Kniha: Balada z hadrů
Autor: Jiří Voskovec, Jan Werich
Přidal(a): Karolína
Kontext doby
Jde o meziválečnou tvorbu. Divadla se dělila na „kamenná“ a avantgardní. Kamenná divadla se dělila na oficiální a neoficiální, což byly například kabarety. Mezi divadla „kamenná“ oficiální patřilo např. Národní divadlo nebo Vinohradské divadlo. Hrál se tam klasický repertoár jako Shakespeare nebo Moliére, z českých autorů např. hry Karla Čapka nebo Jaroslava Kvapila. Mezi avantgardní patří Osvobozené divadlo nebo D34. V avantgardním divadle se provádí různé experimenty (propojení veršů a hudby do dramat) a rozvoj žánrů. Hrají se tam hry Voskovce a Wericha
Kontext autora: Jan Werich a Jiří Voskovec
Jan Werich a Jiří Voskovec spolu v roce 1925 založili Osvobozené divadlo, které se stalo velmi populární pro svou komičnost. Jejich hry reagovaly na aktuální politickou situaci a společenské problémy. V roce 1935 Voskovec s Werichem divadlo opouštějí a začínají působit pod tzv. Spoutaným divadlem. V roce 1937 se vrací do Osvobozeného divadla, ale to se po roce musí zavřít. Oba dva jsou nuceni opustit Československo. Spolu s nimi opouští Československo i jejich skladatel Jaroslav Ježek. 2.světovou válku žijí v USA. Voskovec se vrátí jen na rok a pak jede nejdříve do Francie a po roce zpět do USA, kde i umírá. Werich po návratu z USA pracoval v divadle ABC a založil Divadlo Voskovce a Wericha.
Mezi jejich díla patří např.: Vest Pocket revue, Golem, Caesar, Osel a stín, Kat a blázen a roku 1935 Balada z hadrů
Rozbor díla: Balada z hadrů
Umělecký směr, forma
Jedná se o drama, které má rychlý spád, krátké dialogy a tragický konec. Toto dílo řeší aktuální problémy, které jsou zasazeny do historie. Dílo by se dalo označit i za satiru. Je to vlastně hra ve hře, protože postavy, které vystupují na začátku příběhu, začnou hrát hru a celý příběh se přenese do roku 1455.
Místo, doba, postavy
Hra se odehrává v Paříži v roce 1455. Mezi hlavní postavy patří:
- Francois Villon – básník, který se svými básněmi zprotivil králi, má rád Kateřinu
- Purkmistr města Paříže – lakomý, má velmi rád své peníze a Kateřinu
- Kateřina – milovnice, udělá vše proto, aby dosáhla toho, co chce
- Filip – zloděj, ukradl peníze purkmistrovi, má něco s Kateřinou
- Georges – antoušek, je zavřený na pranýři, protože zoíval Villonovu píseň
- Jehan – ponocný, má rád Villonovi písně
Formální, jazyková stránka
Hra je rozdělena na dva díly a každý díl má několik obrazů. První díl začíná prologem.
Jak v monolozích, tak v dialozích se objevují básně francouzského básníka Francois Villona. Hra je psaná satiricky a s dějovou nadsázkou.
Souvislosti, aktuálnost, divadelní, filmové zpracování
Hra měla premiéru 28. listopadu 1935 ve Spoutaném divadle a roku 1960 byla hra zfilmována.
Zápletka
Příběh vypráví o Francois Villonovi, který byl, díky svým veršům, přinucen žít na kraji společnosti. Byl za to považován za zločince. V této hře se autoři věnují zejména jeho vztahu s Kateřinou.
Podrobný děj
V cihelně se sejdou žebračka, Kateřina, nezaměstnaná a nezaměstnaný. Hlídač je nechce vyhodit. Přijde student a recituje jim Villonovu Baladu krásné zbrojmistrové a společnost se ukládá ke spánku. Přijde herec a začne recitovat Hamleta. Když si oblékají kostýmy, které herec přinesl, napadne je, že si zahrají Na Villona.
