Karel Hlaváček – životopis

 

Jméno: Karel Hlaváček

Přidal(a): David Hampl

 

Tento umělec se působil v devatenáctém století, kdy působil jako český básník a výtvarník. Ve svých dílech se věnuje českému symbolismu a patří mezi dekadentní umělce. Dnes je pohřben na Libeňském hřbitově.

 

Život

Karel Hlaváček se narodil 29. srpna 1874 v Libni a zemřel v tomtéž městě 15. června 1898 na tuberkulózu. Pocházel z chudé dělnické rodiny – jeho otec Josef Hlaváček byl dělník, jeho matka byla Antonie, rozená Zemanová. Tyto poměry neumožnili Karlovi získat nějaké větší vzdělání – v letech 1885 až 1892 studoval reálnou školu. Také samotný umělec celý život bojoval s finančními problémy, protože i když publikoval, mimo jiné v časopise Moderní revue (kde otiskoval i své výtvarné kritiky), za svého života se mu nepodařilo se prosadit.

V dalších letech svého života působil také jako první předseda a jeden ze zakladatelů sokolské organizace v Praze-Libni. V této městské části také bydlel v místě zvaném U kříže a právě zde je umístěna pamětní deska. Dneska se toto místo nachází na Podlipného ulici poblíž Zenklové ulice. Nedávno v Libni vznikla nová ulice s bytovými domy, která byla pojmenována podle Karla Hlaváčka. Tato ulice se nachází nedaleko ulice Podlipného.

Za svého života si tento autor nikdy nenašel stálé zaměstnání, živila ho rodina a příležitostné honoráře. Působil zejména v časopise Moderní revue, kde otiskoval jednak výtvarné kritiky, jednak své vlastní ilustrace. Jeho ilustrace také zdobily díla umělců, jako je Arnošt Procházka, Otokar Březina, Jiří Karásek ze Lvovi, Stanislav Przybyszewský a také svoje vlastní knihy. Jako malíř se nechal ovlivnit díly Féliciena Ropse, F. Sattlera a Edvarda Mucha.

Tento umělec zemřel mladý, ve věku 24 let na tuberkulózu. Je pohřben v místě svého bydliště, na libeňském hřbitově.

 

Dílo

Sokolské sonety

Jedná se o první básnickou sbírku autora. Používá v ní apelativní verše, ale vyskytují se i dekadentní a impresionistické rysy. Jako zakladatel sokolské organizace zde oslavuje sokolský slet. Sokol bylo jakési lidové hnutí, které se věnovalo nejen etice a výchově, ale také uměleckému výrazu.

Pozdě k ránu

Verše autora jsou charakteristické hudební rytmikou, která se projevuje právě v této básnické sbírce. Melodie a zvukové stavby autor dosahuje opakováním slov a zvláštním rýmem. Záměrem umělce bylo vsugerovat čtenáři určitou náladu, čehož se snaží dosáhnout zvukem slov. Básně vykreslují krajinu, která se vyskytuje v době, kdy končí noc a začíná den. Krajina je neskutečná, básně mají spíše melancholickou a smutnou náladu. Vyskytuje se v nich český symbolismem, který se projevuje tím, že jsou psány v Ich formě a jsou monotónní. Symbolistika je zde znázorněna také prostřednictvím hudebních nástrojů, jako je viola či buben, které jsou znázorňovány hlubokými tóny. Právě v této básnické sbírce se vyskytují nejznámější básně autora, jako jsou Svou violu jsem naladil co možná nejhlouběji či báseň Hrál kdosi na hoboj.

Sbírka obsahuje verše a básně v próze. Vyznačuje se jako dekadentní dílo české poezie, ve které se básník snaží o co možná nejčistší kantilénovou formu. V tomto ohledu bychom mohli toto dílo srovnat s verši Jiřího Karáska ze Lvovi.

Mstivá kantiléna 

Báseň píše člověk, který trpí hladem a nikdo mu nepomůže. Český symbolismus představují tzv. Geusové, což jsou zchudlí potomci nizozemské šlechty ze 16. století. Verše z této sbírky jsou mstivé a nenávistné (odtud také název knihy). Autor v ní vyjadřuje svou nespokojenost se společenským řádem.

Žalmy

Tato básnická sbírka má náboženskou tématiku, kdy básně jsou stylizované jako biblické žalmy. Avšak tato sbírka hymnických básní zůstala nedokončená. Kniha byla poprvé vydána až v roce 1934, autor se snaží zachytit atmosféru konce minulého století, ve kterém musel žít.

Z pozůstalosti

Toto dílo bylo vydáno teprve po umělcově smrti.





Další podobné materiály na webu: