Kniha: Otec Goriot
Autor: Honoré de Balzac
Přidal(a): Pavlína
Honoré de Balzac
20. května 1799, Tours – 18. srpna 1850, Paříž
francouzský spisovatel, představitel realismu a romantismu
Bývá považován za zakladatele kriticko-realistického románu
Život
Balzac pocházel z bohaté rodiny: byl nejstarším synem právníka.
Byl poslán do klášterní školy a nakonec se mu podařilo v Paříži vystudovat práva.
Krátce působil jako notář, ale pak se proti vůli rodiny stal spisovatelem.
Nejprve psal černé dobrodružné romány (pod různými pseudonymy, nejčastěji jako Horace de Saint-Aubin), které později zavrhl.
Celý život se snažil dostat se do vyšší (aristokratické) společnosti, z této snahy vyplývaly i jeho neustálé finanční potíže, které se snažil řešit svou hektickou literární tvorbou (psal i romány na pokračování). Několikrát se také pokusil o sebevraždu.
Když na tom byl finančně dobře, nakoupil akcie, ale zkrachoval. Byl poté nucen psát velmi intenzivně, aby zaplatil své dluhy. Psal vlastně pro výdělek (což v jeho době nebylo obvyklé) a výhradně v noci.
Byl velmi pracovitý; kromě psaní románů působil takřka po celý život i jako novinář a kritik.
Roku 1833 se dopisováním seznámil s Ewelinou Hańskou, dcerou rusko-polského šlechtice, se kterou se těsně před svou smrtí oženil.
Díla
Ve svých dílech projevil smysl pro detail, měl znalost prostředí i postav, které popisuje. Snažil se popsat všechny typy šlechticů a jejich životní situace. Vždy stál na jejich straně. Ve všech jeho románech jde o vystihnutí převládajících morálních vlastností.
Jeho nejznámější dílo je:
- Lidská komedie – Tento cyklus, zobrazuje francouzskou společnost na počátku 19. století, obsahuje 97 románů a povídek.
- Jádrem celého cyklu je volná trilogie románů Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán.
Otec Goriot
Literární druh: epika
Literární žánr: román
Kompozice:
- Kniha je součástí cyklu Lidská komedie. Má 222 stránek, které nejsou nijak rozděleny, žádné kapitoly, nic.
Jazyk:
Autor používá převážně spisovnou češtinu, občas se vyskytne hovorová. Velmi časté jsou přechodníky. Často se také vyskytují speciální termíny například večeřívat nebo andulek, což je žaludek.
Výjimkou nejsou dlouhá souvětí: Cituji: Galeje se svými manýrami a svou mluvou, se svými náhlými přechody z žertu k hrůze, se svou důvěrností, se svou nízkostí náhle vyrukovaly v řeči tohoto muže, který už nebyl pouze mužem, avšak typem celé jedné degenerované vrstvy, typem pronároda zároveň divokého i myslícího , surového i poddajného. Konec citace.
Též se hodně vyskytují knižní výrazy. Například darebačka, dobračka, jaramary nebo moldánky.
Text postav vyšší vrstvy je plný metafor a dvojsmyslů.
Děj:
Děj se odehrává v 1. pol. 19. století v Paříží ve starém, špinavém penzionátu paní Vauquerové. V něm bydlí Otec Goriot, starý výrobce nudlí, který nadevše miluje své dvě dcery Anastázii a Delfínu. Spolu s ním bydlí Evžen de Rastignac, mladý naivní student práv. V penzionátu samozřejmě bydlí více lidí, ale nejsou to hlavní postavy. Kolem těchto čtyřech postav se točí celý děj.
Otec Goriot bydlí v jednom z nejhorších bytů v penzionátu. Většina lidí si z Goriota dělá srandu a dobírají si ho. On je zaslepen láskou ke svým dcerám, které ho chodí navštěvovat, ale pouze pro peníze, které z něho vždy dostanou. Jsou totiž vyšší společnosti a Otce navštěvují pouze za účelem zisku.
Evžen de Rastignac je student, který se snaží dostat do vyšší pařížské společnosti. V tom mu pomáhá jeho sestřenice, která je velmi uznávanou ženou ve společnosti. Seznámí ho s Delfínou, Goriotovou dcerou.
Goriot je nadšený, že jeho milovaná Delfínka má tak úžasného studenta práv a za své poslední peníze, které má jim pronajme byt, aby mohli být spolu.
Pak přijde za Goriotem jeho druhá dcera, Anastázie, která potřebuje peníze na splacení dluhu pro svého milence. V této chvíli to začíná jít s Goriotem z kopce, jelikož už nemá žádné peníze a tento pocit nikdy nezažil. Dlužnou částku ji nakonec uhradí Evžen.
Blíží se ples, který pořádá Evženova sestřenice a pro celou pařížskou smetánku je to obrovská sláva. Bohužel se Goriotovi přitíží natolik, že Bianchon, Evženův přítel a student medicíny mu předpovídá maximálně dva dny na přežití.
Evžen se tedy snaží přemluvit svou milou Delfínu, aby svého otce šla navštívit. Jenže ta vidí pouze ples a nechce o ničem jiném slyšet.
Po plese se Evžen vrátí ke Goriotovi, který už jen hledá své dvě dcery, které samozřejmě nepřichází. Evžen se pro ně tedy vydá, zatímco Bianchon se stará o Goriota. Anastázie přijít nemůže, ale Delfína nakonec řekla, že přijde.
Evžen se opět vrátí ke Goriotovi, který už jen mluví o tom, jak ho jeho dcery nemilovaly, jak ho měli jen pro peníze a dokud je měl tak ho měly rády. V této fázi upadne do bezvědomí.
Delfína přijde pozdě a proklíná se, že nepřišla dříve.
Ani jedna z dcer nechce zaplatit svému Otci pohřeb, a tak ho zaplatí Evžen s Bianchonem.
Úryvek:
- Jak si dělají z Goriota srandu – 194-195
Charakteristika hlavních postav:
- Otec Goriot – bývalý výrobce nudlí, stařec, který nadevše miluje svoje dcery Delfínu a Anastázii, dobrosrdečný, naivní, moudrý, poctivý
- Evžen de Rastignac: student práv, cílevědomý, svědomitý, chudý, ctižádostivý
- Bianchon – student medicíny, vždy nápomocný, nejlepší přítel Evžena, pomáhá mu starat se o otce Goriota
- Anastázie de Restaud – dcera Goriota, toužila po společenském postavení, využívá otce pouze pro peníze
- Delfína de Nucingen – dcera Goriota, vždy zastíněná úspěchem své sestry Anastázie; miluje Evžena; má lepší charakter a vztah k otci než její sestra, ovšem také otce často využívá ve svůj prospěch
Hlavní myšlenka:
- Balzac chtěl poukázat na špinavé praktiky Pařížského lidu té doby. Na přetvářku, naivitu, a chtíč po penězích.
Vlastní názor:
- Kniha mne bohužel neoslovila. Vadil mi ten jeden dlouhý text bez žádných kapitol. Není to můj žánr. Téma, námět pro mě nevyhovující. Pro někoho možná zajímavá, pro mne ne.
ZDROJE:
- W., HONORÉ DE BALZAC – EVŽENIE GRANDETOVÁ / OTEC GORIOT
