Dekameron – rozbor díla k maturitě (9)

 

  Kniha: Dekameron

  Autor: Giovanni Boccaccio

  Přidal(a): kikisecek13

 

 

 

 

  1. 1.      Autor+jeho další díla

Giovanni Boccaccio (1313 Paříž – 1375 Florencie) byl známý italský básník, prozaik a novelista. Považován za zakladatele italské umělecké prózy. V mládí byl poslán do Neapole za obchodem. Dosáhl právnického vzdělání, díky svému otci a uměleckému nadání měl přístup ke královskému dvoru, kde prožil nešťastnou lásku k hraběnce Marii d’Aquino, která pod jménem Fiammetta zaujímá v jeho díle podobnou funkci jako Dantova Beatrice nebo Petrarcova Laura. Psal prózu i milostné verše. Ke konci života psal výhradně v latině a věnoval se studiu jazyků.

Mezi jeho další významná díla patří např. Dianin lov, Elegie o paní Fiammettě (opěvuje zde hraběnku Marii Aquinskou), Milostná vidina a Život Dantův.

Blízcí autoři byli např. Dante, Petrarca nebo Villon.

 

  1. 2.      Celková charakteristika Dekameronu

V díle je obsaženo celkem sto novel převzatých z antické literatury, jejichž hlavní funkcí je pobavit a rozptýlit (hlavně ženy). Dílo se pohybuje na pomezí středověku a renesance (1348-1363). Středověké prvky jsou především symbolika (číselná, symbolika jmen) a motivy, renesanční je realistický pohled na svět, racionalita a erotičnost příběhů. Přestože mají novely funkci především zábavnou, často se v nich nachází i poučení. Nejčastějším tématem je láska, erotika, nevěra, odmítnutí apod. Autor nic nepřikrašluje, popisuje příběhy ze všedního života, každý příběh má svoji pointu.

V úvodu se nachází jeden z nejvýznamnějších a nejpodrobnějších popisů moru ve středověku.

 

  1. 3.      Jazyková vrstva

Jazyk je bohatý na slovní hříčky, motivy, opisy a obrazy blízké lidovému prostředí. Erotické motivy v dnešní době nepůsobí vulgárně. Nejsou příliš dlouhé, autor se soustředil hlavně na děj, psal bez složitých popisů a charakteristiky. Na mnoha místech se objevuje satira namířená proti duchovenstvu, šlechtě i měšťanům.

Kniha je členěna na jednotlivé dny, kterých je celkem deset. Do každého z nich je potom zasazeno deset novel – příběhů, které si vypráví urozená společnost.

V knize se občas setkáváme s tím, že na začátku, či na konci dnů vstupuje do děje autor, který popisuje své pocity při psaní příběhů a okolnosti, které ho k tomu vedly.

Příběh samotný je vyprávěn ve třetí osobě. Příběhy v něm zasazené vypráví sedm urozených paní a tři mladíci (Filostrato, Dioneo, Pampinea, Filomena, Pamfilo, Elisa, Fiammetta, Emilia, Lauretta a Nefile).

 

  1. 4.      Tematická vrstva

a)      Námět: Útěk před morem ve Florencii.

b)     Předloha: V díle se odráží pár autorových milostných afér na královském dvoře. Předlohu našel i v tehdy známých dílech: Apuleius, Gesta Romanorum nebo Disciplina clericalis.

c)      Téma: Na venkovském sídle si urozená společnost vypráví příběhy pro pobavení.

d)     Motiv: Mor ve Florencii

e)      Fabule: Společnost sedmi urozených dam a tří mladíku uprchne z Florencie, kterou uchvátil mor na venkovské sídlo, kde se domluví, že každý den si zvolí krále či královnu, jež určí, co budou všichni dělat a na jaké téma budou vyprávět příběhy.

f)      Obsah: Ve Florencii propukl mor. Všichni lidé se snažili před morem utéct. Někteří se schovávali v domech, jiní se snažili utéct z města pryč. Stejně se rozhodlo i deset hlavních postav Dekameronu, tři mladíci a sedm žen. Autor nechtěl uvést jejich pravá jména, a tak ženy pojmenoval Pampinea (= „pnoucí“), Fiammetta (= „plamínek“), Filomena (= „slavík z řecké mytologie“), Emilia, Lauretta (= „vavřín“), Neifile (= „milující novost“, autor zde možná ukryl Neifilin vztah k Dioneovi) a Elisa (= „panna“), muže Pamfilo (= „všechno milující“), Filostrato (= „milující boj“, Boccaccio toto jméno ale vykládá jako „poražený láskou“) a Dioneo (= „ctitel Venušin“, vztahuje se k Dioně, matce Afrodity). Ti se rozhodnou před morem utéct na venkov na jedno opuštěné sídlo. Tam společně strávili deset dnů, během kterých se vždy v podvečer všichni scházeli a vyprávěli si různorodé příběhy. Déle ještě několik dní navíc, které zasvětili modlitbám. Byly to příběhy moudré, humorné, zábavné a poučné. Každý den si tak řeknou deset příběhů na určité téma. Odtud vyplývá i název Dekameronudeka znamená deset a hemera den. Po deseti dnech se vracejí zpět do Florencie.

g)     Postavy: Hlavními postavami Dekameronu jsou Pampinea (navrhla, aby opustili Florencii), Fiammetta, Filomena, Emilia, Lauretta, Neifile, Elisa, Pamfilo, Filostrato a Dioneo, všichni náleží k aristokratickým kruhům. Postavy nejsou nějak výrazně charakterizované. Všichni jsou urození a počestní. Vedlejšími postavami je pak služebnictvo.

Postavy jednotlivých novel už nepodléhají středověku, jejich společenské postavení nerozhoduje o jejich ctnosti (i sluha může být chytrý, ne pouze vychytralý apod.). Hrdinové se v každé novele liší; od rytíře, přes mnicha až po vznešené ženy či sedláky.

h)     Prostředí: V úvodu Florencie (kostel Santa Maria Novella), později venkovská sídla, ke konci se vracejí zpět do Florencie

i)       Žánr: soubor sta novel (novela=delší útvar, který sleduje jednu dějovou linii, neobsahuje žádnou popisnou část, má výraznou pointu, žádný gradační závěr =>jasné vyústění)

j)       Titul: Dekameron

k)     Kompozice: rámcová (=příběhy zasazeny do jednoho hlavního příběhu – rámce)

 

Příběhy:

 

Den první, příběh čtvrtý

     Pod vladařením Pampiney se začínají vyprávět příběhy s libovolným námětem. Tento příběh vypravuje Dioneo.

a)      Námět: O hříchu mnicha.

b)     Téma: Jeden mnich upadne do hříchu, za který zasluhuje nejtěžší trest, ale unikne mu, neboť vtipně vytkne svému opatovi totéž provinění.

c)      Motiv: Tužba po ženě.

d)     Obsah: Mnich jednou na poli spatří krásnou dívku a začne po ní toužit. Pustí se s ní do řeči a poté si ji odvede do své cely, kde se společně oddají zábavě. Uslyší je ale opat kláštera a rozhodne se, že mnicha potrestá. Počká, až vyjde z cely ven („pro dříví“), a tiše proklouzne za dívkou, jež tam zůstala sama, aby se přesvědčil na vlastní oči o mnichově hříchu. Jakmile ji ale uvidí, i on po ní zatouží a oba je v cele zamkne a řekne si, že tajný hřích je zpola odpuštěný hřích a že na to nikdo nepřijde. Mezitím se ale vrátí mnich, který jenom předstíral, že odchází, protože vytušil, že byl opatem přistižen, tak doufal, že i opat dívce podlehne. Přitiskne oko k jedné skulině, ze které jde vidět celé jeho cela. Jeho past zabrala. A když si ho opat zavolal, aby jej potrestal, sám mu vtipně vytknul stejnou vinu. Opata začalo hryzat svědomí a mnicha nepotrestal. Společně pak pustili onu dívku, která se sem určitě ještě hodně krát vrátila.

e)      Postavy: a) hlavní postavy: mnich (mladý, živý, neopatrný, chytrý, vtipný), opat (starší)

b) vedlejší postava: dívka, která se zalíbila mnichovi i opatovi

f)      Prostředí: klášter v Lunigianě

autor zde používá archaismy, přechodníky a spisovná slova, málo přímé řeči. Příběh vypráví o tom, že i mniši jsou jen lidé, kteří se snadno poddají tělesné rozkoši.

 

Den třetí, příběh třetí

Pod vladařením Neifile se vypráví příběhy o lidech, kteří svojí obratností dosáhli něčeho, po čem velice bažili, anebo opět nebyli toho, oč předtím přišli. Tento příběh vypravuje Filomena.

a)      Námět: O lásce a vychytralosti jedné paní.

b)     Téma: Jedna zamilovaná paní přiměje pod rouškou zpovědi a nejčistšího svědomí vele zbožného mnicha, aby jí nevědomky dělal prostředníka mezi ní a mužem, do něhož se zamilovala.

c)      Motiv: Zamilovanost.

d)     Obsah: Jedna vznešená paní byla provdána za soukeníka, o němž si myslela, že jí není hoden. Tak se rozhodla, že si najde někoho, kdo jí a její lásky hoden bude. Stalo se, že se zamilovala do čackého muže, který o její lásce nevěděl, takže si jí nevšímal. Paní nemohla žít bez toho, aniž by ho aspoň jednou za den viděla. Jednou ho spatřila mluvit s mnichem a napadlo ji, že by byl z mnicha dobrý prostředník, a když si všechno pečlivě promyslela, vydala se za mnichem, kde se mu svěřila, že ji obtěžuje jakýsi muž. Mnich si hned uvědomil, o kom žena mluví, a po jejím odchodu si ho dal zavolat, aby mu vyčinil. Čacký muž se velice divil, co mu mnich vytýká, ale protože byl chytřejší, hned mu došlo, jaký měla ona paní úmysl. Takže začal kolem jejího domu chodit častěji a stalo se, že i on se zamiloval. Takto to šlo několik dní, když chtěla žena muži něco vzkázat, vydala se za mnichem ke zpovědi. Jednou, až ženin manžel odjel, její milenec podle instrukcí od mnicha vyšplhal k jejímu oknu a oddali se radovánkám. Poté se společně vysmáli hlouposti „bratra Trouby“ a dále ho již jako svého prostředníka v lásce nevyužívali.

e)      Postavy: a) hlavní postavy: žena (urozená, krásná, způsobná, obdařená vznešeností a důvtipem), mnich (hloupý, lakotný, tlustý, ale vedl přesvatý život, skrblivý), čacký muž (krásný, vysoké postavy, počestně oděný, chytrý)

b) vedlejší postava: soukeník (obchodník s tkaninami, manžel oné paní, bohatý člověk nízkého původu)

f)      Prostředí: Florencie (kostel, dům paní)

autor zde používá archaismy, přechodníky a spisovná slova

 

Den pátý, příběh šestý

Pod vladařením Fiammetty se vypráví o milencích, jejichž láska se po různých strastech či neblahých příhodách dočkala šťastného konce. Tento příběh vypráví Pampinea.

a)      Námět: Láska a králův hněv

b)     Téma: Gianni z Procidy je přistižen s dívkou, kterou miluje a jež byla darována králi Fridrichovi. Je spolu s ní připoután ke sloupu a mají být upáleni. Nakonec jsou však ušetřeni a stanou se manžely.

c)      Motiv: Horoucí láska

d)     Obsah: Mladá a krásná dívka Restituta se velice milovala s mladým Giannim. Jednou se ale stalo, že když se dívka procházela po pláži, unesli ji jedni Sicilané. Ti se však báli, že by mezi nimi mohlo dojít kvůli dívce ke při a rozhodli se ji darovat králi Fridrichovi, který si ji okamžitě zalíbil. Protože bych nemocen, tak ji poslal do své zahrady, kterou nazýval Cuba. Mezitím se hoch velice soužil, kvůli unesené lásce a rozhodl se ji hledat. Po dlouhé době ji konečně našel a slíbil jí, že ji odtud dostane. Poté se oddali společně slasti a nakonec usnuli nazí ve společném obejetí. Tak je také přistihl král, jež se rozhodl dívku navštívit. Nejprve je chtěl oba hned zabít, ale rozhodl se, že je dá veřejně upálit. Nazí stáli připoutáni ke sloupům a čekali na smrt. Mladíka nakonec poznal Ruggiera dell’Oria, který králi okamžitě domluvil. Ten je pustil a cítil se velice provinile kvůli svému chování. Zahrnul je proto nesmírnými dary a dal je oddat. Jako manželé se pak vrátili společně na ostrov Ischia, kde prožili život plný lásky.

e)      Postavy: a) hlavní postavy: dívka Restituta (krásná, veselá, dcera šlechtice na ostrově Ischia), Gianni (mladík, který nesmírně miloval Restitutu)

b) vedlejší postava: Marin Bolgaro (otec Restituty), mladí Sicilané (kteří unesli Restitutu), král Fridrich (dokázal se rychle rozčílit), králův sluha a služebnictvo, Ruggiera dell‘ Oria (muž znamenitých ctností a králův admirál, spravedlivý)

f)      Prostředí: ostrov Ischia, Kalábrie (sem odvezli Sicilané Restitutu), Palermo, zahrada Cuba, hranice na náměstí v Palermu

autor zde používá archaismy, přechodníky a spisovná slova, málo přímé řeči.

 

Den šestý, příběh sedmý

Pod vladařením Elisy se vypráví o těch, na něž byl zaměřen nějaký vtip, oni však jej odrazili buď pohotovou odpovědí, nebo se předvídavě vyhnuli ztrátě či nebezpečí či hanbě. Tento příběh vypráví Filostrato.

a)      Námět: Změna krutého zákona

b)     Téma: Manžel přistihne svoji choť s milence, volá ji před soud, ona se však pohotovou a rozmarnou odpovědí osvobodí a způsobí změnu zákona.

c)      Motiv: Pohotovost.

d)     Obsah: Paní Filippa je přistižena manželem Rinaldem se svým milencem Lazzarinem. Podle krutého zákona má být souzena před soudem. Tak se také stane. Všichni jí radí, ať svoji vinu popírá, ale ona říká, že se před pravdou nebude schovávat a že svoji lásku nebude skrývat. Když ji podesta vyslýchá, ke všemu se přizná a dodá, že tento zákon je nesmyslný, protože soudí pouze ženy. Všichni pratští s ní souhlasí a volají, že má pravdu. Nakonec je tedy zákon změněn a soudí jen ženy, které cizoloží za peníze. Paní Filippa odchází hrdě a slavně jako vítěz, zatímco její muž je zahanben za své pošetilé chování.

e)      Postavy: a) hlavní postavy: paní Filippa (urozená, krásná, veselá, pohotová, statečná)

b) vedlejší postava: Rinaldo de‘ Pugliesi (manžel Filippy, svým způsobem krutý, pošetilý), Lazzarine de‘ Guazzagliotri (urozený krasavec), podesta (soucitný, nechtěl paní potrestat), pratští (obyvatelé pratského kraje, kteří přišli na soud)

f)      Prostředí: pratský kraj

 

Den sedmý, příběh čtvrtý

Pod vladařením Dionea se vypráví o taškařicích, jimiž dílem z lásky, dílem pro svou záchranu obalamutily ženy své manžely, ať už to ti chudáci zpozorovali nebo nezpozorovali. Tento příběh vypráví Lauretta.

a)      Námět: Hlupák utrpí škodu a ještě dělá smír

b)     Téma: Tofano jedné noci zavře dveře své manželce, jež se vrací od milence, a ta, když se po prosbách nemůže dostat dovnitř, předstírá, že skočila do studny.

c)      Motiv: Žárlivost

d)     Obsah: Tofano nesmírně žárlí na svoji manželku, aniž by věděl proč. Paní je to nepříjemné a tak si řekne, že mu ten důvod ukáže. Postřehne jeho zálibu v pití a sama ho v ní začne podporovat, aby mohla opouštět dům, kdy se jí zachce. Vyhlédla si jednoho mladíka, který se za čas stal jejím milencem. Jednou si ale Tofano všimne, že paní vůbec nepije, přestože jeho do pití povzbuzuje. Předstíral tedy, že je opilý, paní ho uložila ke spánku a jakmile odešla, došel ke dveřím a zamknul je. Paní se o půlnoci vrátila, když zjistila, že je zamčeno, začala manžela žádat, aby otevřel. On ji však chtěl potupit před všemi sousedy a řekl, že neotevře. Paní tedy zakřičela, že skočí do studny a jeho budou považovat za vraha, a místo sebe tam hodila kámen. Tofano se lekl a vyběhl z domu. Paní proklouzla dovnitř a zamčela. Pak ukázala všem sousedům, kdy její muž chodí opilý domů a všichni ho za to kárali. Příbuzní paní si ji z domu odvedli. Nakonec se však vrátila zpět do domu a Tofano jí slíbil, že si bude moci dělat, co se jí zlíbí ale tak, aby o tom on nevěděl.

e)      Postavy: a) hlavní postavy: Tofano (žárlivý a hloupý boháč, který rád pil), monna Ghita (překrásná manželka Tofana, důvtipná, chytrá)

b) vedlejší postavy: mladík (milenec monny Ghity), sousedé, příbuzní monny Ghity

f)      Prostředí: V Arezzu

 

Den sedmý, příběh osmý

     Pod vladařením Dionea se vypráví o taškařicích, jimiž dílem z lásky, dílem pro svou záchranu obalamutily ženy své manžely, ať už to ti chudáci zpozorovali nebo nezpozorovali. Tento příběh vypráví Neifile.

a)      Námět: Přísné hlídání manželky

b)     Téma: Manžel žárlí na svoji manželku, obviní ji po právu z nevěry, ale poté se ukáže, že nemluvil pravdu.

c)      Motiv: Žárlivost

d)     Obsah: Kupec Arriguccio byl často na cestách, a tak si jeho manželka paní Sismonda našla milence Ruberta. O jejich lásce se kupec ale dozvěděl a všechny své obchodní cesty zrušil, aby mohl manželku hlídat. Paní proto vymyslela lest, jak se s milencem scházet potají. Na palec u nohy si přivázala provázek, který spustila z okna. Když kolem půlnoci přišel milenec, za provázek zatáhl a paní, jestliže její muž už spal, potichu přišla dolů a milenci otevřela. Jestliže byl však muž vzhůru, taká za provázek zatahala a milenec odešel. Manžel ale na to po čase přišel, když paní spala, provázek ustřihl a sám si ho přivázal na palec. Když za něj Ruberto zatahal, manžel vyletěl z postele a jal se ho pronásledovat. Mezitím paní poprosila svoji služku, aby si místo ní lehla do postele a předstírala, že je ona. Když se manžel vrátil, tak služku, o níž si myslel, že je Sismonda, zmlátil a ustřihl jí vlasy. Pak se vydal za jejími bratry, aby jim vše pověděl. Sismonda poděkovala, zaplatila služce a ošetřila ji. Poté si sedla do křesla a začala vyšívat. Když se manžel i s jejími bratry vrátil, řekla, že celou noc nebyl doma a všechno popřela. Namítla, že je určitě zase opilý a že si ji spletl s jednou ze svých milenek. Bratři mu vyčinili a řekli mu, že jestli k nim ještě jednou kvůli něčemu podobnému přijde, tak že tak hodní nebudou. Manžel byl zmatený, neboť nevěděl, jestli se to opravdu stalo tak, jak tvrdí žena nebo ne. Od té doby, si mohla paní Sismonda dělat, co se jí zlíbilo.

e)      Postavy: a) hlavní postavy: Arriguccio Berlinghieri (bohatý kupec, žárlivý, chrabrý, silný), paní Sismonda (urozená, vychytralá)

b) vedlejší postavy: Ruberto (milenec paní Sismondy), služka, tři bratři a matka paní Sismondy

f)      Prostředí: Florencie

 

Na každý jednotlivý příběh z Dekameronu mám jiný názor. Některé příběhy se mi líbily, jiné mě pobavily a u dalších jsem se i trochu nudila. Trochu mi zde vadil i křesťanský podtext většiny novel, hlavně v prvních dnech vyprávění. Přijde mi, že novely jsou den ode dne zábavnější, i náměty se zdají lepší. Nejvíce se mi asi líbily příběhy ze sedmého dne. Ty mě skutečně velice pobavily. Velice těžko se mi četl úvod, kde Boccaccio popisuje mor ve Florencii, protože tato témata opravdu moc ráda nemám.

Dekameron doporučuji jen těm, kdo jsou odhodlaní si ho přečíst celý, a těm, kterým se líbí vtipné příběhy, ve kterých jsou často viníci velice chytří a důvtipní.