Nesmrtelnost – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Nesmrtelnost

Autor: Milan Kundera

Přidal(a): annaxnas

 

 

Žánr:

  • román, (filozofický, historický)

 

Téma:

  • všeovládající ohlupující povrchnost, díky níž moderní člověk často zapomíná na podstatné hodnoty bytí, lidská existence

 

Čas a prostor:

  • Děj se odehrává ve Francii ve 20. stol. Román se skládá ze sedmi dílů členěných do krátkých kapitol. Rámec příběhů a úvah tvoří scéna u bazénu v pařížském tělocvičném klubu, kam si vypravěč chodívá popovídat s profesorem Avenariem. Právě zde si povšiml starší dámy, jež se s mladým plavčíkem rozloučila půvabným gestem. Tímto gestem byl vypravěč inspirován k vytvoření postavy Agnes, jejíž smutný příběh dominuje v lichých dílech románu

 

Postmodernismus

  • 2. Pol. 20. Stol. (50.léta), odmítá tradiční román(vychází z něj, navazuje na modernu), kouká se na román složitěji, mnoho-pohledovost, mnoho-žánrovost, aluze-odkazy na historii, nereálnost postav, neexistence jednotné pravdy postavy tvořené asociemi, eseje, úvahy, Eco, Nabukov

 

Děj:

V knize je vyprávěno několik příběhových rovin. Vše začíná tím, že autor – spisovatel zahlédne na plovárně jednu ženu, která udělá okouzlující gesto. Pojmenuje ji Agnes a začne přemítat, jaký má asi život, jak se chová, co dělá a jaká je. Agnes hodně přemýšlí o Bohu, o svém místu ve světě, o vztahu k muži Paulovi a dceři Brigitě, dochází přitom k názoru, že by klidně ráda žila i bez nich. A také bez mladší sestry Laury, která ji po celý život napodobovala a stěžovala si na životní nespravedlnost. Laura se doslova vyžívá v utrpení a smutku, zhroutilo se jí manželství i plánovaná kariéra. Nakonec se však dá dohromady s mladým Paulovým přítelem Bernardem a vše vypadá nadějně, ona však vztah svým chováním a sérií nešťastných okolností onoho dne ztratí. Žena vyhrožuje sestře a švagrovi sebevraždou a neustále se staví mezi ně, ničí jim tak i zbytky manželského štěstí. Po Agnesině tragické smrti, při které se vyhýbala sebevražedkyni ve vozovce a sama sjela ze silnice, se Laura nastěhuje k Paulovi. Brigita ji nemůže vystát, ale nakonec je to ona, kdo se odstěhuje.

Další rovinou je vyprávění o slavném hudebníku Goethem a jeho bezmezné obdivovatelce, ale zároveň velmi lstivé dívce Bettině. Setkáváme se se starším a konzervativnějším společenským zaměřením v podobě skladatele a s moderní a ničím nesvázanou představitelkou mladé generace. Goethe i Bettina touží po nesmrtelnosti, dívka si ji už jako zralá žena snaží po hudebníkově smrti vydobýt tím, že falšuje dopisy, jež si s ním posílala, a vydala je dokonce jako knihu. Ve čtvrtém díle románu autor rozebírá spor zralosti klasiky a nezralosti a sentimentu romantismu.

Spisovatel píšící příběh má občasné schůzky s profesorem Avenariem, ten mu při jedné z nich vypráví o své noční zálibě, pobíhá s nožem po městě a propichuje autům pneumatiky. Při jedné takové výpravě propíchne pneumatiky Paulova vozu a on se nedostane včas do nemocnice k umírající Agnes. K té Agnes, která se právě rozhodla opustit život v Paříži a žít sama v Bernu za peníze, které jí otec kdysi odkázal. V poslední kapitole se fiktivní a reálné postavy prolínají a setkávají v kavárně na plovárně, kde Kundera s Avenariem oslavují dopsání nového románu. Přijde tam i Laura, ale ta se rychle odpojí a radši si jde zaplavat. Muži se dozvídají, že si ji Paul vzal a má s ní malou dcerku, Brigita se vrátila domů rovněž s dítětem, takže se Paul stal také dědečkem.

 

Imagologie

  • nahrazuje ideologie, reklama, vše to co nás podprahově ovlivňuje

 

Charakteristika postav:

  • Agnes – žena středního věku, silná introvertka milující svého otce, samotářka, necítí se dobře ve svém těle a ani o něm nemáme dostatek informací
  • Laura – Agnesina sestra, snaží se Agnes napodobit přitom je naprostý opak Agnes, excentrická, snaží se být středem pozornosti, chce aby po ní zůstala stopa stejně jako Betinna
  • Brigita – Agnesina dcera, dívka “nové generace”
  • Paul – Agnesin manžel
  • Avenario – profesor bojující s Diabolem zdánlivě nesmyslnými činy
  • Rubens – malíř zříkající se malířství kvůli ženám, velký proutník
  • Bettina – Goetheho přítelkyně, která se chtěla dotknout jeho nesmrtelnosti

 

Kompozice, narativní způsob:

  • 7 dílů členěných do krátkých kapitolTvář, Nesmrtelnost, Boj, Homo sentimentalis, Oslava, Ciferník

 

Jazyk a styl:

  • Autor zde používá jak spisovný jazyk, tak jazyk hovorový. Často střídá tempo běhu děje. Styl je dle mě nezařaditelný, protože se zde střídá všechno se vším.

 

Okolnosti vzniku díla:

  • Kundera chtěl tímto dílem podnítit své čtenáře, aby nezabředli jen do bahna přítomnosti a aby začali přemýšlet i o jiných než všedních věcech, proto zde můžeme najít spoustu zdánlivě nesouvisejících esejí a jiných filosofických myšlenek, které centrální “banální” příběh posunují kamsi dál a snad i dávají jisté poselství, aby se lidé nenechali “normalizovat”.

 

O autorovi:

Milan Kundera je prozaik, básník, esejista, překladatel a dramatik. Je světově nejúspěšnějším a nejpřekládanějším autorem českého původu. Milan Kundera se narodil 1. dubna 1929 v Brně. Zde studoval na gymnáziu a roku 1948 maturoval. Ve stejném roce začal studovat literární vědu a estetiku na Karlově univerzitě, studia však nedokončil a přešel na FAMU, kde nakonec vystudoval scenáristiku. Pracuje pro Literární listy. V roce 1948 vstupuje do komunistické strany. Roku 1950 je z komunistické strany vyhozen pro své příliš individuální tendence, tento “tah” mu však umožnil pohled na život novýma očima. Rozpad ideálů otřásl jeho vírou a došel k názoru, že nic není hodno víry. Odmítl citový svět jako nespolehlivý, důvěřuje jen nadhledu, ironii, odstupu a skepsi. Vyhlásil tak válku národním mýtům a české tradici, která žádala, aby spisovatel sloužil národní věci. Po skončení studií vyučoval světovou literaturu a dotáhl to až na docenta, na kterého byl povýšen roku 1964. Spisovatel se postupně stával významným aktérem ve snahách o liberalizaci kulturních poměrů tehdejší Československé socialistické republiky. V roce 1967 veřejně vystoupil na IV. Sjezdu československých spisovatelů a postavil se proti pokusu o zákaz filmů Věry Chytilové. V 60. letech si také buduje svoji libertinskou image – svůdce žen, který se s žádnou nevyspí víckrát než jednou. Toto se objevilo především v jeho díle Směšné lásky, kde se ženy objevují jako slabé a blahosklonně nahlížené bytosti.
Kundera byl ale stále plný idealistických představ, což vyplývá z polemiky vedené v literárních časopisech mezi ním a Václavem Havlem o tom, jak vývoj v zemi nakonec dopadne. V roce 1975 Milan Kundera emigroval do Francie, od konce osmdesátých let píše francouzsky. Přednášel na univerzitách v bretaňském Rennes a v Paříži. V roce 1979 byl zbaven českého občanství a jeho dílo bylo v Československu až do Sametové revoluce zakázáno. O dva roky později mu bylo přiděleno občanství francouzské. Ve vrcholné exilové tvorbě zachytil problémy vnitřní a vnější svobody člověka a odpovědnosti.

 

Dílo Milana Kundery:

  • V Kunderových dílech se postupně mění stylizace vypravěče, téma, žertovné epizody založené na anekdoticky lehkém nedorozumění, přerůstají v ucelený koncept světa fungujícího na principech hry a masky.





Další podobné materiály na webu: