Jméno: Lenka Reinerová
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Tato překladatelka, novinářka a spisovatelka získala za svého života mnohá ocenění, jako je Schiller-ring v roce 1999, Goethe-Medaille v roce 2003 a také Medaile Za zásluhy prvního stupně v roce 2001. V roce 2006 získala taktéž Záslužný řád Spolkové republiky Německo.
Život
Lenka Reinerová se narodila 17. května 1916 v Karlíně (dnes součástí Prahy) a zemřela 27. června 2008 ve věku 92 let v Praze. Ačkoli se jednalo o českou spisovatelku, svá díla psala v němčině. Jedná se o poslední německy píšící představitelku pražské německé literární scény. Narodila se do česko-německo-židovské rodiny.
Studovala Německé státní reálné gymnázium, ale kvůli špatné finanční situaci musela školu opustit a začít pracovat. V té době jí ještě nebylo ani šestnáct let. I přes talent a zájem ve studiu pokračovat tak bohužel nemohla učinit, což ji přimělo vstoupit do Komunistické strany. Tři roky pracovala jako úřednice v papírenské firmě Oskar Stein (kde se setkala také s Jaroslavem Foglarem). Poté pět let (od roku 1933 do roku 1938) pracovala v časopise Arbiter Illustrierte Zeitung, což byl časopis pro ty, kteří opustili hitlerovské Německo.
Vzhledem ke svému židovskému původu se rozhodla emigrovat z ČSR. Začala žít v Paříži, avšak ani zde se jí nepodařilo skrýt docela – 18. září 1938 byla spolu s dalšími 20 českými emigranty zatčena. Strávila nejprve 6 měsíců ve francouzském vězení, poté ještě dva roky ve vězení ve francouzské západní Africe (dnešní Maroko). Díky přátelům se jí ale v roce 1941 podařilo vycestovat do Mexika, kde začala pracovat na velvyslanectví československé exilové vlády. Zde se setkala s lékařem Theodorem Balkem (Jugoslávec), za kterého se provdala.
Po válce se vrátila do Evropy, kde zjistila, že všichni členové její rodiny zahynuli v různých koncentračních táborech. Přestěhovala se i s manželem do Bělehradu, kde žila v období 1945 až 1948. Poté se kvůli léčbě nemocného manžela přestěhovali do Československa.
V letech 1952 až 1953 byla ve vazbě v Ruzyni i přesto, že měla doma malou dceru. Byla obviněna z trockismu a sionismu. Po propuštění musela pracovat v Pardubicích jako prodavačka skla. V roce 1964 se dočkala rehabilitace.
Dílo
Preger Tagblatt
Tato báseň byla prvotinou autorky. V roce 1935 ji nechal zveřejnit Rudolf Fuchs.
Hranice uzavřeny
Kniha pojednává o životě v emigraci za druhé světové války. Je to autobiografické dílo.
Barva slunce a noci
Kniha byla napsána v letech 1956 až 1957 a poprvé v češtině vyšla v roce 1969. Veškerý náklad byl ale zničen. V roce 2001 se k němu autorka znovu vrátila, vycházela z vlastního původního rukopisu, podstatně ho přepracovala a doplnila. Knihu vydala znovu v roce 2001 pod názvem Všechny barvy slunce a noci. Autorka v tomto díle vzpomíná na podmínky, které panovaly ve vězení – na nekonečné a ponižující výslechy. Ty jsou metaforou pro barvy noci. Barvy slunce znázorňují myšlenkové pochody, kterými se autorka vrací do svého mládí nebo myslí na Mexiko a svou nejbližší rodinu. Právě kvůli tomu, že se jedná o věznici Ruzyně, nebylo možné knihu vydat ihned. Hodnota tohoto díla je dána také v tom, že nevypovídá pouze o autorčině osudu, ale také o tom, jaké Československo v té době skutečně bylo.
Sklo a porcelán
Tato kniha byla původně napsána v němčině, ale sama autorka se rozhodla ji přeložit do češtiny a vydat ji také v tomto jazyce.
Kavárna nad Prahou
Ve svém nejznámějším díle autorka vzpomíná na všechny své přátele a známé. A byli to tak významné osoby, jako například Franz Kafka, Max Brod, Jaroslav Foglar, Franz Carl Weiskopf, John Heartfield, Eduar Goldstücker a další.
Vůně mandlí
V tomto díle jsou soustředěny povídky autorky, které vznikaly v různých časových obdobích – nejstarší povídka je z roku 1942 a je psaná v Mexiku.
