Kniha: Babička
Autor: Hans Christian Andersen
Přidal(a): Jana Plecháčová
Hans Christian Andersen (1805 – 1875)
- dánský spisovatel
- v zahraničí nejuznávanější spolu s bratry Grimmovými v oblasti pohádek
- chudé poměry
- v jedenácti letech přestal chodit do školy, zemřel otec a on už jako dítě pracoval v továrně
- společnost si ze začátku utahovala z jeho pravopisu
- toužil po uznání a bohatství
- autismus a dyslexie
- odmítal sexuální vztah, a to jak se ženou, tak i s mužem
Díla:
- Pohádky:
-
- Cínový vojáček
- Císařovy nové šaty
- Čarovná truhlice
- Křesadlo
- Malá mořská víla
- Děvčátko se sirkami
Zařazení do doby:
- Autor je klíčovým představitelem literárního romantismu. Pro tento směr jsou typické prvky jako důraz na city, individualitu a zájem o lidovou slovesnost, což se projevuje i v Andersenových pohádkách.
- Jeho nejúspěšnější tvůrčí období bylo v letech 1845 až 1872.
- První dílo publikoval v roce 1822.
Rozbor díla: Babička
- Literární žánr: autorská pohádka (nejedná se o lidovou tvorbu, H. Ch. Andersen je autorem, nikoliv sběratelem). Dílo je někdy přirovnáváno k Babičce od Boženy Němcové, je však výrazně kratší a má odlišné, melancholické ladění.
- Literární druh: epika
- Námět: láska, vzpomínky, líbivost, slzy, smutek
Okolnosti vzniku díla:
- V roce 1833 se vydal na cesty po Evropě – Paříž, Řím, Neapol, Vídeň. Poté vydal první sbírku pohádek. V té napsal jak pohádky, které znal z dětství, tak přidal i svou vlastní tvorbu. Podle historiků se i v pohádkách objevuje jeho utrpení z odlišnosti.
Obsah:
- Pohádka o babičce, která je už velmi stará a jenom vzpomíná.
- Opatruje uschlou růži ve zpěvníku, kdykoliv na ni pohlédne, začne plakat.
- Vzpomíná na svoji mladost, na mladého muže, který byl po jejím boku.
Motivy:
- Čistě pohádkové, vystupuje zde jako hlavní babička, dá se v tom vidět motiv od Boženy Němcové, ale na rozdíl od ní je tahle pohádka výrazně kratší.
Kompozice:
- Od začátku do konce je pohádka psaná chronologicky.
Jazyk:
- Klasická i moderní forma.
Jazykové prostředky:
- pohádkové symboly: uschlá růže ve zpěvníku symbolizuje vzpomínky na mládí a lásku, zatímco růžový keř na hrobě představuje pokračování života a krásy i po smrti.
- přímá řeč: v některých verzích se objevuje.
- epiteta (básnické přívlastky): stará a vetchá babička, laskavé oči, suchá růže, plavé kadeře.
- přirovnání: „měla tak laskavé oči, jako by se v nich zračilo požehnání“.
- personifikace (zosobnění): „nad keřem zpíval slavík a v kostele hrály varhany“.
Časoprostor:
- Čas: není určen
- Místo: Babiččin domek, hřbitov
Hlavní postavy:
- Babička – hlavní postava pohádky, která schovává jako největší vzácnost zpěvník a v něm uschlou růži.
Obsah díla:
Byla jednou jedna babička, už stará a vetchá. Nicméně měla tak laskavé oči, jako by se v nich zračilo požehnání. Znala mnoho příběhů, hodně zná, má velký zpěvník a v něm suchou růži. Tu opatruje jako největší svou vzácnost. Často si ve zpěvníku čte, ale také se usmívá, ovšem někdy pohlédne na růži a oči se jí zalijí slzami. To babička začne vzpomínat na mladost, kdy byla sama děvče v rozpuku, s plavými kadeřemi a kulatými červenými tvářemi. Oči měla tenkrát stejně tak mírné a laskavé jako dnes. Vedle ní seděl mladý, silný a hezký muž, který jí podával růži. Ona se usmívala tak, jako nikdy předtím. Ovšem tenhle výjev zmizí a babička je zase u sebe doma. A nyní je babička mrtvá. Byla unavená s tím, že toho vyprávění bylo už pro dnešek dost, usnula tedy a už se neprobudila. Na jejím hrobě zasadili růžový keř. Na něm rozkvetly nádherné růže. Nad keřem zpíval slavík a v kostele hrály varhany písně z babiččina zpěvníku. Přímo na hrob svítil měsíc. Nebožka tam však nebyla. Každé dítě si mohlo jít v noci utrhnout ke hřbitovní zdi kvítí.
Inspirace daným literárním dílem a přijetí díla:
- Vliv na dané dílo: Inspirace přišla z dětství, ale jen u některých pohádek. Většina byla jeho vlastní tvorba.
- Inspirace dílem: Dílo bylo zpracováno do podoby audioknih, které jsou dostupné v interpretaci různých herců. Filmové či animované verze nejsou běžné.
Reakce na dílo:
- Uvádí se, že byla přeložena do více než 125 jazyků jak je tomu u všech autorových pohádek. Kritiky nejsou známy, neboť pohádka je českému čtenáři neznámá. Dalo by se říci, že je trošku podobná Babičce od Boženy Němcové, ta je však mnohem delší a výpravnější.
