Kronika ohlašené smrti – rozbor díla (2)

 

Kniha: Kronika ohlašené smrti

Autor: Gabriel José García Marquez

Přidal(a): sternika

 

 

 

 

 

– jedná se o novelu

– žánr: epický příběh

– dílo není opatřeno předmluvou ani doslovem, obsahuje jen citát,  který si autor vybral : „Láska se loví z výšky“ Gil Vicente

přeložil Eduard Hodoušek

– ilustroval Boris Jirků

– nakladatelství Odeon

 

 

Obsah:

Do malého městečka na břehu Karibského moře přichází jednoho dne Bayardo San Román a svým velkorysým chováním okouzlí všechny obyvatele. Rozhodne se, že se ožení s Angelou Vicariovou, a uspořádá obrovskou svatební hostinu, jíž se účastní celé široké okolí. Při svatební noci však zjistí, že jeho žena již není panna, a podle tradice ji odvede zpět k rodičům. Jedinou možností, jak smýt z rodiny hanbu, je v takovém případě smrt viníka, tedy toho, kdo Angelu o panenství připravil. Když se jí její bratr Pedro zeptá, kdo to byl, zazní jméno bohatého araba mladíka Santiaga Nasara. Není jasné, zda je skutečným viníkem, nebo zda jej Angela uvedla jen nazdařbůh (a tato otázka zůstane nevyřešena až do konce), v každém případě si Angelini bratři Pedro a Pablo vezmou nože na zabíjení prasat a jdou čekat před Nasarův dům (čekají naproti jeho domu v obchodě s potravinami, kde popíjejí. Odtamtud je vidět až na jeho dům), aby jej ráno zabili. Brzy se rozkřikne, co chtějí bratři Vicariové udělat, takže zanedlouho skoro všichni vědí, že Santiago Nasar má být zabit, ale podivnou souhrou náhod se tato zpráva nedostane až k němu samotnému a on umírá na prahu vlastního domu, jelikož mu matka omylem zamkne bránu, kterou mohl utéci před vrahy do domu, jelikož jí služebná přísahala, že Santiago je už v domě. Všichni se domnívali, že z bratrů mluví pouze alkohol a nic nikomu neudělají. Santiago se vše dozvídá až v domě své snoubenky Flory Miguelové. Je velmi překvapen a zmaten, vypadá a potácí se již trochu jak mrtvola a ani neví, kudy má jít domů, když je už ale pobodán, jde a zcela rovně a jistě domů a drží si vypadlé útroby. Santiagova snoubenka pak končí jako prostitutka mezi sběrači kaučuku. Zavražděn byl v pondělí. Santiago byl soudem pravděpodobně oproštěn viny stejně jako bratři (aspon z pohledu soudce byl nevinen).

 

 

Kompozice:

Román je stylizován jako rekonstrukce, kterou provádí po 27 letech Santiagův přítel a účastník tehdejších událostí za pomoci vlastních poznámek, výpovědí svědků, příbuzných, přátel a účastníků událostí a soudního protokolu.
Vyprávění je založeno na precizním líčení posledních hodin Santiagova života (čtenář od první věty ví, že bude zabit) a od této časové roviny odbočuje do minulosti (vysvětluje, co se stalo před svatbou) i do budoucnosti (uvádí osudy všech zúčastněných).
Text je členěn do pěti kapitol, z nichž se každá vlastně znovu opakuje-z jiného úhlu a s důrazem na jiné okolnosti- Nasarovu smrt, jejíž přímé líčení se však objevuje až na samém konci románu. Santiago vstane ráno v 5:30 a v 7 hodin cca. Byl zabit. Spisovatel se převážně rozebírá v celé knize jen tu hodinu jeho života- i něco z minulosti a budoucnosti ostatních.

 

 

Celková charakteristika:

Márquezovo dílo je považováno za typický projev tzv. magického realismu. Prvky tohoto literárního směru najdeme i v Kronice ohlášené smrti, Márquezovou drobnější prací, inspirovanou mj. antickým dramatem a dílem Franze Kafky.
Podobně jako v jiných svých knihách vychází Márquez také zde ze své důvěrné obeznámenosti s životem v Latinské Americe, s místními zvyky a tradicemi.

 

Podrobnější rozbor:

Prvky magického realismu:

            – magično, když vzpomíná Victoria Guzmánová (služebná v domě Santaga, bývalá         milenka jeho otce a matka Diviny Flor, kterou chce Santiago možná svést), jak dávala             psům toho rána najíst vnitřnostmi králíků a Santiago řekl: „Nebud barbar, představ si,    že by to byla lidská bytost“= možná zlé znamení boží

– Inspirace z antického dramatu a dílem Franze Kafky- OSUDOVOST. Postavy mají     už předem načrtnutý svůj osud. Jsou to jen loutky v rukou osudu. Postavy nejednají o   své vůli. Od počátku víme, co se stane.

– Náhody, které jsou logicky vysvětlené, zabrání tomu, aby se Santiago zachránil (viz     Osudovost). Např. zavřené dveře, Santiago beze zbraně, Arab, který mu chtěl pomoci,           nemá náboje.

– Absurdita (od Kafky)-zbytečná smrt Santiaga bez důkazů, že by byl vinen (celá           kniha nám vlastně naznačuje, že to on neudělal)

– Smyšlené přímořské městečko Macondo (jako většina Marquezových knih). V knize    jméno města ale není zmíněno.

– Snové představy se prolínají s realitou. Matka Santiaga vykládá jeho sny. Nepozná z    nich však žádné špatné znamení.

– Různé úhly pohledů. Například na počasí: někdo říká, že bylo slunečno, jiní, že            pršelo.

– Magično, mýtično. Např. první tři rány jsou bez krve, čistý nůž.

– Halucinace. Matka vidí Santiaga přicházet domů v bílem s kyticí růží. Myslí si, že je    doma, proto Santiagovi zavře vrata, čímž ho odsoudí ke smrti.

– Kolektivní vina. Všichni to vědí, ale nikdo tomu nezabrání. Město si na poslední          chvíli uvědomí, co udělalo, ale už to nemůže změnit.

– Styl lidového vyprávění, prvky jiných stylů-černá kronika, novinářský styl, věcné         zaznamenávání

 

 

Postavy:

Santiago Nasar -hlavní hrdina, napůl Arab a napůl Kolumbijec, pracovitý, slušný, dobrá                       pověst, oblíbený, nevyvolával konflikty, veselý, mírumilovný, chytlavé srdce.                  Největší jeho starost v den smrti byla, kolik stála ta svatba, což ještě stihl                              spočítat. – 10 000 pesos.Ve městě byl nejlepší partie. Bylo mu 21 let a měl                       vlastní majetek a byl bohatý. Angelu Vicariovou sotva znal a když se o ní                        musil zmínit, tak o ní mluvil jako o „unylé sestřenici“

– po otce zdědil dobytkářskou farmu „Boží tvář“, kterou zdědil po otci

– velmi rozumný a měl velmi rozumné návyky, které se naučil od otce                               (nenechával nikdy pistoly blízko nábojů, aby nikdo nepodlehl pokušení)

– štíhlý, bledý, arabská víčka, kadeřavé vlasy, po matce instinktivní, po otci                     uměl se zbraněmi, s otcem mluvil arabsky (už jako jediný své generace)

– byl krahulík na slepičky po otci, jezdil sám a sbalil kdejakou neopatrnou                        pannu, ale ve městě nikdy žádný neoficiální poměr neměl

Angela Vicariová– mladá nerozvážná dívka, které přišla o počestnost ještě před svatbou                        (nesnaží se to zakrýt, jak jí radí jiné ženy) a jako viníka uvede Santiaga (čímž                  zapříčiní  jeho smrt), budoucí žena Bayarda (vůbec ho nemiluje. Později, když                žije už v jiném městě zjištuje, že se do něj nyní zamilovala)

– upřímná, dobrosrdečná, naivní, snadno ovlivnitelná= přítelkyně ji                                   přesvědčily, aby matce nic o pannenství neříkala a aby nastražila na muže past              (zvyk je vystrčit prostěradlo po první manželské noci na zahradu, aby se každý                 mohl podívat, že byla ještě panna)

– její matka o ní a jejich sestrách tvrdila, že jsou dokonalé a nejlépe vychované                 (stále je držela zkrátka a držely se pohromadě, s muži nemluvily a stále dělaly                   ženské práce, akorát se česaly před spaním, což byla jediná chyba, říká se                      tak,že  se opozdí mořeplavci.)

– matka se jí pak snažila zaživa pohřbít (obrazně řečeno) životem poustevnice

Placida Linerová -Santiagova matka, vykladačka snů

Bratři Vicariové (Pablo a Pedro, dvojčata)– snaží se očistit rodinnou čest, povoláním zabíjí                 prasata-Santiago je zabit podobným způsobem (např. hledají srdce tam, kde ho                mají prasata). Bratrům se do činu vůbec nechtělo, proto všude a všem říkali, co                      chtějí udělat s nadějí, že jim to někdo překazí.

– Clotilde Armentová je dokázala rozeznat, protože je znala už od dětství a                    vlastnila s manželem krámek, v kterém čekali na Santiaga, snažila se                                   všemožnými  způsoby vraždě zabránit. Toho rána se jí dvojčata zdála jako dvě                 malé děti: „vždycky   si myslela, že jen děti jsou schopny všeho!“ to jí                            vyděsilo. Chtěla po strážníkovi, aby bratry zatknul, přesně věděla, o co jde: „                   Jde o to, zbavit chudáky chlapce toho strašného úkolu, který na ně dolehnul!“=               nebyli tak dychtivý splnit rozsudek, jako spíš na někoho, kdo by jim v tom                   zabránil. (Křičeli, aby je každý slyšel, že jdou zabít Santiaga.),dokonce skočila                na jednoho z bratrů,aby je zastavila

– policista Lázaro Aponte si naivně myslí, že když jim jednou zabavil nože a                  poslal je spát, tak už se pro Santiaga toho dne se stejným úmyslem nevrátí

– hned po vraždě se uchýlili pod ochranu církve a pátera, kde se doznali a                        tvrdili, že šlo o čest a rodinu a že by se tak zachovali kdykoli jindy, byli                         soudem později omilostněni (arabové neplánovali žádnou pomstu, jen truchlili)

– nejhorší pro ně bylo jasné vědomí, když čekali ve vězení

Pablo Vicario – byl vojenské služby zproštěn, aby se měl kdo starat o rodinu (bratr musel jít)

– zpočátku se jen přidal k bratrovy, když se rozhodl zabít Santiaga

– byl to on, kdo po odebrání nožů rozhodl, že se o to pokusí znovu

– byl starší o šest minut

– ve skutečnosti se s bratrem od sebe v nitru velmi lišili a v obtížných situacích                 jednali zcela opačně = po odebrání nožů mezi nimi vznikla první neshoda,                     kterou ale žádný nepřiznal

Pedro Vicario- 11 měsíců v oddílech pořádkové služby (sklon k poroučení a zvyk rozhodovat              za bratra), vrátil se se seržantskou kapavkou a vyléčil ji až ve vězení)

– na levém boku jizva po průstřelu

– byl na něm závislý starší bratr a chlubil se jím

– byl to on, kdo rozhodnutí zabít Santiaga udělal, ale potom, co jim byly                          zabaveny nože, považoval vše za vyřízené, na rozdíl od bratra

– v kasárnách se naučil holit nožem a jinak už to nedokázal, na rozdíl od bratra                (ostatní si mysleli, že je to chlapáctví)

Bayard San Román– záhadný, movitý muž, manžel Angely, přehnaně extravagantně                oblékaný, pro Angelu koupí dům, kde bydlí Xius (nechce se domu vzdát kvůli               vzpomínkám na manželku), který o pár týdnů později umírá steskem. Matka                        vypravěče o něm řekla, že vypadá jako teplouš a nebyl to člověk, který by se                  dal poznat na první pohled a připadal jí jako ďábel, povýšený, nafoukaný .                       Angela si myslela zprvu to samé a dokonce i, že je žid.. Člověk, který má rád                  výzvy.

– matka mulatka, co mluvila hatmatilkou španělštinou a byla prohlášena za nejhezčí         Antilanku (konkurence 200 dívek), měla dvě dcery a syna

– otec generál Petronio San Román hrdina z občanských válek minulého století (matka    vypravěče ho ale neměla ráda, protože nařídil střílet do zad nějakému jejímu            příbuznému nebo manželovi)

– jediný vlastně ztratil vše (od té doby jen pil a toulal se světem)

Cristo Bedoya- skoro jediný, kdo se pořádně snažil Santiaga zachránit. Hledal ho po celém       městě. Dorazil k němu domů, kde pro něj vzal i pušku, ale až pak zjistil, ž nebyla             nabitá.

– Clotilde Armentová o něm řekla: „ V tomhle městě poseroutků může jedině muž jako   on zabránit tragédii“

– „ Osud nás činí neviditelnými“= nikdo neviděl vcházet Santiaga do domu jeho             snoubenky, přitom ho stále sledovalo tolik očí!= Bedoya ho tak nenašel

-později si vybavil, že když šel ještě se Santiagem po náměstí, tak si připadal jako           v prázdném kruhu= všichni od nich drželi odstup= už věděli, co se bude dít

Luisa Santiago – další osoba, která se snažila zachránit Santiaga

– matka vypravěče a kmotra zavražděného

– spřízněna ale i s matkou vrácené nevěsty, řekla však: „ Vždy musíme být na straně mrtvého!“

– snažila se utíkat varovat Placidu Linerovou (matka zavražděného), někdo ale na ní už křičel, že ho už zabili

Yamil Shaium – jediný on udělal to, co si předsevzal, že bude varovat Santiaga

– byl to starší arab, který měl velkou autoritu

– řekl, co se děje Cristu Bedoyovi a ten pak sháněl Santiaga

 

 

Kapitoly:

I.: popsané okolnosti vraždy (počasí, biskupův příjezd do města), co tomu předcházelo, pokusy o zamezení vraždy.

II.: Přichází Bayard, náznaky, že Santiago není vinen (o Angelu nestojí), Angelin návrat k rodičům

III.: advokát-vražda na obranu cti, vědomé zabití, ale bez viny. Bratrům jsou sebrány nože, ale o chvíli později se vrací s novými, posedávání v krámě, zvědavci. Kapitola končí zmínkou, že je Santiago zabit (opakování na konci kapitol)

IV. : Pitva Santiagova těla farářem-bez odborných znalostí. Realisticky a naturalisticky popsaná. Jedna rána vypadá jako stigma ukřižovaného (nadpřirozeno). Bratři se ze sebe snaží smýt pach mrtvého>smývání viny. Zmíněn osud Angely, která se do Bayarda (který odešel) zamilovala a posílá mu 2000 dopisů s vyznáním lásky. Po 27 letech se Bayard vrací. Ale je vidět, že ani jeden dopis neotevřel. = Záhada Proč!

V.: Osud ostatních lidí, halucinace, vidění, předzvěsti neštěstí (zkrvavené nože, které nebyly zbarveny). Samotný čin, shromaždování lidí na náměstí, aby to všichni viděli. Santiagova matka mu zavře vrata těsně „před nosem“. Naturalistický popis vraždy konec knihy.

 

 

Jazyk a styl:

Napsané sevřeným a precizním jazykem. Opírá se především o faktograficky přesný popis událostí (přesné časy).
Snaží se evokovat novinářskou či kronikářskou objektivitu, která má vyvolat iluzi neodvratnosti událostí a zcela odstraňuje ze zřetele otázku viny a hříchu- její absence však právě problematiku etiky a morálky staví do popředí.
Jazyk trochu zastaralý, objevují se cizojazyčné výrazy. Hodně španělských jmen, která jsou si podobné (stěžování orientace v textu)<typický Márquez. Nespisovná mluva prostých vesnických lidí.
Kniha psaná v ich-formě.

– kontrasty- všude uvedeny přesně hodiny, ale nikdo neví, jaké bylo počasí

 

Prostředí

– městečko Macando, pravděpodobně na začátku 20. století

– v celém díle napětí a tajemno

– všední je bezproblémovost v městě, takže nikdo nevěří, že by se mohl nějaký problém= vražda stát

– skupinová vina (vina davu)

– 7 z četných ran bylo smrtelných

– symbolika stromů – Santiagovi se vždy zdává o stromech (v noci před smrtí se mu zdálo, že se prochází mezi fíkusy, kde drobně mrholilo a byl chvíli štastný, když se ale probouzel, měl pocit, že je pokálený ptačím trusem) . Jeho matka byla věhlasná vykladačka snů, ale toho dne sen vyložila špatně, věnovala se ptákům, kteří znamenají štěstí a zdraví, ale měla pozornost věnovat stromům, kteří nosí smůlu a znamenají neštěstí. = hloupá náhoda

 

Zasazení do historického kontextu:

Magický realismus (druhá polovina dvacátého století). Kniha vydána 1981.
Hlavním představitel Márquez a kniha Sto roků samoty. Další představitelé magického realismu: Jorge Luis BORGES (povídkář, navazuje na něho U. Eco.; Alef, Obecné dějiny hanebnosti), Alejo CARPENTIER (Ztracené kroky), Michail BULGAKOV (Mistr a Markétka)

 

Ukázky:

– „ Nicméně skutečnost se zdála taková, že bratři Vicariové neudělali nic, co bylo potřebné k tomu, aby zabili Santiaga Nasara okamžitě a bez účasti veřejnosti, nýbrž že udělali mnohem víc, než si bylo lze představit, pro to, aby jim v tom zabití někdo zabránil, a nepodařilo se jim to.“

– „Nikdy nebyla žádná vražda ohlášena důkladněji“

– „Nikdo se ani nezeptal, zda je Santiago varován, protože všem připadalo nemožné, že by nebyl.“

– Bratr vypravěče, který slavil svatbu se Santiagem byl velmi opilí a takto přišel do obchodu, kde čekali bratři na Santiaga, když se ho na něj zeptali, odpověděl: „ Santiago Nasar je mrtvý!“ Vůbec si to ale pak už nepamatoval, když se probral z kocoviny.

– Divině Flor se již jeho ruka toho rána zdála jako ruka mrtvého- studená, ledová, kamenná

– další hloupá náhoda byla, že už od rána pod vraty u předního vchodu ležel lístek, který Santiaga varoval a vše mu vysvětloval, ale nikdo si ho toho rána nevšimnul

– Clotilde Armentová ho viděla ráno jako první, řekla: Už vypadal jako přízrak. Viděla jsem ho jako oblečeného do aluminia.“

– Santiago možná cítil, že přijde jeho smrt, protože den předtím vypravěči říkal, že vůně květin v místnostech mu připomínají smrt a že na vlastním pohřbu květiny nechce

– do města přijely matka a sestry San Romána a šly bosé až k jeho domu a štkaly po cestě s trhaly si vlasy, vypravěč si pomyslil, že takové zoufalství se dá jen předstírat,aby zakrylo jiné větší hanby

– soudce nedokázal pochopit, že život využil tolika náhod zakazovaných literatuře, aby se bez překážek dospělo až k toliko ohlašované smrti!

– hloupá náhoda byla, že žena (matka vypravěče), která vždy dopředu věděla, co se kde děje, ačkoli skoro nevycházela z domu, ten den nezaregistrovala, že by se mělo něco stát a tak to nemohla říct synovi, který mohl Santiaga varovat.