Kniha: Horalka
Autor: Alberto Moravia
Přidal(a): rorinek
Horalka (1957)
Epika – italský neorealistický poválečný román
MÍSTO A DOBA DĚJE:
Itálie, 1943-1944
HLAVNÍ POSTAVY:
CESIRA
– majetná, cílevědomá a nevzdělaná obchodnice, bojí se o dceru
ROSSETA
– její dcera vychovaná jeptiškami ; proměna z nevinného „anděla“ na tvrdou ženu bez morálních závazků, byla znásilněna a stala se prostitutkou
MICHEL
– velice vzdělaný jediný přítel Cesiry a Rosetty ve Sv. Eufemii, nakonec je odvlečen Němci a zastřelen, stydí se za otce kvůli jeho sobeckosti a jednoduchosti
přítel TOMASSINO
– citově a nervově labilní obchodník, zavedl Cesiru a Rossetu do Sv. Eufémie, kde žije jeho bratr
CONCETTA
– vypočítavá, nepoctivá, má odlišný pohled na svět jak Cesira
CLORINDO, ROSARIO, …
DĚJ:
Hlavní hrdinka, Cesira (z Vallecorsy) a už jako šestnáctiletá se provdala za mnohem staršího obchodníka z Říma. Podváděl ji, ale ona se o něj nezajímala, věnovala se domácnosti, krámu a Rossetě.
Když přišla Druhá světová válka, přišla si jako obchodnice na slušné peníze tím, že prodávala mnoho zboží „pod pultem“. V létě 1944 však už nemohla vydržet častá bombardování a odjela i s dcerou na venkov, aby zde počkaly na konec války (9 měsíců).
Cesira se chtěla dostat vlakem až do blízkosti své rodné vesnice, ale koleje byly rozbombardované a musela s dcerou vystoupit na půli cesty. Po cestě liduprázdnou krajinou objevily uprostřed pomerančovníkového sadu domek, ve kterém bydleli Concetta a Vincenzo se dvěma syny, kteří oba zběhli z války a schovávali se. Cesira a Rosetta tu několik týdnů zůstaly, ale cítily se tam příšerně, protože domek byl špinavý a plný štěnic.
Když už to nemohly vydržet, utekly výš do hor. Útočiště našly v miniaturní vesničce Svatá Eufemie a zde zůstaly celou zimu a pak až do poloviny léta, kdy se konečně dočkaly osvobození. Celé nedočkavé došly dolů do Fondi, kde američtí vojáci rozdávali jídlo, ale zpět do Říma je ještě nepustili. Cesira už nechtěla zpět do hor, a tak se s dcerou vydala do svého rodiště. Vesnici však našly zcela vylidněnou. Chtěly se pomodlit v kostelíku, ale zde čekalo na Cesiru to nejhorší: vtrhli tam vojáci a Rosettu surově znásilnili (bylo jí 13 let).
Na cestě zpět do Fondi je kus svezl jeden mladík náklaďákem. Jmenoval se Clorindo a nabídl, že se o obě postará. Tam se octly opět u Concetty, protože Clorindo byl kumpán jejích synů. Rosettu znásilnění tak změnilo, že jí nevadilo ani stát se milenkou ženatého Clorinda, když jí nabídl nové šaty a punčochy.
Zanedlouho mohly konečně zpět do Říma. Vezl je tam Concettin syn Rosario. Ale na této cestě je čekala ještě jedna rána: jejich auto přepadli a Rosaria zastřelili. Díky tomuto dalšímu šoku si Rosetta uvědomila, jak hrozně se chovala a snad se i rozhodla se opět změnit k lepšímu.
TÉMA:
– život uprchlíka z vesnice před válkou (žena uprostřed války)
– drsnost života, důsledky války (zlodějství, sobeckost, …)
– odsuzování války ničící životy a výsledky práce
KOMPOZICE:
– 11 kapitol
– chronologicky řazený děj, přehlednost
JAZYK:
– ich forma (hokynářka Cesira)
– slohový postup: vyprávěcí, postupový, popisný
– lidový jazyk
– spisovná i hovorová čeština, citově zabarvené výrazy
– dialog, monolog, přímá i nepřímá řeč
– kontrast, protiklady (Rosetta je zamilovaná do Michela, který je zamilován do její matky
– jednoduché věty i složitá souvětí
– prvky neorealismu (drsnost, sociální kritika, morální kvality člověka obyč. lidí)
– metafory – vypadala jako jediná obrovská ložnice, celá zastavená lůžky a pelíšky, jeden vedle druhého jak ve špitálu nebo v kasárenské světnici. Smrdělo to tam jako v chorobinci nebo v chudobinci“…
OBDOBÍ:
NEOREALISMUS
- Návrat k realismu vznikající ve 40. – 50. letech v Itálii
- Literatura, ale i film
- Základ tvoří principy kritického realismu (kritika společnosti z určitého úhlu v realistickém hávu; 2. pol. 19. st.)
- Zabývá se fašismem, chtějí se s ním po válce vypořádat, zjistit co bylo špatně
- Hrdinové bývají morálně nezkažení lidé (často z venkova nebo z okraje společnosti)
- Věrohodnost
DALŠÍ PŘEDSTAVITELÉ NEOREALISMU
– Jean Paul Satyre, Fridrich Dürrenmatt, Nikos Kazantzakis, Vittori de Sica
Alberto Moravia
vl. jménem: Alberto Pincherle
* 28. 11. 1907 v Římě / + 26. 9. 1990
Pocházel z vyšší střední vrstvy – otec byl architektem. Léta jeho dětství těžce postihla kostní tuberkulóza, která způsobila, že strávil s přestávkami plných pět roků po různých sanatoriích v Alpách, četl knihy a učil se od soukromých učitelů. Nemoc ho neodvolatelně poznamenala nevyléčitelným pocitem odlišnosti, který vedl – takřka ještě chlapce – k ustavičnému hloubání, zkoumání, k ustavičnému procesu se společností, jež ho obklopovala. čí je to vina, kdo má pravdu? Kdo je normální? Bylo mu 21 let, když na tyto otázky odpověděl svým prvním románem, který dosáhl netušeného úspěchu – Lhostejní (první kniha – nejlepší dle kritiků). Tu je normálnost tj. měšťanský život matky a jejího milence a jejich prostředí, plný přetvářky, lži a špinavých kompromisů, viděn jako zlo, jemuž se mladí, Carla a Michele, marně pokoušejí uniknout.
V Římance a ještě výrazněji v Konformistovi – které patří k jeho nevýznačnějším románům poválečným – je situace obrácena: normálnost se stává dobrem, kterého hrdina nemůže dosáhnout.
Nejdokonalejším a nejpokročilejším románem Moraviovým je v tom směru právě Horalka (1957) , neboť tady se rozpor normálnost – abnormálnost kryje s historickým rozporem válka-mír a normálnost stává se tu vědomou bolestí zocelenou aspirací po překonání žalů a trosek války, po překonání nelidskosti. Moravia patří k nejvýznamnějším autorům evropským především proto, že se mu většinou výborně daří organicky spojit v jediný živoucí celek dvě napohled zcela různorodé složky svého talentu; zalíbení v složitých napínavých příbězích a čistě intelektuální zaujetí problémy lidské existence a citového života. Je mistrem v tom, jak se dostat pod kůži svým postavám, proniknou je a pochopit. Byl za války pronásledován fašisty (byl na něj vydán zatykač – provokativní texty, otec byl žid). Skrýval se v horách – z nichž vychází v díle Horalka. Zabýval se tématem nudy a po válce se věnuje neorealismu (příběhy normálních lidí).
Jeho poválečná literatura a názory vedly ke sporům s církví. Od roku 1958 do roku 1970 hodně cestoval a psal do novin a magazínů. Moravia se ve svých dílech zabýval úpadkem rodiny, motivy odcizení a krachem lidských vztahů.
- DÍLO:
Lhostejní – 1929, první román o úpadku měšťanské rodiny s motivy odcizení a neschopností navázat opravdový milostný vztah.
Toto téma obměňoval v řadě dalších děl:
Agostino – 1943
Neposlušnost – 1948
Epidemie – 1935 – 45, sbírka povídek a črt napadající fašistický režim
Maškaráda – 1941, satirický román s protifašistickou tematikou. I tato kniha byla na příkaz Mussoliniho stažena. Moraviovi bylo zakázáno podepisovat články v novinách.
Charakteristickými prvky neorealismu se vyznačuje próza, kterou psal Moravia po válce :
Římanka – 1947, román jehož hrdinkou a vypravěčkou je žena, prostitutka Adriana, která se navzdory absurdní životní situacirozhodně mít a vychovat dítě, jehož otec je vrah. Podle románu byl v roce 1954 natočen Luigim Zampou film, hlavní roli ztvárnila Gina Lollobrigida.
Konformista – 1951, román s protifašistickou tematikou
Pohrdání – 1954, román z prostředí filmového světa, rozebírající na pozadí Odysseova příběhu citovou a uměleckou krizi hrdiny.
Horalka – 1957, román neorealistického zaměření s prvky existencialismu. Děj se odehrává v letech 1943 – 1944 v Itálii.Hlavními hrdinkami příběhu jsou vdova Cesira a její čtrnáctiletá dcera Rossetta. Prchají z Říma do chudého horského kraje Ciociare, kde se Cesira narodila. Největší příkoří naleznou obě na zpáteční cestě zpět do osvobozeného Říma – obě jsou znásilněny marockými vojáky. Román byl v Itálii zfilmován. Režisér Vittorio de Sica obsadil do role vdovy Cesiry Sophii Lorenovou. Její ztvárnění role bylo v roce 1962 oceněno Oskarem za nejlepší ženský herecký výkon. Tehdy byla tato cena poprvé udělena herečce v neanglicky mluveném filmu.
Římské povídky – 1954, 1959, dva svazky neorealistických povídek o životě lidí z okraje společnosti.
Nuda – 1960, introspektivní román postihuje tvůrčí krizi malíře, přibližuje jeho pocity ošklivosti a nudy pramehící ze způsobu života bohatých lidí.
V poslední fázi své tvorby se Moravia pod vlivem Freudova učení soustředil na sex jako jeden ze základních hybných momentů lidského života:
Povídkové soubory
Třídilné zrcadlo – 1963
Ráj – 1970
Romány
Já a On – 1971
Vnitřní život – 1978
Muž, který se dívá – 1985
Leopardí žena – 1991
Eseje z cest
Představa o Indii – 1962
Kulturní revoluce v Číně – 1968
Africké procházky – 1987
DRAMATA
Beatrice Cenci – 1955
Život je hra – 1969
Řada povídek a románů Alberta Moravia byla zfilmována.
