Hvězdy – úvaha/líčení

Proč nejde kopírovat? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu/nízkou kvalitu

rozbor

 

Téma: Hvězdy

Slohový útvar: Úvaha/líčení

Přidal(a): top

 

 

Noční obloha je nádherná. Nejen že vypadá jako černý ubrus pokrytý perlami, který každý večer někdo přehodí přes nebe, ale je také tajemná. Nikdo neví přesně, co se nad námi skrývá a děje a v tom je ta krása. Krása neobjeveného a neznámého prostoru, který je starší než my všichni dohromady. Každý se na noční oblohu dívá jinak. Někdo vidí pouze hvězdy na nebi, jiní ve hvězdách hledají obrazce, které jim něco připomínají a jiní se na nebe ani nedívají.

Já ve hvězdách hledám příběhy. Každá hvězda je výjimečná. Nenajdete dvě hvězdy, které jsou naprosto stejné. Vždy se budou lišit ať už barvou, velikostí nebo jasem. Podle mě má každá hvězda svůj příběh. Příběh o tom, jak vznikla, jak se dostala na to místo, kde se právě nachází a na závěr, jak dopadne. Jelikož jsou na nebi milióny a milióny hvězd, existuje tedy i stejně mnoho příběhů a každý je stejně jedinečný, jako je jeho hvězda.

Už díky těmto příběhům se neskutečně ráda dívám v noci na nebe. Určitým způsobem mě to uklidňuje. Jako malá jsem to tak nevnímala, protože jsem se velmi bála tmy, tím pádem jsem hvězdy nikdy nijak neobdivovala. Později jsem v nich ale našla zalíbení. Tehdy přestal můj strach ze tmy, protože jak napsal Fjodor Michajlovič Dostojevskij v knize Zločin a trest: „Čím temnější noc, tím jasnější hvězdy.“

Myslím, že každý člověk má tam nahoře nějakou hvězdu, která se mu podobá. Podobá se mu jak vlastnostmi, tak i příběhem. A proto se vždy snažím najím svou hvězdu. Hvězdu, která není středem nějakého velkého souhvězdí, ale má svůj hlouček blízkých, hvězdu, která nezáří nejjasnějším světlem, ale ani není vyhaslá a hvězdu ve které bych se viděla. Mou hvězdu.

 

Hodnocení: 1 = výborně