Kniha: Médeia (Médea)
Autor: Euripides
Přidal(a): NovakoMa
Citace: EURIPIDÉS. Médeia. 1.vyd.Praha:Mladá fronta, 1976. str. 352
Geneze díla, okolnosti vzniku (dějinné, kulturní)
Námět Euripidés čerpal z báje o Argonautech a zlatém rounu, jehož vlastník mohl vládnout jako nástupce a dědic krále Kréthea. Tragédie Médeia se odehrává v Korintě před Médeiiným domem v době mýtické. V díle Médeia řeší mravní konflikt zrazené ženy, kterou muž opustil z pouhé bezcitnosti, zištnosti a nevděčnosti. Tématem milostné vášně se Euripidés zabýval v následujících letech. Svědčí o tom hra Hippolytos. Hippolytos se proviní tím, že přehlíží jednu ze základních lidských hodnot- lásku a zároveň tak opovrhuje bohyní Afrodité.
Jaké má dílo postavení v autorově tvorbě…
Euripidés patří mezi nejznámější řecké dramatiky. Narodil se 23. září 480 př. n. l. v bohaté rodině (datum je známo díky shodě s vítězstvím nad Peršany)na Salamíně, ale žil v Athénách. Byl velkým zastáncem athénské demokracie. Jako mladík vynikal v tanci a zpěvu, ale věnoval se i filosofii (byl žákem Anaxagora a Prótagora). Napsal kolem devadesáti her, v úplnosti se však zachovalo pouze 17 tragédií a jediné satyrské drama.
Jaké má dílo postavení v literatuře
Připravil obohacení výrazových i tematických prvků tragédie pro její další vývoj směrem k novověkému dramatu. Zatímco Aischylovy hry zachycují konflikt člověka a osudu, Euripidés se zaměřil na konflikt člověka s člověkem. Byl prvním dramatikem, který na scénu uvedl aktuální problém athénské společnosti a který dokázal dokonale vykreslit charakter ženských postav. Formou filozofických a společenských úvah autor zpochybňuje správnost jednání bohů, a vnáší tak do světa mytologie reálné prvky.
Stručný děj
Médeia zachránila Iásona,argonautského vůdce, a pomohla mu získat zlaté rouno. Kvůli Iásonovi zradila svou vlast, svého otce a pomohla zabít vlastního bratra. V Korintě se ale Iáson zamiluje do dcery korintského krále Kreónta Glauky a král Médeiu vyhání pryč. Pro svou velkou lásku obětovala vše, co měla, nyní ji chce Iáson opustit. V Médeie se zdvihne obrovská vlna odporu a pomstychtivosti Glauku otráví, s ní zároveň umře i její otec Kreón. V krajním zoufalství Médeia zabíjí i své dva syny, což dává za vinu Iásonovi. Médeia tak uniká pozemskému trestu a ve voze svého děda Hélia i s mrtvolami svých synů odlétá do Athén. Tento náhlý a nadpřirozený zásah do děje, kdy Médeia uniká na voze boha Hélia, je klasickým příkladem tzv. „deus ex machina“ (bůh ze stroje).
Analýza díla:
- Literární druh: drama
- Literární žánr: tragédie
- Výrazová forma: poezie
Struktura:
- Vrstva jazykově stylistická: Překladatel Ferdinand Stiebitz použil spisovnou i nespisovnou češtinu. V díle je použito několik archaismů ( jho,lkát, žalozpěv mrzce, um, jsouc), historismů (rejdiště, kolbiště), poetismů (žel, bol, pěl)a hovorové češtiny (žes) v rámci spisovné češtiny, co se týče té nespisovné tak se v díle vyskytují vulgarismy( netvore, ty tvore odporný, ničemníku) a expresivní výrazy (barbar)
- Vrstva tematická a myšlenková: Hlavním tématem je ukázka toho, co je člověk schopen kvůli lásce. Vedlejší témata, kterým se autor věnuje je žárlivost, pomsta a utrpení.
- Vrstva kompoziční: Tragédie je psaná střídavě dialogy a monology. Místy jsou použity vsuvky děje, tedy jestli někdo přichází nebo odešel, kde se děj odehrává apod.
- Důležitou součástí kompozice je také chór (sbor), který komentuje děj, vyjadřuje mínění lidu a komunikuje s postavami.
Komentované výpisky z četby:
Je rozhodnuto, ženy, přišel činu čas:
Hned usmrtím své děti a pak uprchnu!
Teď nesmím váhat, abych nevydala jich
svým nepřátelům, smrti ještě hroznější.
Je souzeno jim zemřít, není vyhnutí:
i usmrtím je sama, jejich matka, já!
Nuž ozbroj se, mé srdce! K čemu otálím
ten děsný, ale nutný vykonati čin?
Jen vzhůru, bídná ruko, chop se meče, chop,
Jen vstup na bolestné žití kolbiště
A neochabuj, nevzpomínej dítek svých,
že je máš ráda, žes je porodila – ne!
Jen tento kratičký den dětí zapomeň
A potom – plakej, plakej! Usmrtíš je sic,
Však byly ti drahé – ach, já nešťastná!
Komentář:
V ukázce si můžeme všimnout jiného postavení slov ve větě, než většinou v dnešní době užíváme (přišel činu čas – přišel čas činu). Lze si všimnoutt i historismů (kolbiště) nebo archaismů (nuž), hovorových slov (žes) a také knižních výrazů (vykonati, sic). Narazíme, ale i na zdrobněliny (kratičký). Podle textu, který je velmi povzbudivý, se sebe snaží někdo povzbudit k nelehkému činu.
Aktuální dopad na čtenářskou zkušenost, vlastní názor
Dílo se mi celkem líbilo, sice to můj žánr není, ale celkem mě ho bavilo číst. Měla jsem tedy menší problém se dostat do jazyku díla, který je psaný spisovnou češtinou a je v něm použito poměrně hodně slov, které se už moc nebo vůbec nepoužívají. Ale příběh byl napínavý a to mě upoutalo, takže jsem ho přečetla poměrně rychle.
Použitá literatura
- http://www.cesky-jazyk.cz
- Kol. : Odmaturuj z literatury. 2.vyd . Brno: Didaktik, 2002. str. 184
- Kol.: Čtenářský deník nejen k maturitě. 3.vyd. Třebíč: Jiří Mrákota-vydavatelství jazykové literatury, 2004, 2005. str. 192
