Egypťan Sinuhet – rozbor díla k maturitě (4)

 

  Kniha: Egypťan Sinuhet

  Autor: Mika Waltari

  Přidal(a): Kateřina Nováková

 

 

 

 

 

OBSAH: 

  1. 1.               Autor
  2. 2.               Ostatní díla
  3. 3.               Dílo
  4. 4.               Literární druh
  5. 5.               Literární žánr
  6. 6.               Kompozice
  7. 7.               Děj
  8. 8.               Hlavní postavy
  9. 9.               Umělecké výrazové prostředky
  10. 10.          Jazykové prostředky
  11. 11.          Význam knihy
  12. 12.          Vlastní názor
  13. 13.          Úryvek

 

1. AUTOR:

Celým jménem Mika Toimi Waltari

 

* 19. září 1908 Helsinky
+ 26. srpna1979 Helsinky
– jeden z neoblíbenějších finských autorů
– podílel se na tvorbě scénářů pro film a rádio
– psal literaturu faktu
– vystudoval filozofii
– poté se věnoval spisovatelství
– jeho díla byla přeložena do více než třiceti jazyků

 

– Ve svých pěti letech ztratil svého otce, luteránského faráře a jako chlapec zde zažil finskou občanskou válku. Na přání své matky šel studovat teologii na Helsinskou universitu, později však teologii opustil a přesunul se
k filozofii, estetice a literatuře. Během svých studií přispíval do několika časopisů a psal poezii a hororové příběhy inspirované Edgarem Allanem Poem. Ve svých sedmnácti letech se stal vůdčí osobností literární skupiny  ,,Nositelé ohně´´ , která se postavila proti dřívějšímu finskému tradicionalismu a propagovala orientaci na moderní evropské proudy.

– v roce 1927 odcestoval do Paříže, kde napsal svůj první román Velká iluze (Suuri illusioni). Promoval v roce 1929 a téhož roku se vydal do Istanbulu. O této cestě zanechal svědectví v knize Vlak osamělého muže (Yksinäisen miehen juna). Roku 1931 se Waltari oženil s Marjattou uukkonenovou. Později se jim narodila dcera Satu, která se také stala spisovatelkou

– Ve 30. letech byl pod velkým stresem kvůli nespavosti a depresím, což si vyžádalo několik hospitalizací v nemocnici.

 

Waltari za 2. světové války

Během zimní a pokračovací války působil jako novinář a pracoval i pro finskou rozvědku. Pod vlivem událostí napsal knihy Pravda o Estonsku, Lotyšsku, Litvě (Totuus Virosta, Latviasta ja Liettuasta) a Ve stínu Sovětské špionáže (Neuvostovakoilun varjossa). Tyto knihy byly po uzavření míru se Sovětským svazem odstraněny z finských knihoven. Během války napsal i dva historické romány. Příběh o švédské královně Karina Månsdotter (Kaarina Maununtytär) a příběh z Ruska Tanec nad hroby (Tanssi yli hautojen)

 

Waltari po válce

Po válce se věnoval zejména historickým románům. V roce 1945 Waltari vydal své nejznámější dílo Egypťan Sinuhet (Sinuhe, egyptiläinen). Waltari však Egypt nikdy nenavštívil. Roku 1947 se podruhé vydal na cestu do Istanbulu. Z této cesty vznikl cestopis. Cestoval, aby se blíže seznámil s prostředím, kde se stýká evropská civilizace s blízkovýchodní. Znalostí využil vzápětí ve svých románech Krvavá lázeň (Mikael Karvajalka, 1948) a Šťastná hvězda (Mikael Hakim, 1949). Do Istanbulu samotného potom umístil další historický román Temný anděl (Nuori Johannes, 1951), který ale vyšel až roku 1980. Na něj navazuje román Pád Cařihradu (Johannes Angelos), který napsal a vydal o rok později. Byla to tedy nejprve vydána druhá část dvojdílného románu.

V jeho pozdějších románech se věnoval náboženským tématům. Kromě těchto románů ve stejné době psal detektivky, básně, pohádky a divadelní hry. Zejména jeho novely patří ke špičkovým. Některé z nich byly nejprve odmítány, pro jejich údajnou obscénnost. Waltari je musel vydávat sám. V roce 1970 obdržel čestný doktorát na Turkuské univerzitě

– 26. srpna roku 1979 zemřel v rodných Helsinkách

 

1.2  Ostatní tvorba:

Napsal nejméně 29 románů, 15 novel, 6 sbírek pohádek, 6 sbírek poezie a 26 dramat.

 

Jumalaa paossa(1925)
-první kniha

Čínská kočka a jiné pohádky (1932)
– (česky 2002)

Město smutku a radosti (1936)
– (česky 201

 Cizinec přichází (1937)
     –  první velmi úspěšný román z vesnického prostředí.
– Kniha byla již několikrát zfilmována a často se považuje za Waltariho vrcholné dílo.

Achnaton ze slunce zrozený (1938)
     – Waltariho první divadelní hra ve Finském národním divadle (námět ze   starověkého Egypta).

  Kdo zavraždil paní Skrofovou? (1939 )
– první jeho detektivka, s níž vyhrál severskou soutěž detektivek.
– Představil v ní postavu komisaře Palmua, ke které se později ještě několikrát vrátil.

Omyl komisaře Palmua (1940)

 

Pravda o Estonsku, Lotyšsku, Litvě (1941)
– napsal pod vlivem událostí

Ve stínu sovětské špionáže (1942)

Už nikdy nebude zítra (1942)

Karina Månsdotter (1942)

Tanec nad hroby (1944)
–  Historický román, odehrávající se roku 1809, o finském připojení k Rusku, při němž si Finové stále chtěli zachovat svá západní práva a svobody

Egypťan Sinuhet (1945)

Cesta do Istanbulu (1947)
–  Autobiografický příběh o cestě z Helsinek do Istanbulu v roce 1947

Plavovláska (1948)
-Zpověď mladé prostitutky

Krvavá lázeň (1948)

 

Šťastná hvězda (1949)
– finský hrdina Mikael zažívá dobrodružství v 1. polovině 16. století nejprve v Německu a potom i islámském světě.

Temný anděl (1951)
– vyšel až roku 1980.
–  Román se odehrává v 15. století těsně před rozpadem Byzantské říše. Na něj navazuje román

Šťastný Felix (1958) a Jeho království (1959)
–  Náboženské tématy.

Pád Cařihradu (Johannes Angelos), který napsal a vydal o rok později. Bylo to tedy nejprve vydáno druhá část dvojdílného románu.
– Tyto knihy byly po uzavření míru se Sovětským svazem odstraněny z finských knihoven.

 

2. DÍLO:

2.1 Literární druh: epické

2.2 Literární žánr: historická románová sága
-2.3 kompozice:
chronologicky

-Příběhem prochází jedna dějová, řetězová linie, a to Sinuhetův život od nalezení jako dítě až po stáří. Příběh má všechny složky :
– expozice – Sinuhet se představuje a začíná vyprávět svůj příběh .
– kolize – Sinuhetovo cestování a navazování přátelství a vztahů. Nástup Achnatona na trůn a počátek vlády Atona .
– krize – Nepokoje, války o moc, smrt faraóna Achnatona a nakonec ztráta milované ženy a syna .
– peripetie – Nástup Haremheba na trůn, vražda chetitského prince a následná svatba .
– závěr – Sinuhet je vyhnán do vyhnanství a začíná psát svůj „životopis“

 – velice dlouhé větné konstrukce, velké množství autentických jmen, míst, nadpozemských bytostí
– rozděleno do patnácti knih ze života lékaře:

I. Lodička z rákosu
II. Dům života
III. Vzrušení Vesetu
IV. Nefernefernefer,
V. Chabirové
VI. Den nepravého krále
VII. Minea
VIII. Temný dům,
IX. U krokodýlího ocasu
X. Město nebeských výšin
XI. Merit
XII. Vodní hodiny měří čas
XIII. Království Atonovo na zemi,
XIV. Svatá válka
XV. Haremheb

 

Ačkoliv se jedná o historický román a tedy umělecké zpracování tohoto historického období dějin Egypta, obsahující mnoho fiktivních postav, přesto dosti věrně zachycuje egyptské poměry i vývoj v zemi během tohoto období. Nejvíce umělecké licenci podléhá popis Kréty a Mínojské civilizace, neboť v době psaní románu nebylo ani částečně rozluštěno krétské písmo, a tak se Waltari k popisu civilizace nechal inspirovat jen kresbami a uměním. Nebyla známa ani žádná krétská jména a proto se i velekněz jmenuje Minotauros a krétská dívka Minea.

 

2.3.1Místo: starověký Egypt

2.3.2Doba:1300 před naším letopočtem

2.3.3Forma : ich-forma

-2.3.4 Jazyk: spisovný jazyk

 

2.4 Děj:

-Z části pravdivý a z části smyšlený příběh se odehrává během 18. faraónské dynastie.
– Jeho příběh začíná na pískem zaprášeném a Nilem omývaném území starověkého Egypta. Chudý vesetský lékař Senmut a jeho žena Kipa naleznou během období záplav malou krásně spletenou rákosovou loďku, jak se houpe na nilské hladině. V ní naleznou snad právě narozeného chlapce. Dítě označí za dar bohů, jelikož již dlouho dobu si přáli mít dítě. Dají mu jméno Sinuhet a přijmou jej za vlastního. Chlapec vyroste v nadaného, chytrého a pohledného mládence.
Během svého dospívání se Sinuhet rozhodne být lékařem, nastoupí proto do chrámové školy a po dlouhé roky nevkročí do Vesetských ulic. Celé jeho dospívání však provází pochyby o skutečné síle bohů a starých tradic. Nezkušenost předčasně vyspělého chlapce se projeví, když se Sinuhet nechá vlákat do záludných intrik velmi krásné bastetské kněžky Nefernefernefer. Na její naléhání rozprodá majetek jak svůj, tak později i svých rodičů. Později si uvědomí, co provedl a proto spolu s věrným otrokem Kaptahem utíká před ponížením a chudobě do Sýrie
Zde se mu podaří vybudovat, díky svým takřka neuvěřitelným lékařským výkonům, mezi ostatními lékaři pověst výtečného odborníka. Bohatne, ale vzpomínky se ho nehodlají pustit, a tak smutně opouští Sýrii a vydává se vstříc novým cestám a poznáním. Sinuhetovi se během jeho dlouhého putování podaří navštívit i magické mořské ostrovy, dnešní Krétu. Poodhalí roušku tajemství náboženství a po mnoha šťastných i nešťastných zážitcích se vrací zpátky do rodného Egypta.
Tady se zatím nový panovník Achnaton k velké nelibosti kněžstva a obyvatel země pokouší nastolit kult nového boha a snaží se boha Amona nahradit jediným slunečním bohem Atonem. Bezradný Faraón žádá o pomoc jak Sinuheta, tak i silného pouštního bojovníka a dávného Sinuhetova přítele Haremheba. Haremheb je pověřen, aby nenásilně potlačil vzporu proti Atonovi a odrazil veškeré nepřátele, kteří doráželi na Egypt. Sinuhet se mezitím zamiluje do Merit, chudé dcery hostinského. Nedlouho poté však musí společně s Haremhebem odcestovat do války, a když se vrátí, nečeká jej jenom Merit, ale i jeho prvorozený syn (netuší, že je jeho). Sinuhet je nucen se odstěhovat do Achetatonu, nového hlavního města, vystavěného jako Atonova oáza. Jak doba plyne, nepřátelství lidu je čím dál větší. Při jedné krvavé vzpouře mezi Atonovými a Amonovými stoupenci je ve Vesetu zavražděna i Merit a Sinuhetův syn. Sinuhet ztrácí chuť žít. Postupně se proti panovníkovi plánuje spiknutí, do kterého jsou zapojeni Amonovi kněží, Haremheb, mocný kněz Aj a nakonec i samotný Sinuhet, jenž se pro dobro své země rozhodne podat faraónovi smrtící jed.
V zemi, rozvrácené stálými náboženskými vzpourami a boji, se moci chopí Haremheb. Pro spojení s posvátnou božskou krví se ožení s princeznou Beketamon. Princezna je však dlouhou dobu zaslíbena chetitskému princi Šubattuovi. I zde musí nastoupit Sinuhetovo lékařské umění a mladý princ je důmyslně otráven. Tím sice Sinuhet zachránil egyptský trůn před Chetity a věnoval jej do rukou Haremhebovi, stále jej však provázely neodbytné sny, plné myšlenek na správnost jeho počínání a na jeho původ. Již věděl kým ve skutečnosti je a ironicky sledoval boje o trůn, neboť jediná osoba, jenž se mohla nazývat synem bohů byl on sám. Ještě za Achnatonova života se shodou náhod dozvěděl, že je utajeným potomkem dřívějšího faraóna a jeho mladičké manželky. Byl vložen do rákosové loďky a poslán po proudu Nilu, aby si nikdy nemohl nárokovat své právo na trůn před synem faraóna a královské manželky Tij. Nicméně osud kdysi zamíchal kartami a Sinuhetovi nezbylo nic jiného,  něž svůj původ tajit.
Faraón Haremheb velmi cestoval. Sinuhet zatím začal opět provozovat své lékařské umění, ale netajil se vlastními názory na boje, války či samotného faraóna. To se mu stalo osudným, neboť Haremheb učinil rozhodný krok. Nechal Sinuheta poslat do vyhnanství, kde tento starý lékař sice žil v bohatství a pohodlí, nicméně již nikdy nesměl spatřit nikoho jiného, než svou starou služku a jeho nohy již nikdy nesměly vstoupit na posvátnou půdu starověkého Egypta.

 

2.5 Hlavní postavy:
Sinuhet- hlavní postava, zpočátku chudý lékař a později bohatý a vážený muž velmi si nejistý svým počínáním
Senmut a Kipa– adoptivní rodiče Sinuheta
Kaptah– jednooký otrok sloužící Sinuhetovi, později za oddanost svobodný
Achnaton– pomatený faraón pokoušející se o náboženskou reformu
Thumose- zprvu neoblíbený později vážený umělec, přítel Sinuheta
Haremheb– královský vojevůdce příčící se rozkazům, přítel Sinuheta, ale zradí
Ptahhor-královský otvírač lebek, přítel Senmuta, naučil Sinuheta svému umu
Nefernefernefer– namyšlená ale vychytralá žena, obrala Sinuheta o vše
Minea– Sinuhetova láska, byla obětována bohu Kréty
Merit– přítelkyně Sinuhetova, hospodská v Kaptahově hostinci
Aj– kněz a přítel královny Tij
Aziru– král Sýrie, dávný přítel Sinuheta
 

2.6Rozbor:

2.6.1 JAZYK: Slavný román finského spisovatele se sice z větší části odehrává v Egyptě, ale najdeme zde i fragmenty z návštěv jiných zemí.
Příběh lékaře faraóna Achnatona je zasazen do doby vlády 18. dynastie okolo roku 1300 př. n. l.. Odráží ale deziluzi a rezignaci na poválečný stav Finska. Román byl roku 1954 zfilmován v Hollywoodu
Egypťan Sinuhet je velice obsáhlá kniha. Máme zde možnost nahlédnout do běžného života ve starověkém Egyptě, jako bylo praní, zametání, práce lékaře, přes originální recepty např. husa na vesetský způsob, po popis kultury a rituálů, jako je balzamování, pohřbívání, lékařské postupy např. otvírání lebek apod. Kniha nám dokáže, že starověký Egypt má svá světlá i tmavá zákoutí, vidíme jeho velkolepost, lesk, slávu, stejně jako prohnilost a lži. Máme možnost nahlédnout například do domu smrti, kde Sinuhet krátce působí, odhalíme ale nejen fascinující umění balzamování, ale i krádeži a podvody, které je provázejí. Místí kněží hojně využívají, že jich si ostatní lidé bojí a velice si jich považují, protože je koneckonců budou všichni potřebovat. Okrádají mrtvoly, zaměňují rakve, materiály, obohacují se, jak jen můžou.
Kniha i řeč postav je napsána spisovně, místy jsou užity i archaismy.

 

2.7 význam knihy:

 Autor, silně ovlivněný svými zážitky z 2. světové války, poukazuje na důležitost a víru v základní lidské hodnoty, jako je svoboda a tolerance.

Knihy jsou velmi poučné a motivující pro životní zkušenost.

 

2.8 Vlastní názor: 

Této knihy jsem se trochu obávala, protože i když neznám důvod, slyšela jsem na ní z okruhu mladých lidí špatnou kritiku. Nakonec mě tato kniha doslova pohltila a jsem moc ráda, že jsem nedala na kritiku společnosti a přesvědčila jsem se sama. Kniha má své kouzlo, které neumím popsat, možná je to tím, že popisuje život takový jaký doopravdy je a autor se nesnaží z něj udělat přeslazenou pohádku.

 

2.8 Úryvek:

Neboť já Sinuhet jsem člověk, a jako člověk jsem žil v každém člověku, jenž byl přede mnou, a jako člověk budu žít v každém člověku, jenž přijde po mně. Budu žít v jeho starosti i radosti, v jeho zármutku i strachu- budu žít v jeho dobrotě i špatnosti, ve spravedlnosti i křivdě, v slabosti i síle. Jako člověk budu věčně žít v člověku- a proto netoužím po obětech u svého hrobu ani po nesmrtelnosti svého jména.
Toto napsal Sinuhet, Egypťan, ten, jenž žil osamělý po všecky dny svého života.

 

 Citáty autora:

  • Jen hlupák obrací svůj omyl ve ctnost a vychloubá se tím.
  • Bohatým není ten, kdo má zlato a stříbro, ale ten, kdo se spokojí s málem.
  • Ani blízkost těl nemůže sblížit vzdálená srdce.

 

2.9 Bibliografie:

  • www.Wikipedia.cz
  • www.mujctenarskydenik.cz





Další podobné materiály na webu: