Jméno: Idealizace
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Idealizace je jedním z postupů, se kterým se můžeme v umělecké literatuře setkat. Jak již vyplývá z názvu, jedná se o zobrazení skutečnosti, které je přizpůsobené ideálu, dokonalosti. Typicky se s takovýmto zobrazením setkáváme především v dílech z devatenáctého století, ale idealizace je možná i v dílech současných spisovatelů, vždy záleží na záměru konkrétního autora.
Základní znaky idealizace
V uměleckém díle, ať již jde o prózu, drama či poezii, autor vždy určitým způsobem zobrazuje skutečnost a svět kolem. Idealizace představuje jeden z přístupů, který při zobrazování postav, prostředí i děje může zvolit. Z tohoto úhlu pohledu je idealizace vlastně určitým opakem realismu. S idealizací se v české literatuře setkáváme nejvíce u Boženy Němcové či v některých dílech Vítězslava Hálka a Karla Václava Raise. Idealizované jsou zejména kladné vlastnosti postav, které téměř nemají žádná negativa, a také vzájemné vztahy mezi lidmi. Dochází zde k idealizaci toho, co je dobré a utváří se vzory, které jsou vhodné následování. Je zajímavé, že jak Němcová, tak Hálek a Rais svým způsobem vlastně přehlíželi skutečnou situaci vztahů na venkově a vytvořili díla, která venkovský život zkreslují a vytvářejí vzor morálního a šťastného života z něčeho, co ve skutečnosti neexistovalo.
Idealizace a postava dobrého člověka v díle Boženy Němcové
Autorkou, v jejímž díle najdeme nejvíce prvků idealizace, je zcela jistě Božena Němcová. Většinu její vlastní prozaické tvorby tvoří tak zvané povídky o dobrém člověku. Nejčistší podobou dobrého člověka je zcela jistě babička ve stejnojmenném nejslavnějším díle Boženy Němcové, ale s dobrými lidmi se setkáme i v dílech V zámku a podzámčí, Karla, Divá Bára, Chudí lidé či Dobrý člověk. Společné všem těmto postavám je, že se chovají přirozeně a jsou obětavé, pracovité, upřímné a skromné. Často také statečně nesou svůj nelehký životní osud, nezištně pomáhají druhým, nikdy by je nenapadlo se přetvařovat či mstít se, vždy myslí na druhé lidi víc než samy na sebe. Dobrý člověk tak svým charakterem, morální hodnotou a životní moudrostí převyšuje ostatní postavy a stává se vzorem vhodným k následování. Dobrý člověk také žije v souladu s přírodou, je čistý a nezkažený. Často stojí v kontrastu k falešné a zkažené společnosti, čímž ještě více vynikají jeho výjimečnost a kladné vlastnosti.
Idealizace v dalších dílech světové a české literatury
S postavou dobrého člověka se lze setkat i v české literatuře dvacátého století, reprezentuje ji například pekař Jan Marhoul Vladislava Vančury, který díky své bezelstnosti a naivitě nakonec skončí na mizině a umírá. Na rozdíl od dobrých lidí Boženy Němcové má i jednu zápornou vlastnost, lehkomyslnost, která je jednou z příčin jeho tragédie. Dobrý člověk vystupuje také v dílech světové literatury, známým příkladem je hlavní hrdina románu francouzského spisovatele Romaina Rollanda Dobrý člověk ještě žije či některé postavy v dílech anglického spisovatele Charlese Dickense.
