Kniha: Médeia (Médea)
Autor: Euripides
Přidal(a): Lucie Zemanová
Literárně-historický kontext:
- Dílo vzniklo v 5. století př.n.l., kdy byly v módě tragédie na mytologická témata. Na rozdíl od svých současníků psal o činech lidí, a ne o vůli bohů. Navíc v díle pozměnil mytologický příběh, což bylo na tu dobu nezvyklé. Proto, přestože se jedná o jedno z nejvýznamnějších děl antické literatury, na Dionýsiích v r.431 př.n.l. obdržel až 3. místo.
Kontext autorovy tvorby:
- Jedná se o nejznámější a nejvýznamnější dílo od Euripida. Euripidés psal především tragédie, které byly v té době mnohem oblíbenější než komedie, ale satyry se v jeho tvorbě také najdou. Z jeho 92 děl se dochovalo pouze 18 tragédií a jen 1 satyra.
- Médeia obsahuje znaky typické pro Euripidovu tvorbu – hlavní postavou je žena a celý děj závisí na emocích.
Rozbor díla: Médeia
Tematika:
- Literární forma: poezie
- Literární druh: drama
- Žánr: tragédie
- Téma: žárlivost, pomsta/odplata
- Motivy: žal, utrpení, podvod, vražda, jed, smrt
Jazykové a umělecké prostředky:
- Spisovný jazyk
- Archaismy
- Historismy
- Vulgarismy
- Inverzní slovosled
- Citově zabarvená i neutrální slova
- Figury: Apostrofa, anafora
- Tropy: Metonymie, hyperbola
- Dialogy a monology
Kompozice:
- Expozice – seznámení s Médeiinou situací
- Kolize – Médeia je podvedena manželem
- Krize – Médeia a její děti musí opustit Korint
- Peripetie – Médeia se usmiřuje a vymýšlí plán
- Katastrofa – Médeia zavraždí princeznu a své děti
Vypravěč
- Není, promlouvají jednotlivé postavy a dějem nás provází chór. Používá se zde ich i er forma
Dílo se dělí na jednotlivé výstupy:
- Prologos – úvod, začíná chór a pár postav uvede diváky do děje
- Parodos – výstup za hudebního doprovodu
- Epeisodion – děj
- Stasimon – krátký výstup chóru
- 5-14) střídá se epeisodion a stasimon
- 15) Exodus – závěr, končí opět chór
Slohové postupy:
- Vyprávěcí slohový postup
Charakteristika postav:
- Médeia – Poháněna láskou a záští. Cítí se zrazena a pro pomstu je schopna udělat cokoliv. Je vášnivá a impulzivní
- Iáson – Muž poháněný chtíčem a touhou po jmění a váženosti. Zradí jeho ženu Médeiu, když se chce oženit s dcerou krále Kreona.
- Chůva – Má starost o Médeiu a její děti.
- Kreon – král, bezcitný
Časoprostor:
- Korint v době vlády krále Kreona, ulice a dům Médeii
Stručný děj:
Médeia je zrazena svým manželem Iásonem, který si, poháněn touhou po moci, chce vzít Kreonovu dceru. Médeia je zdrcena. Má s Iásonem dvě děti a kvůli lásce k němu zradila vlastní zem a rodinu, a dokonce zavraždila vlastního bratra.
Poháněna žárlivostí a žalem chystá pomstu Iásonovi. Nakonec se uchýlí k hroznému činu, aby Iásonovi způsobila stejný smutek, jako on jí. Tváří se, že se s tím smířila a na znak míru pošle Iásonově nastávající, Kreonově dceři, otrávené šaty. Kvůli nim nakonec zemře Iásonova milá i král Kreon. Tím Médeia ale nekončí. Aby způsobila svému choti ještě větší žal, zabije vlastníma rukama své a Iásonovy děti.
Kniha končí úprkem Médeii z Korintu. V kočáru veze své mrtvé děti a míří k athénskému králi Aigeovi, který jí slíbil ochranu, když mu ona na oplátku porodí děti.
Úryvek:
“Je rozhodnuto, ženy, přišel činu čas:
hned usmrtím své děti a pak prchnu!
Teď nesmím váhat, abych nevydala jich
svým nepřátelům, smrtí ještě hroznější.
Je souzeno jim zemřít, není vyhnutí;
i usmrtím je sama, jejich matka, já!
Nuž ozbroj se, mé srdce! K čemu otálím
ten děsný, ale nutný vykonati čin?
Jen vzhůru, bídná ruko, chop se meče, chop,
jen vystup na bolestné žití kolbiště
a neochabuj, nevzpomínej dítek svých,
že je máš ráda, žes je porodila – ne!
Jen tento kratičký den dětí zapomeň
a potom – plakej, plakej! Usmrtíš je sic,
však byly ti také drahé – ach, já nešťastná!“
Zhodnocení:
- V Antice byl hlavní účel pobavit lidi příběhem. Dílo není nadčasové, dnes je jeho význam především historický. V díle jsou patrné znaky tehdejší literatury i znaky typické pro Euripida.
- Mně se líbil děj díla, ale jazyk byl pro mě náročný.