Purkmistr vynadá Villonovi za jeho poezii. Poté potká Kateřinu, vyzná jí lásku. Pak jde Kateřina za purkmistrem. Purkmistrem má vztek na Villona a chce ho obvinit z vraždy a pověsit. Kateřina mu za peníze přislíbí pomoc. Když purkmistr spí, za Kateřinou do ložnice přijde její milenec Filip, ktrerý chce peníze . S pomocí Kateřiny Filip oloupí purkmistra a když uteče, Kateřina začne křičet o pomoc. Kateřina purkmistrovi řekne, že to byl Villon.
Mezitím je Georges na pranýři a Jehan ponocný jde kolem. Jejich role je setkání dvou klaunů. Georges ví, že je nemocný a Jehan se nabídne, že ho uzdraví. Osvobodí mu jednu ruku z pout, ale zacvakne omylem pouta na svou ruku a klíče od pout jsou daleko. Nakonec ho ale osvobodí, protože Georges si zanotuje písničku od Villona, která je Jehova oblíbená. V tom k nim přijde v noční košili purkmistr a křičí, že byl okraden. Georges s Jehanem ho postaví na pranýř. Všichni se mu smějí.
Jehan a Georges hrají s Filipem kostky a na Filipovi vyhrají ukradené peníze a pohár purkmistra. Jakmile takto oberou, utečou i s lupem. Poté Kateřina vyčítá Filipovi, že zase prohrál.
Kateřina chce nalákat Villona do léčky v hospodě, ale on ji odvede z hospody pryč. Ve dveřích ho potká Filip a vydírá Villona. Georges a Jehan vcházejí dovnitř a usvědčují Filipa, že on měl u sebe zlato a pohár ukradený purkmistrovi a prohrál to s nimi. Villon se chopí příležitosti, a když Filip trvá na tom, že věci ukradl Villon, peníze i pohár si vezme. Filip je vyhozen z hospody. Do hospody přichází prevót zatknout Villona, ale když vidí na stole peníze, nabídne mu za peníze svobodu. S tím Villon souhlasí. Prevót si vezme peníze a opouští hospodu.
Georges s Jehanem přinesou polomrtvého Villona k žebračce. Spadl v mrazu do vody, má horečku a zimnici. Georges s Jehanem jdou pro doktora a Villon mezitím od žebračky uteče. Kateřina je s purkmistrema vtom přichází Filip a drží pohár. Tvrdí, že Villon je mrtvý, protože ho shodil do Seiny a vzal mu pohár. Za scénou přichází Villon, purkmistr s Filipem se schovají za závěs. Villon vyznává lásku Kateřině, ale ona ho nechce vidět. Villon uvidí pohár a obviní Kateřinu, že si připíjela s jeho vrahem. Odkrývá závěs. Purkmistr s Filipem mezitím stačí utéct. Přijdou Georges s Jehanem a vidí purkmistra. Vstoupí Villon s Kateřinou. Vidí George a Jehana, jak chtějí vydat purkmistra soudu. Kateřina se vytrácí, přichází Filip s prevótem. Zatýkají George, Jehana a Villona. Villon stojí před soudem za to, že urazil purkmistra a Kateřinu. Je odsouzen k 50 ranám holí pod okny Kateřiny.
Vykladačka předvídá Villonovi brzký konec a vyzná mu lásku. On ale o lásku nestojí, chce se vrátit ke své tlupě a vykladačka jde s ním. Přijde k nim Filip, dojde k hádce a Villon ho nakonec zabije. Bitku vidí prevót i Kateřina a obviní Villona z vraždy. Tím osud Villona končí, společnost ho dostala pod šibenici, jak to všichni chtěli.
Opět se děj vrací do cihelny. Herci se zde přou o to, která z postav byla větší darebák.
Zhodnocení, vlastní názor
Velmi krátká balada, u které bych vážně ocenila, kdyby byla delší. Skoro u všech scén jsem se opravdu pobavila a líbilo se mi, jak jde tato hra přenést i do dnešní doby, hlavně co se týká krádeží, korupce a dívek, které pro peníze nebo proto, co chtějí udělají vše bez špetky sebeúcty.
Úryvek
SVĚT NARUBY
(Před oponou)
(Georges a Jehan vyjdou před oponu)
JEHAN
Má pravdu ten snílek s tím jasnovidectvím. Já mám moc rád tohle prorokování, okultismus, hypnózu, mesmerismus a vůbec vědy exaktní.
GEORGES
To si myslím pane. Vzdělání, to je svůdná věc. Ušlechtilá.
JEHAN
Taky jsem slyšel. Takhle známí moc horovali pro vědy.
GEORGES
Jako vědy? Panečku, učenost … náramné! Takový Flammarion, znáte?
JEHAN
Co to?
GEORGES
To je vědec, který vám například řekne, že vzdálenost Měsíce od Země, tu kolikrát urazí za svůj život pěšky průměrný venkovský listonoš.
JEHAN
Podívejte se, tak ono je tam poštovní spojení!
GEORGES
Prosím vás! – Co ti lidé všechno nevymyslí!
JEHAN
To máte jako ten atom, co tuhle rozbili.
GEORGES
A kde se to stalo?
JEHAN
Počkejte, v Americe, myslím, rozbili atom.
GEORGES
A komu to udělali?
JEHAN
Sami sobě. To byl jejich.
GEORGES
Aha, asi jej měli pojištěný.
JEHAN
Ale ne, profesoři nějací na univerzitě.
GEORGES
Prosím, tak už i profesoři na univerzitě jsou takhle zvrhlí. Jen když to může něco rozmlátit. – A mezi námi pane, co je to, atom?
JEHAN
… to je … jak bych vám to řekl … malá část hmoty.
GEORGES
Tak řeknu kousek.
JEHAN
To je menší. Kousínek, ždíbeček. Kousek, to je molekula.
GEORGES
Dobře, ale proč se ten kousínek rozbíjí?
JEHAN
To máte tak: vesmír, ne? To je jako … třeba Slunce, že ano. Ekliptika, to je kolem dokola, a teď se to tedy točí … to se rozumí ve velkém a jaksi, oni mysleli, že to jde donekonečna. No, a totéž v malém. Rozumějte: přijde Einstein a řekne: To se neví, jestli to někde nemá konec, a co, jaképak Slunce, v tom atomu to je zase tak, jenže malinkaté, no, a to Slunce malinké, když se rozbije …
GEORGES
… tak je tma. Teď je mi to úplně jasné.
JEHAN
Ale to není všechno. Ten atom když rozbijete, tek je z toho najednou něco jiného. Prvek, víte.
GEORGES
Nevím.
JEHAN
Prvek, to je, když se něco nemění. Rozumíte, člověk není prvek, ale třeba linoleum …
GEORGES
To je praktická věc.
JEHAN
A prvek k tomu. No, a teď máte možnost třeba rozbít atom a místo toho, co tam bylo, je najednou něco jiného. Víte? Zlato třeba: rozbijete olovo a je z toho zlato.
GEORGES
To vám tedy povím, že až tohle půjde dělat šmahem, že to bude pěkná věc. To bude zlato najednou jako dnes železo, a třeba zrovna železo bude hrozně drahé.
JEHAN
Ano. Do rána budou všechny koleje vykradené.
GEORGES
Budou jezdit zlaté lokomotivy. Žádné železnice, zlatnice! A budete-li chtít dámě koupit šperk, půjdete k Rottovi …
JEHAN
… a koupíte jí skobu. Nebo zuby se budou nosit železné, celé rezavé.
GEORGES
To se ale potom s tím zlatem obrátí všechno. Třeba látky. Paní bude volat: Máry, vytřete tu podlahu brokátem! Večerní šaty si dá ušít z lavičníku.
JEHAN
Prostě svět naruby.
GEORGES
Já vám řeknu, že už je naruby i dnes, bez toho všeho.
GEORGES A JEHAN (zpívají)
Svět naruby
Celou noc a celý den,
Jako bych měl těžký sen,
Jako bych snil,
Jako bych nežil,
Jako bych sem nepatřil.
Když není to ve snáři,
Ať mi řeknou hvězdáři,
Zdali jen sním
Nebo zdali bdím,
Když naruby svět vidím.
Refrén
Je to divný svět, divné věci,
Když je pro lidi třeba
Pálit laciné žito v peci,
Aby zdražil chleba.
Je to divný svět, divná láska,
Když se mají dva rádi,
Ale když jim plynová maska
Při líbání vadí.
Divná loď, když nemá vesla,
Divný v bouři klid.
Místo chleba žvýkáme hesla,
Divný blahobyt.
Možná, že to vše pravda není,
Snad je to jenom zlý sen,
Čekám na svoje probuzení,
Čekám na nový den.
