Téma práce: Osudová chyba rytíře Pozua
Slohový útvar: Vypravování
Přidal(a): Šimon
Sedím na kraji silnice, hlavu zabořenou v dlaních a přemýšlím, jak se to vlastně mohlo stát. Ten prášek měl přeci fungovat, nechápu, co mi to tam ta ježibaba nechala. Vím, že princezna bude spát v tajemné věži do té doby, než ji znovu políbím a ano jsem si jistý že příští pokus o osvobození bude určitě úspěšný.
Jmenuji se Pozu, jsem členem rytířského cechu, který usiluje o osvobození princezny Opunie z prokleté věže na kraji ostrova. Do cechu “Kurtizánů” jsem se dostal společně se svým přítelem Maraziem a již 6 let se snažíme dostat princeznu ze spárů černé magie.
Marazio není špatný člověk, jen je poněkud soutěživý a chce získat princeznu jako první, není se čemu divit, neboť odměna je půlka království. Chodí si proto pro kouzelný prach k ježibabě která je nejčastěji vídána v krčmě “U tří sudů”.
Napadlo mě, že když si pro prášek dojdu taky, tak mi třebá dá potřebnou sílů zdolat prokletou věž, jenže když jsem vešel do krčmy tak byla prázdná, na stole ležel jen dopis a sáček s kouzelným prachem od ježibaby. V dopisu stálo “Tak to taky zkus, pokud jsi pravý hrdina”.
Prach se musel inhalovat, tudíž jsem si vysypal celý sáček na stůl a všechno jsem nasál.
Cítil jsem se nepřemožitelný, věděl jsem že mě nikdo a nic nezastaví v záchraně princezny.
Prošel jsem všemi temnými uličkami, ale všiml jsem si že všechny pasti už byly zastavené.
“Marazio tu už určitě byl, a tohle mu rozhodně neprojde” pomyslel jsem si.
Když jsem přiběhl do nejvyšší komnaty věže, viděl jsem, jak se snaží Marazio princeznu políbit. Se vší silou jsem vytáhl meč a probodnul jsem mu hlavu. Odhodil jsem ho a princeznu jsem políbil. K mému překvapení se ale princezna neprobudila, neboť jsem probodnul i ji.
Hodnocení: 2 = chvalitebně
