Jméno: Epizeuxis
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Pojmem epizeuxis se označuje specifický prostředek používaný v poezii, konkrétně jde o básnickou figuru, která spočívá v opakování stejného slova nebo stejného slovního spojení za sebou v jednom verši.
Základní znaky
Jedním ze základních rysů poezie, kterým se odlišuje například od prózy či dramatu, je, že se v ní objevují zvláštní kombinace hlásek a slov či zvláštní obraty, které básním dodávají výraznost a zdůrazňují jejich obsahové poselství. Tyto kombinace slov a obraty označujeme pojmem básnické figury. Důležitou vlastností básnických figur je to, že se při jejich užití nemění význam slov, která figuru vytvářejí. Tím se figury liší od básnických tropů, například od metafor či metonymií, které významy slov mění. U básnických figur hraje velmi důležitou roli zejména opakování slov. Na tomto opakování jsou založeny hned čtyři základní básnické figury, anafora, epifora, epanastrofa a epizeuxis. V případě této básnické figury se jedná o opakování slov nebo slovního spojení za sebou v jednom verši, větě nebo v jejich těsné blízkosti. Jejím cílem je především ozvláštnění textu, dodání naléhavosti a zvýraznění opakovaného výrazu. Epizeuxis je kvůli své rytmice často používána v lidové poezii. Slovo epizeuxis pochází z řeckého episodion neboli připojení.
V běžné komunikaci i v literatuře
I když je epizeuxis stejně jako ostatní básnické figury charakteristická především pro poezii, můžeme se s ní setkat i v próze či řečnických projevech. V řečnických projevech je využívána především jako působivý prostředek, který slouží ke zdůraznění důležitých myšlenek a zvýšení naléhavosti projevu. Bývá proto používána například ve volebních projevech politiků. V omezené míře se objevuje i v běžné mluvě, například ve větách Náš pes stále štěká, štěká. Teče voda, teče, či v nejrůznějších písničkách lidových i populárních, kde epizeuxis jednak napomáhají rytmu písně a jednak usnadňují zapamatování textu písně.
V poezii
Jenom ne strach jen žádný strach.
takovou fugu nezahrál sám Sebastián Bach
co my tu zahrajem až přijde čas až přijde čas
(František Halas, Praze, sbírka Torzo naděje)
Okolo pole lesa, hoj, jede, jede z lesa pán.
(Karel Jaromír Erben, Zlatý kolovrat, sbírka Kytice)
Ve ve ve stanu s židlema
je od mé ženy
dobře ach dobře
jak se oblíká
jak já rád
(Petr Borkovec, Sugesce humor kostlivec, sbírka Vnitrozemí)
Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon
Čí ruce ho rozhoupaly
Francie sladká hrdý Albion
a my jsme je milovali
(František Halas, Zpěv úzkosti, sbírka Torzo naděje)
Pojďme, pojďme – ale zticha,
ať se matička nevzbudí!
(Jan Neruda, Balada dětská, sbírka Balady a romace)
V poezii pro děti
Epizeuxis, stejně jako velké množství dalších básnických figur, má své nezastupitelné místo rovněž v poezii pro děti. Jeho funkce je dvojí. Na jedné straně má zdůrazňovat či upozorňovat na určitou skutečnost, vztah nebo souvislosti, na druhé straně jsou někdy slova opakována tak, že vzbuzují komický účinek.
