Kniha: Cesta do středu země
Autor: Jules Verne
Přidal(a): zuzaboz
Jules Gabriel Verne (1828-1905)
- Francouzský prozaik a dramatik (narodil se roku 1828 v Nantes)
- Nejpřekládanější francouzský autor, zakladatel vědecko-fantastického románu
- Odmalička si do učebnic kreslil fantastické stroje, učení ho nezajímalo, více času věnoval četbě.
- Dlouhou dobu zastával praktická povolání – byl úředníkem, obchodoval na burze. Zajímal se o pokrok vědy a techniky, to ho přivedlo k rozhodnutí stát se zakladatelem vědeckého románu. Na doporučení nakladatele zaměřil svá díla na mládež.
- Verne napsal asi 63 knih, z nichž dvě třetiny tvoří cestopisy, zbytek fantastická literatura. Jeho hrdinové jsou čestní, pracovití, hrdí a stateční, nedovedou nic, co by se nemohl naučit někdo jiný. Využívají své znalosti, dovednosti a přirozené schopnosti.
Díla
- Cesta do středu země
- Děti kapitána Granta
- Dvacet tisíc mil pod mořem
- Cesta kolem světa za 80 dní
- Tajuplný ostrov
- Dva roky prázdnin
- Tajuplný hrad v Karpatech
- Ocelové město
- Vynález zkázy
Rozbor: Cesta do středu země (1864)
- Literární druh: epika
- Literární žánr: vědeckofantastický román
- Vydalo nakladatelství Návrat, Brno, v roce 1997, překladatel J. Berger, Petr Dorňák, původní ilustrace Edourd Riou, grafická Jiří Hanák, počet stran: 268
Kompozice díla:
- Rozděleno na 45 kapitol
Jazykové prostředky, vypravěč:
- Pestrý jazyk, dialogy
- Ich- forma, vypravěč Axel
Hlavní postavy:
- Otto Liddenbrock – profesor, dobrodruh, inteligentní, nebojácný, chytrý, pokrokový, má neuvěřitelné znalosti
- Axel – inteligentní, rozvážný, věrný, pomocník profesora
- Hans – průvodce, nemluvný, uzavřený, dobře zná přírodu, krajinu, spolehlivý
- Martha – služka v domě, spolehlivá, starostlivá
- Margareth – Axelova dívka, pokorná
Děj:
Profesor Otto Liddenbrock objevil starou knihu islandského alchymisty ze 16. století Arneho Saknussemma, která skrývala zašifrovaný rukopis psaný runami. Byl to popis cesty vedoucí do středu Země. Profesor se na tuto cestu vydal se svým synovcem Axelem a průvodcem Hansem. Do hlubin Země sestoupili po jícnu vyhaslé islandské sopky Snæffelsjökull. Světlo cestovatelům zajišťovaly elektrické lampy a před žízní je zachránila nalezená podzemní řeka. V hloubce 55 kilometrů pod zemským povrchem vstoupili do gigantické dutiny osvětlené elektrickou září, ve které bylo obrovské podzemní moře. Na jeho břehu byl les obrovských hub a mnoho dávno vymizelých druhohorních a třetihorních rostlin a živočichů. Cestovatelé si postavili vor a vydali se na plavbu, při které mohli pozorovat zápas pravěkých živočichů. Při přistání na druhém břehu cestovatelé objevili Saknussemmovo znamení, které ukazovalo další cestu do podzemí. V té jim bránil zával, který se pokusili odstřelit pomocí střelného prachu. Před výbuchem odpádlovali na moře, ale exploze byla větší, než očekávali. Dostali se do komína plného stoupající vody a magmatu a nakonec byli vyvrženi na zemský povrch jícnem sopky na Sicilii. Když se vrátili domů, už se nemuseli starat o rozhlašování jejich cesty. Upovídaná služka Marta to všem rozhlásila. Díky cestě do středu Země se stali slavnými.
Vlastní názor:
Příběh vypráví mladý vypravěč Alex. Jeho pohled není moc vědecký a proto je román zábavný. Na vědecko-fantastické literatuře se mi líbí spojení vědy a fantazie. Díky dnešní vědě víme, že není možné, aby v jádru země existoval život. I přesto je román zajímavý hlavně díky fantazii Julese Verna.
