Kniha: Horalka
Autor: Alberto Moravia
Přidal(a): Kan
Obecné informace:
– Neorealistický válečný román Horalka (v originále La Ciociara) vyšel v roce 1952
– Děj se odehrává v letech 1943 – 1944, kdy se v Itálii hroutí fašistický režim a země je postupně obsazována německými vojsky, přičemž vychází z autorových osobních zkušeností:
Jako novinář kritizoval Moravia fašistický režim Benita Mussoliniho – nejprve ztratil práci a posléze byl donucen odejít do exilu na ostrov Capri (ostrov v neapolském zálivu, žil zde v letech 1941 – 1943).
Po vylodění spojenců (rok 1943) uprchl Moravia se svojí manželkou před fašisty do pohoří Ciociara (střední Itálie, východně od Říma)
Útěk mu nejen zachránil život, ale též umožnil detailní poznání života obyčejných lidí v jedné z nejchudších částí Itálie
– román je psán formou monologu hlavní hrdinky Cesiry – vyprávění v ich formě
– až naturalisticky je zobrazena drsnost života, zaznívá ostrá sociální kritika
– autor využívá filmových postupů – detail, polodetail, panorama
– volba jazykových prostředků zdůrazňuje reálnost a bezprostřednost vyprávěných událostí: hovorové i vulgární výrazy; v originále spisovná italština kolísá od literárních obratů až k typicky římské slovní zásobě a frazeologii
– děj je zpomalován rozsáhlejšími popisy (retardační prostředky = prostředky zpomalující dynamiku děje) – např.
„Půda byla pořád hustěji poházená spoustou kostí a kostiček, smíchaných se štěrkem – jistě zbytky koz a ovcí, které uprchlíci postupně snědli, ale vedle kostí tam bylo taky dost odpadků, zrezivělých plechovek, hadrů, starých křampů, papírů. Vypadalo to jako na nějaké stavební parcele v Římě, kam z okolních domů házejí všecky odpadky. Tu a tam bylo taky vidět černá kola spálenišť – na okraji ohořelá polena a uprostřed hromádky šedého popela. Vchod do jeskyně byl veliký, kolem dokola zčernalý, špinavý a začazený.“
– dlouhé popisy bývají narušeny ostře vypointovanými mikrosituacemi – jejich smyslem je čtenáře šokovat, donutit k zamyšlení – např. setkání s německým velitelem v chatrči uprostřed pomerančovníkových hájů a jeho přemítání o „estetice“ jeskyně „vyčištěné“ od uprchlíků plamenometem
– velmi výstižný je vnější popis postav – např.:
„A za mohutným stolem byl Mussolini s tou svou širokou papulou, s těma vykulenýma očima a odulými pysky, prsatý, samá medaile, na hlavě bílý chochol; a vedle něho byl ten druhý zatracený čubčí syn – jeho přítel Hitler, s obličejem buzeranta, s těmi černými vousky, co připomínaly kartáček na zuby, s těma očima jak shnilá ryba, s tím nosem do špičky a s tou patkou do čela jak vyzývavý pásek.“
– základní, určující motiv Horalky – dvojí znásilnění lidské důstojnosti:
- znásilnění celé společnosti hrůzami závěrečné fáze války
- znásilnění děvčete
– Moravia přesně vystihuje chování lidí v době, kdy se každý staral především sám o sebe – vlastnosti jako soucit, přátelství, čest a morálka měly jen malý význam. Válka dělá i z poctivých lidí divou zvěř, na povrch vyplouvají vlastnosti, které by se za normálních okolností neprojevily – Cesira se na konci románu dopustí drobné krádeže…
– Román byl zfilmován v roce 1960 Vittorem De Sicou se Sofií Lorenovou v titulní roli (získala za ni Oscara)
Neorealismus – charakteristika směru
– Neorealismus je směr, který vznikl na začátku 20. století. Ovlivnil především literaturu a film. Prosadil se hlavně v Itálii a to po druhé světové válce. Neorealisté jako Moravia se zaměřují na obyčejného člověka v reálných situacích, jdou do hloubky jeho psychiky. Děj je hodně popisný – neorealismus je vlastně syrové podání reality, která není nikterak přibarvená a to ani v zájmu děje, nic nevynechává.
– Je zde velmi znatelný kritický postoj k fašismu. Filosofie neorealismu vychází z jakéhosi předpokladu, že lze ztotožnit předmět poznání s poznáním jako takovým, tuto teorii se někdy pokoušeli dotáhnout do opravdových extrémů, takže díla přestávala být srozumitelná. V Itálii, především v 50. letech, kde byl tento myšlenkový směr nejsilnější, tento směr směřoval až k realistickému dokumentu, který měl zobrazit skutečnou situaci.
Podrobnější charakteristika postav:
– Román je zalidněn celou řadou prostých, anonymních postav z lidu – vesničané, uprchlíci, vojáci
- Cesira – obchodnice; rázná, soběstačná, energická žena; milující matka ochotná obětovat pro
svoji dceru třeba i vlastní život; nevzdělaná, ale přirozeně inteligentní („selský rozum“)
Nejprve nebrala válku jako zlo, velmi dlouho zavírala před realitou oči – jen když šel dobře obchod. Teprve útěk z Říma, tvrdý život v horách, opakovaná setkání se smrtí – důsledkem války – a dlouhé rozhovory s Michelem změnily její názor
- Rosetta – dcera Cesiry; nevinný „anděl“, bezmezně věřící v boží milosrdenství; soucitná; její repliky jsou jen
strohými, jednoduchými větami typu „Ano, mámo“ – tichá, málomluvná
Po brutálním znásilnění marockými vojáky se mění v „padlého anděla“ – ženu bez jakýchkoliv
morálních zábran, vyhledávající tělesné uspokojení bez ohledu na to kde a s kým
- Michel – velice vzdělaný; jediný opravdový přítel Cesiry a Rosetty ve Sv. Eufemii; odsuzuje válku, rozumí
jejímu politickému pozadí a nenávidí fašismus i nacismus; v rozhodujících chvílích dokáže být tvrdý,
nikdy neztrácí svou čest; negramotnými obyvateli vesnice je považován za podivína; nakonec je
odvlečen Němci a zastřelen, když se zastane chudé rodiny – odvaha, statečnost
Podrobný obsah:
Cesira je římská hokynářka, která po svatbě přišla se svým mužem do Říma a po jeho smrti se ujala krámku. V době války, kdy si lidé dělali zásoby, prodala všechno zboží a vydělala dost peněz. V Římě by však i se svou dcerou Rosettou umřela hlady (jídlo nikdo za peníze nevymění), a tak se rozhodne odjet za svými rodiči na venkov. Zjistí však, že její rodná vesnička je evakuovaná, a tak se na čas ukryjí ve Fondi u zlodějské rodinky Consetty a Vincenza. Rosetta se však zalíbí jednomu z nacistů, a Cesira, než by obětovala dceru, raději sbalí věci a odvede ji do horské vesničky Sv. Eufemie, kde si pronajme malý přístavek. Zde stráví devět měsíců, spřátelí se se vzdělaným mladíkem Michelem a čas si krátí procházkami po horách a sháněním jídla, kterého je všude nedostatek.
Nakonec válka dorazí i do jejich vesničky. Němečtí vojáci, kteří prchají před spojenci, s sebou odvlečou Michela, aby jim ukazoval cestu v horách, a nakonec ho zastřelí. Cesira na nic nečeká a vydá se i s dcerou zpátky do Říma ke svému krámku. Řím však ještě není osvobozen a oni zůstanou ve zbořeném Fondi. Cesira zde nechce zůstat, napadne ji podívat se za rodiči do rodné vesničky. Americký důstojník je odveze až do Vallercosy – je to odměna za to, že během války pomohly dvěma spojeneckým vojákům. Vesnice je stále prázdná, jdou si tedy odpočinout do místního kostela. Zde je však překvapí skupina Marokánců, kteří znásilní Rosettu.
Od této chvíle Cesira pozoruje náhlou změnu své dcery – z nevinného, dokonalého, zbožného „anděla“ na tvrdou ženu bez morálních zábran. Na další cestě je potká jakýsi Clorindo, jenž je odveze zpátky ke Concettě, kde jsou nyní nuceny žít. Z Rosetty se stává Clorindova prostitutka. Když se Clorindo vrátí ke své ženě, spí s Concettiným synem Rosariem. Cesira to velmi těžce nese, dcera už ji však neposlouchá, ani se s ní nebaví. Po osvobození Říma je Rosario veze zpátky domů, cestou jsou však přepadeni a Rosario je zabit. Cesira bez rozmýšlení sebere jeho peníze a ani Rosetta se nad smrtí svého milence nepozastaví. Před branami Říma si Cesira uvědomuje, co se z nich během doby v horách stalo: z ní zlodějka a z dcery prostitutka. Uvažuje nad tím, že pojmy jako čest, morálka, soucit a přátelství mají v této době, kdy se každý stará jen sám o sebe, malý význam. Náhle začne Roseta zpívat a plakat a Cesira poznává, že její „malá Rosetta“ úplně nezmizela.
