Kniha: Evženie Grandetová
Autor: Honoré de Balzac
Přidal(a): viki
Vydalo: Lidové nakladatelství Praha v r. 1970
Přeložili: Jaroslav a Růžena Pochovi
Popis prostředí:
-město Saumur- ponuré město s malými dřevěnými domky, které je obehnáno hradbami; na konci tohoto města se nachází málo rušná, v létě horká, v zimě studená, tmavá a hrbolatá ulice
-dům Grandetů-exteriér– je to velice tichý, tmavý a nebarevný dům, chráněný zříceninami hradeb; vstupní hnědá vrata jsou z dubového dřeva, po stranách jsou spjata hřeby –interiér– v přízemí byla hlavní místnost- síň, v této místnosti se nacházel krb, který byl rozvodem tepla po celém domě; byla zdobena svícny, dvěma portréty, měděnými hodinami, hracím stolkem…; tato místnost byla především určena pro Evženii a paní Grandetovou, ve které vykonávaly svoji práci, kterou jim zadal pan Grandet
Charakteristika postav:
Pan Felix Grandet– byl to bednář a vinař; byl to velice bohatý muž, přesto šetřil na každé koruně, která mu padla pod ruce, o jeho bohatství nevěděla ani rodina ani obyvatelé města Saumur a jeho okolí; na venek působil jako hlupák, jelikož při mluvě koktal a jen pokyvoval hlavou, přitom to byl vzdělaný člověk a vše měl dobře promyšlené( co se týče financí, majetku apod.); neustále chodil ve stejném obleku, který lidé dobře znali- měl na sobě- krátké kalhoty, sametovou vestu, široký kaštanový kabát, černou kravatu a kvakerský klobouk; dá se říci, že byl velitelem/dirigentem rodiny- nakazoval své ženě a dceři Evženii, co musí udělat…
Paní Grandetová-byla to zbožná žena (věřila v Pána Boha), byla vyhublé postavy, měla velký nos, velké oči, velké čelo, nebyla pěkného vzhledu; nosila neustále nazelenalé šaty, klobouk ze sešívané slámy; byla to skromná žena- nikdy nic pro sebe nechtěla
Evženie Grandetová-bylo to pěkné,pracovité a obětavé děvče žijící ve strachu ze svého otce, musela odolávat otcovým příkazům, svoji práci(látání punčoch, spravování otcova šatstva) někdy konala do pozdních večerních nebo ranních hodin, byla dědičkou velkého jmění po svém otci, které využila pro dobročinnost
Služka Nanon– služebná v domě Grandetových, byla vysoké mohutnější postavy, nepříliš hezká( na obličeji měla bradavice, měla žilnaté ruce, cihlovou pleť); obcházela spoustu domů kvůli práci, ale přijal ji, jako jediný pan Grandet, jelikož se mu zamlouvala z hlediska praktičnosti- svou postavou a silou mohla odvést kus velké práce; svému pánovi byla velice oddaná, hlídala jeho jmění…
Pan Cruchot de Bonfons- buclatý, boubelatý človíček se zrzavou parukou na hlavě a s obličejem staré škádlivé ženy; prezident soudu prvního stupně a pozdější Evženiin manžel
Pan des Grassins– nejbohatší saumurský bankéř; bývalý důstojník císařské gardy
Bratránek Karel Grandet– hezký dvaadvacetiletý mladý muž, velice elegantně oblékán; Evženin bratranec a syn pařížského pana Grandeta; pocházel z Paříže
Děj:
Místo děje: Francie- provinční město Saumur
Doba děje: 19. století
Grandet byl velice bohatý bednář a vinař. Byl tak lakomý, že nikdo, dokonce ani jeho žena, nevěděl, kolik vlastně má peněz. Své rodině doslova přiděloval peníze a určoval jim, co bude kdy k jídlu, jen aby ušetřil. Jeho chování a intriky byly tak přesvědčivé, že jeho rodina skutečně nevěděla, jak jsou doopravdy bohatí.
Na návštěvu ke Grandetům jednou z Paříže přijel syn Grandetova bratra Karel. Způsoby, jakými v tomto domě žili, byl velice překvapen. Do Karla se zanedlouho zamilovala Evženie. Byla to její první láska, proto také byla velice stydlivá a ostýchavá. Za pár dní přišla do Saumuru strašná zpráva, že Karlův otec zbankrotoval a spáchal sebevraždu. Karel, když se ze všeho vzpamatoval, chtěl odjet do Indie, aby zde trošku zbohatl. Požádal proto Grandeta o půjčku. Starý lakomec samozřejmě odmítl, ale Evženie mu potají věnovala své úspory, aby tuto cestu mohl podniknout. Před jeho odjezdem si oba slíbili věrnost. Bohužel se vše dozvěděl starý Grandet, Evženii uvěznil a nechával ji několik měsíců jen o chlebu a vodě v chladné a temné místnosti.Usmířil se s ní až tehdy, když zemřela jeho manželka.
Po smrti matky Evženie přenechala otci svůj dědický podíl. Otec ji pak zasvětil do správy majetku až do své smrti. Po otcově smrti se Evženie stala velice bohatou ženou, dokonce jednou z nejbohatších v celé Francii. Teprve poté dostala od Karla dopis, že se vrátil jako boháč a dvoří se jisté slečně d´Aubrion. Tím pádem se o ni začalo zajímat velké množství mužů, ale ona je všechny odmítala a nakonec, duševně zdeptaná a citově zklamaná uzavřela formální sňatek se starým soudcem Cruchotem, a po jeho smrti se věnovala dobročinnosti.
