Esej o knize 1984

sloh

 

Jméno: Esej o knize 1984

Zařazení: Líčení

Přidal(a): Anna

 

Úvod

Při čtení knihy 1984 člověka až mrazí. Většina z nás si po přečtení klade nejednu otázku. Jak? Proč? Jak se stane, že jedni lidé ovládají ty druhé i když jsou si lidsky naprosto rovni? Proč mají lidé potřebu ostatním „ničit“ jejich životy? Orwell knihu napsal v roce 1949, tudíž když píše o roce 1984, píše o budoucnosti, kterou do určité míry vystihuje velmi přesně. Kniha 1984 je velmi nadčasové dílo George Orwella, které zobrazuje socialistickou společnost v té nejzazší fázi. Člověk by si řekl, že tohle v reálném životě ani v té nejmenší míře není možné. Ale opak je pravdou…

 

Hlavní myšlenka

Za socialismu vznikala jak díla utopická, tak i antiutopická. Kniha 1984 je typicky antiutopická. Tato díla měla být nejlepším odstrašujícím příkladem toho, kam až to může zajít. Jsou velmi často dovedená opravdu až do krajnosti, nejsou zcela reálná, ale to neznamená, že nemohou přinést poselství. Poselství varující před hrozbami doby. V tomto případě je to neustálé pronásledování, žádné soukromí, žádné osobní vlastnictví, žádná svoboda. Díla jsou sice často nereálná, ale základem je pravda. Přímo kniha 1984 je názorným příkladem díla popisujícího totalitní režim.

Dílo 1984 geniálním způsobem popisuje, jak totalitní režim doslova zamává s člověkem. Jak dokáže člověka naprosto rozložit a pomotat mu hlavu. Totalitní režim dokázal Winstona Smithe, hlavního hrdinu knihy, dostat do stavu, kdy začal věřit úplnému opaku toho, co si myslel. Nejdřív pro své dobro souhlasil s režimem, ale díky ovládání své mysli tomuto tvrzení hluboce a opravdu uvěřil. Ovládání mysli se říkalo Doublethink. Je to nevědomá, ale z části vědomá kontrola vlastního myšlení, kterou zastánci Strany využívali. Člověka natolik rozložili, že jejich ideje začal zastávat bez jakékoliv přetvářky.

Kromě Doublethinku využívali oficiální jazyk, Newspeak. Tento nový jazyk, měl natolik změnit jazykovou strukturu, že by do určité míry zabránil společnosti myslet. Chtěli z lidí udělat pouhá těla bez duše. Nechtěli, aby jim kdokoli „nabourával“ systém svými myšlenkami. Vize byla jasná, přesvědčit lidi pouze o jedné pravdě, a to jejich pravdě.

Členové Strany věděli naprosto přesně, jak zmanipulovat obrovskou masu lidí. Celý systém byl geniálně promyšlený a šel až do úplných detailů. Díky televizním obrazovkám o člověku věděli všechno. Nikoho ani nenapadlo televizi vypnout, nechtěli ani vědět, co by se mohlo stát. Díky jejich vševědoucnosti věděli přesně, co je trefa tzv. do černého. Věděli, na čem zapracovat, kde jsou nejmenší chybičky, kterých by mohla společnost využít.

 

Přesah do dnešního světa

Ačkoli je kniha napsaná a vydaná roku 1949 je velmi aktuální. Jak již bylo řečeno, román je vyhrocený do extrému. Proto se z něho nemůžeme poučit úplně doslova, ale symbolika je zde veliká. Ač to může znít až paranoidně, v dnešním světě o sobě všichni víme téměř všechno. Díky sociálním sítím víme, kde se kdo právě nachází, co dělá nebo dělat bude. Známe všechny příbuzné a jiné vztahy i úplně cizích lidí. Stalking je dnes na denním pořádku a oběťmi můžeme být i my sami. Velká řada z nás si neuvědomuje, co do světa pouští za informace. A tyto informace jsou velmi snadno zneužitelné. Ať už jde o jakékoli kampaně či snad obyčejné reklamy. Stačí jen něco vyhledávat na googlu a hned se vám na vaší sociální síti objeví reklama na věc, kterou jste hledali. Jako bychom byli pod neustálou kontrolou, ne pod takovou jako Winston Smith a celá Oceánie, ale určitá míra to je.

  • Válka je mír
  • Svoboda je otroctví
  • Nevědomost je síla

Ústřední hesla režimu. Věty obsahují vždy dva pojmy, které bychom do jedné věty snad ani nedali, jelikož spolu nemají vůbec co dělat. A přesto to byla tvrzení, kterým většina země opravdu věřila. Říkáme si, že my bychom nikdy lžím, jako je třeba tahle, nevěřili. Když ale média navodí u čtenáře pocit autenticity, uvěříte jim téměř i to, že je země placatá. Lidi si navykli všemu věřit a nic si neověřovat. Věří i tomu nejpochybnějšímu webu a vznikají zbytečné drby a panika. A to se kupodivu šíří mnohem rychleji, než bychom čekali. Když se podívám na dějiny a to, jak vznikala média a kam se za krátkou dobu posunula, neumím si ani představit, jak to bude fungovat za pár desítek let. Zda něco takového bude existovat, jestli budeme taky sledováni nevědomky skrze naše elektronické přístroje, jako v knize 1984. Možné je asi cokoliv. Nemám v hlavě ani nejmenší tušení, jaký bude svět za třicet pět let, ač to v podstatě není tak daleko. Doba běží neuvěřitelnou rychlostí a asi těžko odhadneme, co bude v budoucnosti, jak to odhadl George Orwell. Stále obdivuji, jak přesný jeho odhad byl.

 

Závěr

Měli bychom být kritičtí, tím není myšleno si stěžovat. Ale kritické myšlení nám zaručuje určitou bezpečnost a menší ovladatelnost. Je důležité ověřování a prověřování. Obzvlášť velkou pozornost si zaslouží naši politici. Neměli bychom věřit všemu, co tvrdí a slibují, ale měli bychom na svět pohlížet realisticky. Nemůžeme si být nikdy jisti tím, že budeme mít navždy svobodu. Je důležité o ni pečovat a vážit si jí. A když bude potřeba, tak za ni i bojovat.





Další podobné materiály na webu: