Kniha: Nesmrtelnost
Autor: Milan Kundera
Přidal(a): annaxnas
Žánr:
- román, (filozofický, historický)
Téma:
- všeovládající ohlupující povrchnost, díky níž moderní člověk často zapomíná na podstatné hodnoty bytí, lidská existence
Klíčovým filozofickým konceptem je zde homo sentimentalis (člověk sentimentální), kterého Kundera představuje jako typ moderního člověka. Ten nechápe city jako intimní prožitek, ale jako hodnotu, kterou je třeba veřejně projevovat a sdílet. City se tak stávají konformním postojem a ztrácejí svou autentičnost, což je v románu kritizováno.
Čas a prostor:
- Děj se odehrává ve Francii ve 20. stol. Román se skládá ze sedmi dílů členěných do krátkých kapitol. Rámec příběhů a úvah tvoří scéna u bazénu v pařížském tělocvičném klubu, kam si vypravěč chodívá popovídat s profesorem Avenariem. Právě zde si povšiml starší dámy, jež se s mladým plavčíkem rozloučila půvabným gestem. Tímto gestem byl vypravěč inspirován k vytvoření postavy Agnes, jejíž smutný příběh dominuje v lichých dílech románu
Postmodernismus
- 2. Pol. 20. Stol. (50.léta), odmítá tradiční román(vychází z něj, navazuje na modernu), kouká se na román složitěji, mnoho-pohledovost, mnoho-žánrovost, aluze-odkazy na historii, nereálnost postav, neexistence jednotné pravdy postavy tvořené asociemi, eseje, úvahy, Eco, Nabokov
Děj:
V knize je vyprávěno několik příběhových rovin. Vše začíná tím, že autor – spisovatel zahlédne na plovárně jednu ženu, která udělá okouzlující gesto. Pojmenuje ji Agnes a začne přemítat, jaký má asi život, jak se chová, co dělá a jaká je. Agnes hodně přemýšlí o Bohu, o svém místu ve světě, o vztahu k muži Paulovi a dceři Brigitě, dochází přitom k názoru, že by klidně ráda žila i bez nich. A také bez mladší sestry Laury, která ji po celý život napodobovala a stěžovala si na životní nespravedlnost. Laura se doslova vyžívá v utrpení a smutku, zhroutilo se jí manželství i plánovaná kariéra. Nakonec se však dá dohromady s mladým Paulovým přítelem Bernardem a vše vypadá nadějně, ona však vztah svým chováním a sérií nešťastných okolností onoho dne ztratí. Žena vyhrožuje sestře a švagrovi sebevraždou a neustále se staví mezi ně, ničí jim tak i zbytky manželského štěstí. Po Agnesině tragické smrti, při které se vyhýbala sebevražedkyni ve vozovce a sama sjela ze silnice, se Laura nastěhuje k Paulovi. Brigita ji nemůže vystát, ale nakonec je to ona, kdo se odstěhuje.
Další rovinou je vyprávění o slavném spisovateli, básníkovi a dramatikovi Goethem a jeho bezmezné obdivovatelce, ale zároveň velmi lstivé dívce Bettině. Setkáváme se se starším a konzervativnějším společenským zaměřením v podobě spisovatele a s moderní a ničím nesvázanou představitelkou mladé generace. Goethe i Bettina touží po nesmrtelnosti, dívka si ji už jako zralá žena snaží po Goethově smrti vydobýt tím, že falšuje dopisy, jež si s ním posílala, a vydala je dokonce jako knihu. Ve čtvrtém díle románu autor rozebírá spor zralosti klasiky a nezralosti a sentimentu romantismu.
Spisovatel píšící příběh má občasné schůzky s profesorem Avenariem, ten mu při jedné z nich vypráví o své noční zálibě, pobíhá s nožem po městě a propichuje autům pneumatiky. Při jedné takové výpravě propíchne pneumatiky Paulova vozu a on se nedostane včas do nemocnice k umírající Agnes. K té Agnes, která se právě rozhodla opustit život v Paříži a žít sama v Bernu za peníze, které jí otec kdysi odkázal. V poslední kapitole se fiktivní a reálné postavy prolínají a setkávají v kavárně na plovárně, kde Kundera s Avenariem oslavují dopsání nového románu. Přijde tam i Laura, ale ta se rychle odpojí a radši si jde zaplavat. Muži se dozvídají, že si ji Paul vzal a má s ní malou dcerku, Brigita se vrátila domů rovněž s dítětem, takže se Paul stal také dědečkem.
Imagologie
- Pojem zavedený Kunderou, který označuje vládu obrazů a reklamy nad moderním světem. Imagologie nahrazuje tradiční ideologie a vytváří systém, v němž je vnější obraz (image) důležitější než skutečná podstata. Lidé jsou nuceni přizpůsobovat se mediálním obrazům a gestům, což vede ke ztrátě autenticity a k povrchnosti.
Charakteristika postav:
- Agnes – žena středního věku, silná introvertka milující svého otce, samotářka, necítí se dobře ve svém těle a ani o něm nemáme dostatek informací
- Laura – Agnesina sestra, snaží se Agnes napodobit přitom je naprostý opak Agnes, excentrická, snaží se být středem pozornosti, chce aby po ní zůstala stopa stejně jako Betinna
- Brigita – Agnesina dcera, dívka „nové generace“
- Paul – Agnesin manžel
- Avenario – profesor bojující s Diabolem zdánlivě nesmyslnými činy
- Rubens – malíř zříkající se malířství kvůli ženám, velký proutník
- Bettina – Goetheho přítelkyně, která se chtěla dotknout jeho nesmrtelnosti
Kompozice, narativní způsob:
- 7 dílů členěných do krátkých kapitol – Tvář, Nesmrtelnost, Boj, Homo sentimentalis, Náhoda, Ciferník, Oslava
Jazyk a styl:
- Autor zde používá jak spisovný jazyk, tak jazyk hovorový. Často střídá tempo běhu děje. Styl je dle mě nezařaditelný, protože se zde střídá všechno se vším.
Okolnosti vzniku díla:
- Kundera chtěl tímto dílem podnítit své čtenáře, aby nezabředli jen do bahna přítomnosti a aby začali přemýšlet i o jiných než všedních věcech, proto zde můžeme najít spoustu zdánlivě nesouvisejících esejí a jiných filosofických myšlenek, které centrální „banální“ příběh posunují kamsi dál a snad i dávají jisté poselství, aby se lidé nenechali „normalizovat“.
O autorovi:
Milan Kundera je prozaik, básník, esejista, překladatel a dramatik. Je světově nejúspěšnějším a nejpřekládanějším autorem českého původu. Milan Kundera se narodil 1. dubna 1929 v Brně. Zde studoval na gymnáziu a roku 1948 maturoval. Ve stejném roce začal studovat literární vědu a estetiku na Karlově univerzitě, studia však nedokončil a přešel na FAMU, kde nakonec vystudoval scenáristiku. Pracuje pro Literární listy. V roce 1948 vstupuje do komunistické strany. Roku 1950 je z komunistické strany vyhozen pro své příliš individuální tendence, tento „tah“ mu však umožnil pohled na život novýma očima. Rozpad ideálů otřásl jeho vírou a došel k názoru, že nic není hodno víry. Odmítl citový svět jako nespolehlivý, důvěřuje jen nadhledu, ironii, odstupu a skepsi. Vyhlásil tak válku národním mýtům a české tradici, která žádala, aby spisovatel sloužil národní věci. Po skončení studií vyučoval světovou literaturu a dotáhl to až na docenta, na kterého byl povýšen roku 1964. Spisovatel se postupně stával významným aktérem ve snahách o liberalizaci kulturních poměrů tehdejší Československé socialistické republiky. V roce 1967 veřejně vystoupil na IV. Sjezdu československých spisovatelů a postavil se proti pokusu o zákaz filmů Věry Chytilové. V 60. letech si také buduje svoji libertinskou image – svůdce žen, který se s žádnou nevyspí víckrát než jednou. Toto se objevilo především v jeho díle Směšné lásky, kde se ženy objevují jako slabé a blahosklonně nahlížené bytosti.
Kundera byl ale stále plný idealistických představ, což vyplývá z polemiky vedené v literárních časopisech mezi ním a Václavem Havlem o tom, jak vývoj v zemi nakonec dopadne. V roce 1975 Milan Kundera emigroval do Francie, od konce osmdesátých let píše francouzsky. Přednášel na univerzitách v bretaňském Rennes a v Paříži. V roce 1979 byl zbaven českého občanství a jeho dílo bylo v Československu až do Sametové revoluce zakázáno. O dva roky později mu bylo přiděleno občanství francouzské. Ve vrcholné exilové tvorbě zachytil problémy vnitřní a vnější svobody člověka a odpovědnosti.
Dílo Milana Kundery:
- V Kunderových dílech se postupně mění stylizace vypravěče, téma, žertovné epizody založené na anekdoticky lehkém nedorozumění, přerůstají v ucelený koncept světa fungujícího na principech hry a masky.
