Dívčí román

literatura

 

Jméno: Dívčí román

Zařazení: Literární pojem

Přidal(a): David Hampl

 

Dívčí romány představují specifický literární žánr populární literatury, kteří je primárně určený dospívajícím dívkám. S ohledem na tuto cílovou skupinu je hlavní hrdinkou dívčích románů mladá dávka, která řeší podobné problémy, se kterými se mohou dospívající dívky setkávat ve svém skutečném životě.

 

Základní znaky dívčího románu

Dívčí romány jsou založeny na emotivním příběhu, který má dívkám pomoci s nalezením odpovědí na důležité otázky vztahující se k dospívání a k milostným vztahům. Podstatou dívčího románu je často ztotožnění se dospívajících čtenářek s hlavní hrdinkou podobného věku. Příběhy dívčích románů se většinou zaměřují na vývoj osobnosti hlavní postavy a její vztahy s opačným pohlavím, rodiči, učiteli a vrstevníky. Častým tématem jsou také obtížné životní situace, do kterých se hlavní hrdinka dostává, například změna školy, smrt v rodině či špatná ekonomická situace. Dívčí romány lze rozdělit na dva typy, dívčí romány kultivační a dívčí romány emancipační. Zatímco hlavními hrdinkami kultivačních románů jsou odvážné, extrovertní, dobrosrdečné, dívky, hlavními postavami románů emancipačních jsou naopak tiché a bojácné dívky s nízkým sebevědomím. Oba typy románů ale končí proměnou hlavní hrdinky v úspěšnou, rozumnou, oblíbenou a sebevědomou mladou ženu.

 

Významné dívčí romány a jejich autoři

Dívčí romány vznikly už na konci devatenáctého století, kdy se vyčlenily z románů určených pro ženy. Jejich velký rozvoj nastal ale až ve století dvacátém. V české literatuře bylo jedním z období rozkvětu dívčích románů meziválečné období. Hlavním tématem dívčích románů z toho to období je láska a řešení milostných problémů. Jedním z významných meziválečných autorů byl Josef Roden se svým souborem románů o dívce jménem Irča. Prvním z nich je Irčin románek, dále například Irča v penzionátě či Irčino tajemství. Dalším oblíbeným románem byla kniha Sextánka Vladimíra Neubauera, jejíž hlavní hrdinkou je studentka Stáňa, která se zamiluje do svého středoškolského učitele. Zcela jiný typ dívčího románu vydala v roce 1940 Marie Majerová. Její román Robinsonka se velmi lišil od klasických dívčích románů. Důležitou roli hrálo dobrodružství a láska k rodině, mnohem detailněji se autorka zabývala také psychickými procesy hlavní hrdinky.

Po roce 1989 došlo velkému rozvoji dívčí literatury a jednou z nejčtenějších autorek se stala Lenka Lanczová. Napsala velké množství románů, které se odehrávají většinou ve městě, během školního roku, kdy hlavní hrdinky řeší problémy vztahující se ke škole, partnerským vztahům, vztahům s kamarádkami či rodiči. Příkladem těchto románů jsou například knihy Most do země lásky, Zlodějka snů či Zašeptej do vlasů. Druhý typ jejích knih tvoří příběhy odehrávající se v období letních prázdnin, například na letních táborech, příkladem jsou knihy s názvy Prázdniny pro zaláskované, Sólo pro Kristýnu či Létem políbená.





Další podobné materiály na webu: