Kompoziční principy

literatura

 

Jméno: Kompoziční principy

Zařazení: Literární pojmy

Přidal(a): tCZ

 

Kompoziční principy společně s kompozičními postupy tvoří kompozici díla. Jde o jednotící prvek ve vnitřní výstavbě literárního díla. Tyto principy se využívají při tvorbě textu, kdy je základní děj komponován do různých podob syžetu. Literární dílo můžeme založit na jednom, ale i na kombinaci více kompozičních principů, jelikož je jich poměrně velké množství. Typickým příkladem jsou folklórní pohádky, které jsou tvořeny hned celou řadou těchto principů.

 

Přehled kompozičních principů

1) Aditivní (přidávací)

  • Postupně připojuje dějově příbuzné úseky. Typické pro folklorní pohádky jako O kohoutkovi a slepičce, O veliké řepě, O koblížkovi, Otesánek.

2) Kalendářový

  • Založen na časové posloupnosti roků a kalendářních měsíců, které ovlivňují výstavbu celého díla. Typické pro kroniky a deníky.

3) Iterativní

  • Opětovný výskyt určitých úseků literárního textu s odlišným vyzněním, dosažený například změnou perspektivy v nazírání či hodnocení. Opakuje jednu situaci, ale pokaždé z jiného úhlu pohledu.

4) Paralelní

  • Rozvíjí dvě nebo více dějových linií, souběžně příbuzné a podobné (děje, scény, literární postavy aj.). Paralelní znamená podobné, příbuzné děje. Jen jedenkrát P.B.

5) Kontrastní

  • Využívá protikladné prvky. Kontrast se promítá do tematické i do jazykové výstavby literárního díla. Často využíván v pohádkách (střet dobra se zlem, postavy budované na kontrastním principu dobro x zlo, krása x ošklivost, moudrost x hloupost). Děj je kontrastní, v přímém rozporu.

6) Konvergentní

  • Spočívá ve sbíhavosti dějových linií (ale i dílčích motivů, literárních postav), které vyústí v jednom společném bodu. Původně zdánlivě nesouvisející děje se v určitém úseku protnou a propojí. Sbíhání děje do jednoho bodu.

7) Klimaxový

  • Zakládá se na stupňování (gradaci), a to na úrovni tematické i jazykové výstavby literárního díla. Typické je jeho využití ve folklorních pohádkách (např. stupňování náročnosti úkolů, které má hrdina splnit). Postupný vzestup a gradace.

8) Antiklimaxový

  • Je opakem klimaxového a jeho podstatou je výrazové či významové zeslabování (výchozí představy, děje, jazykových prostředků). Antiklimax je opak klimaxu.

9) Numerický

  • Číselné kompoziční principy se hojně uplatňovaly jak ve středověkých literárních textech, tak ve folklorních útvarech. Vycházely z číselné symboliky, dané náboženskými i pověrečnými představami. V literárním díle se numerický může promítat do všech složek jeho struktury , a to nejčastěji tak, že je dílo vystavěno na konkrétním čísle a případně i jeho násobcích. Numerický zahrnuje číslo, násobky, ale také symbolickou hodnotu. Může být dyadický, triadický, hexadický, hexadický. Numerická symbolika znamená symbolický význam jednotlivých čísel. Numerická korespondence je vztah mezi syžetem a číselnými projevy (Smrt Caesarova – 7000 Dháků x 70000 Slezanů).

10) Repetiční

  • Spočívá v prostém opakování (dějů, scén, motivů, jazykových prostředků). Příkladem může být refrén. Dochází-li při opakování k obměně opakovaného úseku, hovoříme o variaci. Repetiční znamená opakování děje (Stříhali dohola…).

11) Iterativní

  • Se vyznačuje opětovným výskytem týchž úseků literárního textu, ovšem s odlišným vyzněním, které je dáno například změnou perspektivy v jejich nazírání či hodnocení (opakování jedné situace, ovšem pokaždé z jiného úhlu pohledu).

12) Aditivní

  • Spočívá v postupném připojování dějově příbuzných úseků (scén, literárních postav aj.). Vyskytuje se hojně ve folklorních pohádkách, kde nabývá podoby prostého výčtu, nebo ve spojení s klimaxovým kompozičním principem rozvíjí syžet. Aditivní znamená přidávání dějových prvků, vznik posloupnosti (O kohoutkovi a slepičce).

13) Alimitní

  • Založen na nekonečném opakování téhož textu v jakémsi uzavřeném kruhu. Vyskytuje se ve folklorních projevech. Alimitní znamená neomezeně, nekonečně opakovaný příběh (Pes jitrničku sežral).

14) Kontradiční

  • Současné užití klimaxu i antiklimaxu. Typickým příkladem je pohádka O Palečkovi.

15) Barevný

  • Přiřazení barvy k ději aj. Barevná symbolika.

16) Rámcový

  • Nejstarší. Zarámování příběhu. Typickým příkladem je Tisíc a jedna noc, Dekameron.

17) Alfabetický

  • Uspořádání textu a jeho podřízení abecední posloupnosti.

18) Přesýpacích hodin

  • Proměna v polovině textu.

19) Motivický

  • Motiv = nejmenší část tematického materiálu. Dále již nedělitelná, ale vykazující pohyb, změnu, návraty. Uplatnění především v lyrice, ale i hudbě. Metamorfní motiv – dochází k proměně motivu od vstupního k výstupnímu.

 

Princip kauzality a tektoniky

  • Tyto principy se uplatňují při tvorbě příběhu (fabule). Oba principy se mohou využívat současně v jednom díle a mohou být zobrazeny různými způsoby. Obvyklou kombinací je výstavba kauzální + tektonická a nekauzální + atektonická.

Princip kauzality

  • V próze je například pro chronologickou kompozici typický princip kauzality, který nám ukazuje, zda existuje či neexistuje souvislost mezi jednotlivými částmi díla. V kauzální výstavbě díla na sebe jednotlivé události navazují a každý čin svůj důsledek a příčinu a svět můžeme vysvětlit logickou cestou.
  • Nekauzální výstavba je typická pro lyriku či některé moderní druhy prózy. Zde je naopak absence vztahů mezi jednotlivými složkami díla, tedy neexistují příčiny a důsledky mezi jednotlivými jevy.

Princip tektoniky

  • Tento je založen na celkovém kompozičním rázu díla. Tektonická výstavba díla má své pevné podoby, kde mají motivy mezi sebou logické vztahy. Také má pevný základ díla (úvod, obsahové jádro a závěr), kompozice je uzavřená a symetrická.
  • Atektonická výstavba díla naopak nemá pevnou podobu a jednotlivé události na sebe tedy nenavazují, dokonce mezi nimi ani nemusí existovat vzájemné souvislosti.
error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.