Směšné lásky – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Směšné lásky

Autor: Milan Kundera

Přidal(a): Blabla2

 

 

 

Autor:

  • narodil se v Brně v rodině významného klavíristy, muzikologa a pozdějšího rektora JAMU Ludvíka Kundery
  • starším bratrancem Milana byl básník a překladatel Ludvík Kundera
  • vystudoval FAMU a později zde také vyučoval
  • v roce 1968 se jako jeden z předních představitelů reformního proudu KSČ aktivně účastnil pražského jara ® zakázáno publikovat
  •  v roce 1975 emigroval do Francie, kde žije dodnes
  • vyučoval na univerzitách v Rennes a v Paříži, své romány postupně začal psát francouzsky
  • jeden z nejpřekládanějších autorů

Dílo: Směšné lásky

Obecně: Sedm tragikomických novel, spojených základní myšlenkou, že člověk nikdy není strůjcem svého osudu, neboť je spoutaný dobou, v níž žije a jejími konvencemi.
Téma jednotlivých povídek je většinou čerpáno z intelektuálského prostředí 60. let 20. století a charakterizováno problematickou identitou jednotlivce, mystifikací a naivitou mládí. Autor píše bohatým, obrazným jazykem, ve zdánlivě bláznivých příbězích nutí k zamyšlení a pod ironickým nadhledem skrývá vážné úvahy o základních hodnotách lidského života.

  • literární druh: epika
  • literární žánr: povídková kniha (7 povídek)
  • psáno er- formou, ale i ich-formou
  • kompozice: chronologická
  • jazyk: Jazyk použitý v této knize je spisovný neutrální. Není užíváno mnoho nespisovných tvarů či vulgarismů. Příběhy jsou vyprávěný jednoduchým vypravěčským stylem, takže jsou srozumitelné téměř každému čtenáři. Užívá dlouhé věty.
  • členění: povídky členěny do jednotlivých kapitol, ty jsou pak číslovány
  • téma: Láska a věčné konflikty mezi dvěma pohlavími.
  • Už při výběru této knihy vás zaujme její název – Směšné lásky. Určitě si řeknete, co je na lásce tak směšného. Autor však lásku nezesměšňuje či neshazuje, jen nám ukazuje, že láska nemusí být vždy vážná a seriózní, ale že může být i komická a dokonce i tragikomická. Téměř ve všech povídkách se také objevuje erotika, která zde hraje jednu z hlavních rolí. Ve Směšných láskách se vyskytují dva typy hrdinů. Těmi prvními jsou většinou mladí muži, kteří touží po nějaké ženě, ať už mladé nebo starší. Ve svých touhách však musí překonávat různé problémy a vnitřní pocity, což vede k různým situacím. Tyto povídky obvykle končí úspěchem, i když později si hrdinové uvědomují, že by bylo možná lepší, kdyby neuspěli. Druhým typem hrdinů jsou páry či muži, kteří se lehkovážně pohybují v milostných vztazích a nedbají na to, co může jejich počínání způsobit. Většina povídek má otevřený konec, takže se čtenář může jen domnívat o skutečných následcích zápletky. I když se jedná o příběhy s vážnou tématikou, tak na nás budou spíše působit groteskně a my si uvědomíme, že láska může být v některých situacích opravdu směšná. Možná celé vyznění příběhů spočívá na způsobu vyprávění, které je místy cynické, neočekávané a jinde zase rozverné. Dalo by se říci, že se autor na lásku dívá s velkým nadhledem. V díle dokonce můžeme postřehnout i autorovy názory na danou problematiku a společenskokritické podtexty.
  • dílo vyšlo celkem třikrát: První sešit 1963, Druhý sešit 1965, Třetí sešit 1969

 

Povídky:

  1. Já truchlivý bůh

Příběh vypráví mladík Adolf, který nás hned na začátku seznámí se studentkou zpěvu Janou, do které byl (a jak se dozvíme na konci vyprávění) stále je zamilovaný. Dříve se všemožně snažil ji získat, tupil se před ní, ale ona ho jen využívala a hrála si s ním, dokud ji to nepřestalo bavit. Adolf se jí za to chce pomstít, ublížit jí, a sebe pobavit, a tak vymyslí pomstu. Svého řeckéhopřítele Apostola Janě představí jako dirigenta athénské opery, který se zajímá o její zpěv, a pak je vychytrale nechá samotné u sebe v bytě. Jana dá Apostolovi své panenství a zamiluje se do něho – stejně jako on do ní. Z jejich společné noci vzejde i Janinodítě – chlapeček. Apostol chce Janě vše vysvětlit a být s ní takový, jaký je, ale zjišťuje, že jako normální smrtelník ji nezajímá, což ho zklame. Jana má krásnou vzpomínku na to, že se o ni zajímal někdo tak slavný, protože do konce příběhu Adolfův podvod neprohlédne a pravdu se nikdy nedozví.

  1. Nikdo se nebude smát

Hlavní postavou a zároveň vypravěčem celého příběhu je mladý muž přednášející na fakultě dějiny umění. Jako recenzent interpretací dějin umění je jednoho dne požádán jistým panem Zátureckým, aby sepsal pozitivní posudek jeho teoretické práce o Mikoláši Alšovi. Doufá totiž, že tento posudek ovlivní jiné lidi, práce bude otisknuta a vynese mu vědecké uznání. Jenže daná práce je nehodná otištění a vypravěč se nechce stát jeho katem. Protože však nemá odvahu mu to říci, neustále před neodbytným panem Zátureckým prchá. Začne překládát přednášky a na jeho hlavu se díky tomu valí problémy s vedením univerzity, které se domnívá, že přednášky ani neproběhly. Pan Záturecký je ovšem stále neoblomný a nadále požaduje o sepsání posudku. Vypravěč se však neodvažuje práci sepsat a stále před ním utíká a skrývá se. Nakonec pana Zátureckého obviní i ze sexuálního obtěžování jeho milenky Kláry a doufá tak, že se ho konečně zbaví. Tyto lži však potom mají velké následky – mladík se sice zbaví otravného vědce, ale příjde jak o svoji Kláru, tak i o místo na fakultě. I přes tento tragický konec má povídka spíše humorný podtext.

  1. Zlaté jablko věčné touhy

Hlavními hrdiny příběhu jsou dva přátelé. Jedním z nich je vypravěč celého příběhu, druhým jeho přítel Martin. Martin je v očích vypravěče považován za profesionálního svůdníka žen. Mladík se tedy nechává táhnout za erotickými dobrodružstvími s Martinem a doufá, že mu bude také nějaká žena dopřána. A tak můžeme sledovat jeden z jejich pokusů, o dobrodružství s ženami. Martin má ale manželku, kterou nadevše miluje, a proto celou honitbu za ženami považuje spíše za jakousi hru.

  1. Falešný autostop

Dívka se svým chlapcem odjede na týden na dovolenou do hor. Při cestě jim začne docházet benzín. Dívka donutí svého chlapce, aby zastavil u benzínové pumpy s připomínkou, že by pak musela zase jít stopovat s kanistrem. Oba se pak začnou bavit (s větší, či menší dávkou žárlivosti) o tom, jak dívka stopovala, nebo jak mladík jezdil sám a bral stopařky.
Když pak má mladík vzít svou dívku zpět do auta, začnou si hrát na stopařku ( na vypočítavou svůdnici) a řidiče auta ( primitivního děvkaře ), který jí sveze. Takto hrají tuto hru až do té doby, kdy mladík zaveze „stopařku“ do jednoho pochybného hotelu, kde budou ve své hře pokračovat, dokud mladík znechucený chováním své dívky se s ní po dlouhém ponižování nevyspí.
Příběh končí tak, že se nešťastná a plačící dívka pokouší přesvědčit svého chlapce, že ona je ona.

  1. Eduard a bůh

Eduard je vesnický učitel, který chodí s katoličkou Alicí. Chce získat její tělo, ona to však odmítá kvůli víře. Proto ze sebe začne dělat horlivého katolíka a doufá, že tak Alici získá. V době komunismu nejsou však katolíci moc vítáni, a tak Eduard začne mít problémy s vedením školy. Aby zabránil vyhození ze školy, začne lichotit ředitelce. Té se Eduard zalíbí a dojde k jejich bližšímu seznámení. Nakonec Eduard dosáhne svého i s Alicí, ale poté zjistí, že to byla velká chyba a že se tím jejich vztah pokazil. Rozloučí se s ní, i když toho v zápětí velmi lituje. Na tomto příběhu je paradoxní, že i když Eduard v Boha nevěří, dále se jím zabývá a přemýšlí o něm.

Adaptace:

  • 1965- Nikdo se nebude smát (Hynek Bočan)
  • 1969- Já truchlivý bůh (Antonín Kachlík)
  • 1968- Žert (Jaromil Jireš)
  • 1988- nesnesitelná lehkost bytí (USA)

Další díla:

  • Monology
    • básnická sbírka
  • Žert
    • absurdita stalinistického režimu 50. let v Československu
    • hlavním tématem je snaha o pomstu
  • Nesnesitelná lehkost bytí
    • postmoderna
    • osudy dvou partnerských dvojic
  • Nesmrtelnost
    • tématem je lidská touha po nesmrtelnosti
  • Umění románů
  • Majitelé klíčů
    • drama





Další podobné materiály na webu: