Kniha: Kávová společnost
Autor: Božena Němcová
Přidal(a): Lidu
Božena Němcová
Božena Němcová, rodným jménem Barbora Panklová, žila v letech 1820–1862 a patří k nejvýznamnějším osobnostem české literatury 19. století. Ve své próze spojovala zájem o lidovou kulturu, vypravěčskou tradici a každodenní život s citlivostí k sociálním rozdílům a lidské důstojnosti. Sbírala pohádky a pověsti, cestovala po českých zemích i na Slovensko a její zkušenosti z různých prostředí se promítly do povídek, publicistiky i korespondence.
- Nejznámějším dílem je Babička z roku 1855.
- K dalším prózám patří Divá Bára, Karla, V zámku a podzámčí, Pohorská vesnice a Pan učitel.
- Němcová se významně podílela na utváření novodobé české prózy a věnovala se také folkloru, národopisu a publicistice.
Literárně-historický kontext
Kávová společnost je krátká satirická próza z roku 1855. Vychází ze zkušeností Boženy Němcové s Nymburkem, kde rodina Němcových pobývala v letech 1848–1850. Autorku zde odpuzovala část maloměstského prostředí a povrchné společenské konvence. Literární historie proto text spojuje s její osobní zkušeností a s kritikou nymburského maloměšťáctví.
Dílo vzniklo v době bachovského absolutismu, tedy v období politické reakce po revolučním roce 1848, silnějšího policejního dohledu a cenzury. Satira umožňovala kritizovat společenské postoje prostřednictvím karikatury, komiky a nápadně stylizované mluvy. Text je zajímavý také jazykově: postavy často směšují češtinu s německými slovy a obraty. Němcová tím nevytváří neutrální realistický záznam řeči, ale komický prostředek charakterizace lidí, kteří chtějí působit společensky významněji a vzdělaněji.
Rozbor díla: Kávová společnost
- Literární druh: epika.
- Žánr: satirická povídka či společenský obrázek.
- Téma: povrchnost, společenská přetvářka, pomluvy a maloměšťáctví.
- Kompozice: krátká, převážně chronologicky vystavěná scéna založená na návštěvě a rozhovorech.
- Prostředí: maloměstská společnost inspirovaná Nymburkem.
Do centra textu vstupuje domácnost pana rady a jeho ženy. Už úvodní situace ukazuje rozpor mezi skutečnými poměry rodiny a potřebou udržovat společenskou reprezentaci. Pan rada si stěžuje na návštěvy a výdaje, zatímco paní radová se soustředí na to, aby před ostatními ženami nepůsobila hůře než její sousedky. Kávové setkání se stává příležitostí k předvádění, hodnocení druhých a šíření drbů.
Postavy nejsou psychologicky rozpracovány jako hrdinové rozsáhlého románu. Fungují především jako společenské typy. Paní radová a další návštěvnice představují svět, v němž je důležitější dojem, módnost a mínění okolí než opravdovost vztahů. Výrazným prvkem je jazyk. Zkomolené německé výrazy, germanismy, společenské fráze a živé dialogy vytvářejí komický účinek a současně odhalují snahu postav napodobovat vyšší společenské vrstvy.
Satira není založena na složité zápletce, ale na pozorování chování a řeči. Němcová ukazuje, jak se z obyčejného posezení může stát prostor soutěživosti, předsudků a pomluv. Hlavní myšlenkou je kritika života řízeného vnějšími konvencemi. Text zároveň zachycuje dobovou jazykovou i společenskou situaci českého maloměsta a ukazuje méně idylickou, výrazně satirickou polohu autorčiny tvorby.
Vypravěč stojí mimo děj a sleduje společnost s ironickým odstupem. Děj se soustředí na jedinou společenskou situaci, proto je důležitější charakteristika postav jejich řečí, gesty a vzájemným hodnocením než rozsáhlá dramatická akce.
