Směšné lásky – rozbor díla k maturitě (5)

 

  Kniha: Směšné lásky

  Autor: Milan Kundera

  Přidal(a): veronika

 

 

 

 

Milan  Kundera

– světově proslulý spisovatel

– byl známý především pro své romány, kde zkoumá základní otázky existence

– byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu

– studoval v Brně na gymnáziu a později v Praze na filozofické fakultě

– po dvou letech odešel na FAMU, kde vystudoval scenáristiku

– nemohl po sovětské okupaci publikovat, protože se aktivně zúčastnil pražského jara a patřil do KSČ

– emigroval do Francie, kde žije dodnes

 

Dílo: Směšné lásky

-soubor melancholických povídek

– hlavní téma povídek je láska, chápána jako iluze

-hrdinové se zaplétají do svých her a mystifikací, kterými často způsobí opak toho, co zamýšleli

 

Povídky:

já truchlivý bůh

sestřičko mých sestřiček

nikdo se nebude smát

 

Já truchlivý bůh
-příběh vypráví mladík Adolf, který se seznámí se studentkou zpěvu Janou, do které se zamiloval

-snažil se jí všemožně získat, ale ona ho jen využívala a hrála si sním

-Adolf se jí za to chce pomstít a vymyslí pomstu

-svého řeckého přítele Apostola představí Janě jako dirigenta athénské opery, který se zajímá o její zpěv

-Adolf je nechá samotné ve svém bytě, kde spolu strávili noc

– ze společné noci se zrodí dítě – chlapeček

-Apostol chce jí vše říct ale jako smrtelník ji nezajímá

-Jana má vzpomínku na to ,že se o ni zajímal někdo slavný

-Jana Adolfův podvod neprohlédne a pravdu nikdy nezjistí

 

Sestřičko mých sestřiček

-příběh začíná v nemocnici mladý básník se seznámí s medičkou Kamilou, do které se zamiluje

– z jejího vyprávění mu přijde, že je se svým manželem nešťastná

-po pá dnech ho propustí domů a básník dostane inspiraci psát

-stále myslí na Kamilu a volá na fakultě jestli tam Kamila je, ale dozví se že je se svým manželem  ve slovensku

-po čtvrt roce mají zahrát básníkovu sonátu, všimne si, že jeden z posluchačů je Kamila

-po koncertě se setkají společně s jejím manželem, který je básník

-později si básník uvědomuje, že je Kamila spíše šťastná a manželský pár jsou přímo milenci

-oba básníci se začnou hádat kvůli básním

 

Nikdo se nebude smát

-vypravěčem je mladý profesor přednášející na fakultě dějiny umění

-jednoho dne je požádán panem Zátureckým aby napsal posudek na jeho dílo, které si myslí že je úspěšné ale skutečnost je jiná

-vyhýbá se panu Zátureckému, protože nemá odvahu mu to říct

-začne odkládal přednášky, tím se dostává do problému s vedením

-pan záturecký je neodbytný a požaduje napsání posudku

-nakonec pan záturecký ho navštíví doma, kde pozná Kláru- přítelkyni profesora

-aby se zbavil pana satureckého tak ho obviní z obtěžování jeho přítelkyně

-tyto lži mají velké následky – mladík se zbaví ztureckého ale i o Kláru a i místo na fakultě

 

Ukázka:

Pozdravil jsem. Slečny shovívavě odpověděly. Povídám: „Janičko, jdu za tebou.“ „Ale di,“ řekla Janička. „Protože by tě to možná zajímalo,“ pokračoval jsem. „Je tu se mnou dirigent athénské opery, Rek. Byl v západním Německu na koncertním turné a vrací se přes Československo. Je tady docela soukromě. Chce si v Brně prostudovat partituru Janáčkova Osudu.“

Zdálo se mi, že je přede mnou stůl U tří zkamenělých kačen. Nevím, jestli na vás taky působí kačenky tak roztomile jako na mne. Husy ne. Všimněte si hus! Husa, zejména svým zobákem, zosobňuje hloupost, a to hloupost autoritativní. Kdežto kačenka, a opět zejména svým zobákem, zosobňuje hloupost nevinnou a dojemnou. Střídavě, co jsem ji znal, nazýval jsem Janičku husou a kačenkou. Dnes, kdy jsem stoupal vzhůru po svahu pomsty, stal jsem se lítostivějším a smířlivějším a chápal jsem ji jako kačenku.

„Jak ses k němu dostal?“

„Ale to víš, jazykové potíže. Pan Apoštol Achilles zná jen italsky a řecky. A já trochu řecky umím.“

„Ty umíš řecky?“ udiveně se ptala Jana.

„Vidíš, ty to ani nevíš. To je ostuda. A znávala jsi mne přece trochu.“

„Nikdy jsi nic neříkal. Jak jsem to měla vědět!“

Měl jsem jí v té chvíli skutečně za zlé, že se o nic nezajímala než o sebe a že ani nevěděla, že umím řecky. Vidíš, říkal jsem si, egocentrická holka. Buď rád, že ji nechal být. Vzápětí jsem si ovšem uvědomil, že jsem ji jednak nenechal já, nýbrž ona mne, jednak že vlastně řecky neumím, a že tedy Jana za nic nemůže.

 

Rozbor ukázky:

Pozdravil jsem. Slečny shovívavě odpověděly. Povídám: „Janičko, jdu za tebou.“ „Ale di,“ řekla Janička. „Protože by tě to možná zajímalo,“ pokračoval jsem. „Je tu se mnou dirigent athénské opery, Řek. Byl v západním Německu na koncertním turné a vrací se přes Československo. Je tady docela soukromě. Chce si v Brně prostudovat partituru Janáčkova Osudu.“

Zdálo se mi, že je přede mnou stůl U tří zkamenělých kačen. Nevím, jestli na vás taky působí kačenky tak roztomile jako na mne. Husy ne. Všimněte si hus! Husa, zejména svým zobákem, zosobňuje hloupost, a to hloupost autoritativní. Kdežto kačenka, a opět zejména svým zobákem, zosobňuje hloupost nevinnou a dojemnou. Střídavě, co jsem ji znal, nazýval jsem Janičku husou a kačenkou. Dnes, kdy jsem stoupal vzhůru po svahu pomsty, stal jsem se lítostivějším a smířlivějším a chápal jsem ji jako kačenku.

„Jak ses k němu dostal?“

„Ale to víš, jazykové potíže. Pan Apoštol Achilles zná jen italsky a řecky. A já trochu řecky umím.“

„Ty umíš řecky?“ udiveně se ptala Jana.

„Vidíš, ty to ani nevíš. To je ostuda. A znávala jsi mne přece trochu.“

„Nikdy jsi nic neříkal. Jak jsem to měla vědět!“

Měl jsem jí v té chvíli skutečně za zlé, že se o nic nezajímala než o sebe a že ani nevěděla, že umím řecky. Vidíš, říkal jsem si, egocentrická holka. Buď rád, že ji nechal být. Vzápětí jsem si ovšem uvědomil, že jsem ji jednak nenechal já, nýbrž ona mne, jednak že vlastně řecky neumím, a že tedy Jana za nic nemůže.

 

Kontext: Adolf začíná svou pomstu proti Janě

Téma: vzájemný rozhovor mezi Adolfem a Janou

Motiv: začátek pomsty

Kompoziční výstavba: chronologicky

Literární druh: epika

Literární žánr: próza

 

Vypravěč: ich-forma, Adolf

Postavy: Adolf-zraněný a pomstychtivý

Jana- hloupá a nevinná mrcha

Vyprávěcí způsoby: popisný

charakterizační

Typy promluv:

 

Jazykové prostředky: metafora- u tři zkamenělých kačen,

Cizí slovo– egocentrická, autorativní, partitura,

Expresiva- udiveně