Josef Knap – životopis

 

Jméno: Josef Knap

Přidal(a): David Hampl

 

Tento autor patří k hlavním představitelům literatury, která se označuje jako ruralistická. Byl to prozaik, básník, publicista, historik a také literární a divadelní kritik.

 

Život

Josef Knap se narodil 28. července 1900 v Podelší u Jičína a zemřel 13. prosince 1973 v Praze. Společně s Janem Čepem a Františkem Krepinou se stal jedním z největších představitelů ruralismu, oblíbeného literárního směru v první polovině 20. století. Zabýval se tedy psaním takových děl, která oslavovala krásu venkova, na druhou stranu ale také v jeho knihách najdeme vztah mezi městem a venkovem a začínající industrializaci venkova.

Jeho otec byl chalupník jménem Antonín Knap, jeho matkou byla Anna, rozená Konůpková. Do roku 1919 studoval na gymnáziu v Jičíně. Na toto studium navázal na Univerzitě Karlově, kde začal studovat filozofickou fakultu. Soustředil se na moderní literaturu a studium ukončil roku 1924.

Od roku 1925 až do roku 1951 pracoval v divadelním oddělení Národního muzea, které později vedl. V období mezi válkami ale také hodně cestoval – mimo jiné navštívil Německo, Švédsko, Norsko, Itálii a Francii.

Jako divadelní historik sepsal dílo pojednávající o kočovném divadle – jeho znalosti byly až zarážející. Nicméně kvůli náboženské tematice ve svých dílech a také kvůli kádrovému profilu nesměl publikovat, a dílo tak (stejně jako jeho následující kniha o dramatikovi Jaroslavu Hilbertovi) nevyšlo. V roce 1952 se právě tyto dva důvody zákazu publikace staly také důvody pro uvěznění: v 50. letech komunisté vystupovali proti katolickým intelektuálům, jako byl Josef Knap, Jan Zahradníček i František Krepina. Josef Knap byl odsouzen k jedenácti letům vězení. S výše jmenovanými dvěma spisovateli byli uvězněni na Pankráci, odkud se ale jejich dozorci, Václavu Syselovi podařilo pronášet jejich texty a zachránit je. Schovával je na své chatě až do roku 1968.

Josef Knap byl propuštěn v roce 1955 kvůli svému onemocnění (dostal rakovinu). Zemřel v Praze v roce 1973.

 

Dílo

Píseň na samotě

Kniha povídek pochází z roku 1924. Autor v ní vyjadřuje své sepjetí s rodným krajem.

Zaváté šlépěje

Tato povídková kniha byla vydána v letech 1929 a poté (přepracována a doplněna o několik dalších povídek) 1940. Autor se zabývá vztahy mezi lidmi a lidskými charaktery.

Žloutnou stráně

Další povídková kniha, tentokrát z roku 1929.

Polní kytice

Kniha povídek z roku 1935. Autor v povídkách vyjadřuje svůj zájem o zasněnou a vášnivou lásku, ale také o lidské smrti, která může být také statečná.

Trojlístek

Tato kniha z roku 1943 obsahuje celkem tři povídky, je zaměřena na mladší čtenáře.

Čas kopřiv

Tato sbírka povídek vyšla roku 1970 jako pocta k autorovým sedmdesátým narozeninám, avšak část nákladu byla zabavena.

Ztracené jaro 

Tento román pochází z roku 1922. Autor v něm zachycuje studentský život, jaký sám zažíval.

Réva na zdi

Další román z roku 1926. Sedlák Kašpar vychovává svého syna velice tvrdě. Když se jeho syn Josef zamiluje a ožení, otec mu přenechá statek, odveze si z něj ale veškerý majetek a syn tak musí získat všechno sám.

Muži a hory

Tento román z roku 1928 pochází z prostředí slovenských pastevců z Liptova (slovenské město.

Vysoké jarní nebe

V románu z roku 1932 se autor zabývá krizí, která doprovází mladé manželství.

Cizinec

Román z roku 1934 se zabývá popisem tragického života hospodáře.

Puszta

Tento román je z roku 1937 a pojednává o tom, jak čeští kolonizátoři osidlovali jižní část Podkarpatské Rusi.

Dívčí hlas

V románu z roku 1938 se úředník musí po rozvodu postarat o svou malou dcerku.

Věno

Tento román byl vydán roku 1944 a odehrává se v podkrkonošské vesnice.





Další podobné materiály na webu:

    Prohledali jsme rozbory knih, slohovky, životopisy a všechnu další literaturu, ale nic jsme nenašli :-(.