Jméno práce: Pohled z okna
Slohový útvar: Líčení
Přidal(a): Jan Krankota
Pohled z okna
Je sobotní ráno a já vstávám brzy navzdory myšlence, že nemusím. Vstávám spolu s prvními nesmělými paprsky slunce pronikajícími do mého pokoje skrze neúplně zatažené žaluzie na okně, které svou šíří vyplňuje celou jihovýchodní stěnu mého pokoje. Vstávám a opouštím postel, abych vyhověl slunci a vpustil jej dál. Vpustím jej opatrným vytažením ševelících žaluzií a svěží jarní vánek mi pootevřeným oknem dýchne do tváře. Na okamžik ustrnu a zapomenu na všechny své ranní zvyky, na všechny plány a povinnosti. Jen tak stojím a hledím z okna ven.
Hledím na nebe, které má barvu bledě modrou, ještě nejasnou, jen na východě, tam co se rozprostírá les, už slunce vykukuje nad vrcholky statných smrků a voňavých borovic, tak tam už obloha není temná, ale svým jasem mě nutí přivřít oči a zaposlouchat se do vítacích písní, které se linou z hrdel čiperných opeřenců. Je to milé. Oči otvírám a můj pohled klesá níž. Z výšin nebe a říše přírody můj pohled sklouzne na lidské výtvory. Do dáli se táhne naše ulice, v jejímž čele stojí náš dům. Vidím domy, řeku asfaltu a ní plechové koráby – automobily. Vidím sebe mnohokrát, totiž lidi, co jsou stejní jako já. Plní pokynů a rádoby práv. Jen chvíli pociťuji jemný pocit strachu. Strach z toho, co den mi přichystá. Hned to však setřesu svým dlouhým zívnutím, které mi zas vrátí jistotu. Zasměji se, když spatřím sousedova pudla, jak neposlušně běží za kočkou a jeho pán se marně o cokoli snaží. Ten pes je pryč a domů přijde sám.
Ta ulice je mi tak známá, že mohl bych jí kreslit plně v detailech, i kdybych byl léta na druhém konci světa. Ta ulice je pro mě cestičkou k domovu. Je něčím, co mi osud dal, aby mě vítalo, něčím co chtěl, abych znal.
A takové pocity mám, když ráno hledím z okna. Tedy čas od času.
Hodnocení: 1 = výborně
(splnění všech kritérií a široká slovní zásoba)
