Božská komedie – rozbor díla k maturitě (2)

rozbor-díla

 

Kniha: Božská komedie

Autor: Dante Alighieri

Přidal(a): Popcorn

 

 

Literárně-historický kontext díla:

Vzniklo pravděpodobně mezi lety 1307 – 1321. V Božské komedii samotné Dante uvádí, že se děj odehrává o Velikonocích roku 1300. Název „Božská komedie“ nemá nic společného s Bohem jako takovým; Dante sám své dílo nazýval pouze „Komedie“, čímž tehdy mínil příběh s dobrým koncem. Přízvisko „Božská“ pochází od komentátora a velkého obdivovatele Dantova díla Giovanniho Boccaccia, a je myšleno ve smyslu „skvělá, fantastická“. Dante ho psal kvůli své lásce k, podle něj, ideální ženě Beatrici.

 

Charakteristika díla, žánr:

Rozsáhlé veršované dílo, psáno formou tercín, což je forma, kterou Dante vytvořil pro toto dílo. Tercíny jsou psány v pětistopých jambických verších, kdy schéma rýmu označujeme jako aba, bcb, cdc, ded, … xyx, yzy.

 

Hlavní postavy:

Dante, Vergilius

 

Děj a kompozice (části):

a) Kompozice:

4611 tercín, 200 rýmovaných veršů, které jsou vždy po jednom na začátku a na konci každého zpěvu, celkem má tedy Komedie 14 233 veršů

 

b) Děj:

Dante, který sám sebe vidí jako hlavní postavu, se během procházky lesem dostává do potíží a jeho vysněná ideální žena, Beatrice, mu posílá na pomoc básníka Vergilia, aby ho provedl peklem a očistcem k ní do nebe. Vergilius vede Danta k hlubokému zamyšlení se nad vším, co okolo sebe uvidí, a tak se báseň nese na vlnách filozofických rozprav, mnoha otázek a už mnohem méně odpovědí. Básník opouští Danta v předpokoji v Pekle, jako pohan narozený před příchodem Krista nesmí nikdy překročit práh jemu zapovězeného Ráje. V Ráji se Danta ujímá jeho milovaná Beatrice ve zbožštělé podobě a obě zbloudilé duše, které k sobě mají navždy patřit, dojdou zaslouženého míru a pokoje.

 

Jazyk a styl:

Jazyk je upraven aby bylo možno přeložit takové množství veršovaného textu, vyskytují se tu tedy různé básnické obraty, pokřivená slova a archaismy.  Je alegorickým zobrazením lidstva a vesmíru, je plná symbolismu, filozofických a historických narážek. Je básnickým vyjádřením obrazu křesťanského středověku, který vytvořili nejvýznamnější scholastičtí myslitelé Albert Veliký a Tomáš Akvinský.

 

Ohlas díla:

Byla napsána italským (tehdy „lidovým“) jazykem a výrazně přispěla k jeho spisovnému ustálení.

Výrazně ovlivnila evropskou literaturu.





Další podobné materiály na webu: