Anarchističtí buřiči, známí také jako protispolečenští buřiči či básníci života a vzdoru, byli generací českých spisovatelů a básníků působících na počátku 20. století. Tato skupina, stojící na okraji tehdejší společnosti, se programově bouřila proti státu, režimu a společenským konvencím. Jejich tvorba byla silně ovlivněna anarchismem, antimilitarismem a vitalismem, tedy oslavou života. Mezi klíčové představitele patřili Fráňa Šrámek, Viktor Dyk, Stanislav Kostka Neumann, Karel Toman, František Gellner, Petr Bezruč a Jaroslav Hašek.