
Aňa-dcera Raněvské (naivní, těší se na budoucnost, nemyslí na minulost)
Varja-adoptovaná dcera Raněvské (pracovitá, snaží se hospodařit s penězi, touží vstoupit do kláštera)
Gajev-bratr Raněvské (nemá práci, cítí vinu, že finančně sestře nepomáhá, mívá dlouhé proslovy)
Lopachin-dříve chudý, nyní podnikatel (koupil višňový sad)
Trofimov (Péťa)-věčný student, miluje Annu
Simeonov Piščik-statkář
Charlotta-guvernantka
Jepichodov-účetní
Duňaša-panská
Firs-starý, nemocný komorník (špatně slyší a stále si něco povídá)
Jaša-mladý sluha (vychytralý, chce se bavit, chová se povýšeně)
Piščik-statkář
Děj:
Děj začíná příjezdem Raněvské a její dcery Ani z Paříže, kam odjely, když jim zemřel jejich syn Gríša. Vrátily se, protože neměly už dostatek peněz. Doma na ně čeká Lopachin s Duňašou. Vlak měl ale dvě hodiny zpoždění. Mezitím přijde i Jepichodov s kyticí, ale hned zase odchází. Duňaša se zmíní Lopachinovi, že ji Jepichodov požádal o ruku. V tom slyší přijíždět vůz a jdou přivítat majitelku panství. Do pokoje vejde Raněvská s Aňou a v slzách se raduje, že je doma. Přijde s nimi i Gajev, Charlotta a Piščik. Všichni se radostně vítají. Duňaša se Aně zmíní, že přijel Trofimov (Péťa), ale že se bojí to říci Raněvské, aby ji neranila, protože kdysi učil ještě malého Gríšu. Domluvili se, že jí to řeknou později. Všichni se vítali a byli šťastní, pak ale Lopachin začal mluvit o dluzích. Řekl, že že problém vyřešil. Dostal prý nápad vykácet višňový sad, který stejně vůbec nerodí, rozparcelovat ho a prodat chatařům. Nikdo s tímto nápadem nesouhlasil a tak Lopachin odešel a prohlásil, že za pár dní proběhne dražba. Začali si dále povídat, ale téma se stále drželo jejich dluhů. V tom požádal Piščik Raněvskou o nějaké peníze na hypoteční úroky. Raněvská se zezačátku bránila, ale pak mu těch dva a půl tisíce přece jen půjčila. Varja je zoufalá z toho jak maminka stále rozhazuje peníze. Nakonec jdou všichni spát.
Den dražby se blíží a rodina se snaží žít jako dřív, ale moc se to nedaří, zvláště, když je v blízkosti Lopachin, který jim dražbu a dluhy stále připomíná. Varja touží vstoupit do kláštera, ale také je zamilovaná do Lopachina. Ten ji má také rád a všichni počítají se svatbou, ale on ještě nic nenaznačuje. Začíná se také rýsovat vztah mezi Aňou a Trofimovem (Péťou), který se snaží rodině pomáhat z dluhů.
Když nastane den dražby, rodina je na plese. Všichni tancují a Varja pláče, Raněvská je také smutná a po všech chce, aby ji litovali. Když přijde Lopachin, řekne jim výsledek dražby. Statek koupil sám Lopachin. Všechny to zaskočí. Raněvská se zhroutí. Lopachin v dražbě přihodil devadesát tisíc rublů nad výši dluhu a panství tak sám koupil. Lopachin je šťastný, ostatní jsou ale zdrcení. Nechtějí se svého sadu vzdát. Varja ukončí vztah s Lopachinem.
Když rodina odjíždí z panství, jdou se s nimi rozloučit další občané obce. Raněvská se s nimi zdraví a dává jim peníze. Gajev se na ní zlobí, ale Raněvská je zoufalá. Raněvská odjíždí zpět do Paříže, zatímco Gajev zůstává v Rusku a přijímá místo v bance. Aňa zůstává ve městě a těší se na nový život. Lopachin se služebnictvem jdou také do města a v panství zůstává nakonec jen starý sluha Firs, na kterého všichni zapomněli a nechali ho tady zamknutého. Lehne si na pohovku a poslouchá jak se sad pomalu kácí.
Můj názor:
Toto dílo bylo velmi zajímavé. Četlo se celkem dobře, ale vůbec nic se nedělo. Nedokázala jsem se do děje vžít.
