Zřejmě nejznámějším antiutopickým autorem je Eric Arthur Blair, jenž je znám spíše pod pseudonymem George Orwell, který si zvolil podle malé říčky Orwell v Anglii. Jako rozloučení s minulostí jej začal používat ve své nové kariéře. Většina jeho pracovních míst se točila okolo psaní, byl britským novinářem, esejistou a levicově orientovaným spisovatelem.
Život (1903 – 1950)
Vše začalo na půdě Motihari v Indii, kde se roku 1903 Orwell narodil a kde měl otec své pracovní působiště. Jeho otec byl koloniálním úředníkem. Když dosáhl malý George jednoho roku, odvezla ho matka do Anglie a otce směl vidět až za několik let. Zde vystudoval soukromou SŠ a pokračoval ve studiu na prestižní univerzitě Eton. Z finančních důvodů začal pracovat pro Indickou imperiální policii v Barmě a zřejmě tehdy se začalo budovat jeho levicové smýšlení. Strávil zde totiž celých pět let a mohl si tak ozřejmit systém fungující pod pojmem „imperialismus“, díky tomuto bližšímu pohledu si k němu vybudoval velmi negativní vztah. Po opětovném návratu do Anglie se již začal zabývat prací novináře. Potýkal se i se sociálními problémy a setkal se i se životem na ulici. V těchto klíčových okamžicích také vznikala jeho díla. Pociťoval silný nesouhlas se vším, co se vzdalovalo od demokratického a stávalo se fašistickým. Stal se také dobrovolníkem ve Španělské občanské válce a bojoval na straně republikánské vlády, blíže na Dělnické straně marxistického sjednocení. Zde byl zraněn a pobýval poté půl roku v Maroku. Druhé světové války se kvůli tuberkulóze neúčastnil a začal pracovat pro BBC. Jeho největší slávu však sklidily dvě knihy, které psal závěrem svého nepříliš dlouhého života. Jedná se o 1984 a Farmu zvířat. Pravděpodobně po zaznění jména George Orwell se vám právě tyto dvě díla vybaví. Orwell dokonale vystihl události v Sovětském svazu, ačkoli se nedostal do jejich bezprostřední blízkosti. Umírá v roce 1950 na tuberkulózu.
Styl tvorby
Orwellův styl je charakteristický svou přímočarostí, jasností a snahou o maximální srozumitelnost. Vyhýbal se zbytečným ozdobám a složitým gramatickým konstrukcím, protože věřil, že jasný jazyk vede k jasnému myšlení. Jeho próza je známá politickým podtextem a kritikou totalitních režimů, přičemž často využíval alegorie a satirické prvky k zobrazení společenských nespravedlností. Orwell dokázal propojit publicistiku s beletristickým stylem – jeho reportáže a eseje mají literární kvalitu, zatímco romány obsahují silné dokumentární prvky založené na osobních zkušenostech. Významný je také jeho důraz na autenticitu a pravdivost – psal o tom, co sám prožil, ať už šlo o chudobu v Paříži a Londýně, službu v Barmě nebo boje ve Španělsku.
Díla:
- 1984 – antiutopický román s vizí totalitního světa; inspirace stalinistickým režim a jeho kritika; kniha představuje diktaturu v čele s Velkým bratrem; vlastní názor a jakékoli smýšlení, které je v rozporu se stranou, je zločinem, a ten se velmi tvrdě trestá
- Farma zvířat – alegorie; odkazuje na vývoj Ruska v 1. pol. 20. století; opět kritika stalinského režimu; zvířecí postavy mají svá opodstatnění (ovce = dav zmanipulovaných lidí, prase = vládce); přímé odkazování (Major – Lenin, Napoleon – Stalin, Kuliš – Trockij)
- Barmské dny – zkušenosti ze zdejšího pobytu; motivy rasismu a imperialismu; hlavní postava se smutkem přijímá prázdnost svého života, který je naplněn pouze prací, alkoholem a prostitutkami; pociťuje vinu za svou roli kolonizátora a sympatizuje se zdejšími lidmi
- Farářova dcera – román; kritika církve i náboženství; Orwell je v pozici levicového ateismu, ačkoli byl členem anglikánské církve (má velmi složité náboženské názory)
- Na dně v Paříži a Londýně – vypráví o svém živoření a pobytu v nízké třídě po odchodu z Barmy; pobyt mezi dělníky či žebráky
- Nadechnout se – román; popisuje Anglii před začátkem 2. sv. války; kniha byla psaná při půlročním pobytu v Maroku
Související autoři a díla
Orwellova tvorba je nejčastěji řazena do proudu antiutopické literatury (dystopie). Mezi autory, kteří se zabývali podobnými tématy totalitní moci, ztráty svobody a manipulace, patří:
- Aldous Huxley (Konec civilizace/Krásný nový svět) – Stejně jako Orwell v 1984 představil vizi budoucnosti, kde je společnost pod absolutní kontrolou. Na rozdíl od Orwellova „diktátu strachu“ však Huxley varuje před „diktátem potěšení“, kde jsou lidé ovládáni zábavou a drogou (sóma), což vede k podobné ztrátě svobody.
- Jevgenij Zamjatin (My) – Ruský autor, jehož román My byl přímou inspirací pro Orwellovo 1984. Zamjatin jako první popsal technokratický Jednotný stát, kde lidé nemají jména, ale čísla, a žijí v prosklených domech pod neustálým dohledem.
- Ray Bradbury (451 stupňů Fahrenheita) – Zaměřuje se na cenzuru, pálení knih a úpadek kritického myšlení vlivem masmédií, což koresponduje s Orwellovým tématem přepisování historie a omezování jazyka.
- Karel Čapek (Válka s mloky, R.U.R.) – V českém kontextu je Orwellovi nejblíže svými varováními před zneužitím techniky, fašismem a hrozbou zániku lidské individuality. Oba autoři sdíleli silný humanistický apel a obavu o budoucnost demokracie.
