Jméno: Perifráze
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Perifráze je jeden z častých básnických prostředků a označuje zjednodušeně řečeno básnický opis. Danou věc či skutečnost tedy básník z různých důvodů nepojmenuje přímo, ale nepřímo, opisem. Kromě poezie se však s perifrází lze setkat i v jakémkoli jiném textu i v běžné komunikaci.
Základní znaky
Cílem perifráze je především ozvláštnění textu, jeho oživení. Díky použití nevšedních perifrází se text stává zajímavějším a originálnějším. Základním principem, na kterém je založena, je nepoužití přímého konkrétního pojmenování, ale pojmenování opisného, většinou uvedení určitých vlastností, znaků či funkcí, které jsou pro tento jev charakteristické. Jedná se tedy o označení prostřednictvím obšírnějšího opisu, souboru představ, které se k němu pojí. Perifráze tak klade určité nároky na čtenáře a jeho myšlenkovou činnost, která je vyžadována, aby mohlo dojít ke správnému pochopení textu. V některých případech je potom používána i tehdy, pokud se autor textu chce vyhnout příliš častému opakování určitého výrazu či výrazů. Výraz byl odvozen z řeckého slova perifrasis, které znamená obměna.
Druhy
Zatímco v umělecké literatuře se setkáváme především s perifrázemi aktualizovanými, jejichž cílem je zejména již zmíněné ozvláštnění textu, v naší každodenní mluvě či v médiích se poté používají spíše perifráze lexikalizované, automatizované, které jsou již jakousi běžnou součástí našeho jazyka, a většina lidí jim proto bez problémů rozumí. Takovouto lexikalizovanou perifrází může být například výraz dělat si vrásky namísto výrazu trápit se. Specifickým druhem perifrází jsou potom eufemismy, zjemnělé výrazy, které se používají pro vyjádření nejrůznějších nepříjemných či příliš drsných skutečností, například eufemismus odebrat se na věčnost namísto výrazu zemřít.
V umělecké literatuře
Kdo v zlaté struny zahrát zná, = básník
jej ctěte víc než sebe,
neboť vás tak bůh miloval,
že poslal vám ho s nebe.
(Vítězslav Hálek, Večerní písně, Kdo v zlaté struny zahrát zná)
Žel bohu, kde můj tatíček?
Již na něm roste trávníček! = zemřel
Žel bohu, kde má matička?
Tam leží – podle tatíčka! = zemřela
Sestra do roka nežila,
bratra mi koule zabila.
(Karel Jaromír Erben, Kytice, Svatební košile)
V běžné komunikaci
Příkladem použití perifráze v běžném hovoru mohou být věty a výrazy typu, země tisíců jezer = Finsko, země ledu a ohně = Island, To mě nenapadlo, že budu tak brzy péct svatební koláče = že budu strojit svatbu. Specifickým případem jsou poté perifráze, se kterými se můžeme setkat například v médiích, a které se používají k opsání nějakého výrazu či skutečnosti, který se je vnímaný jako do určité míry nevhodný, příliš intimní či tabuizovaný. Typickým příkladem jsou například nejrůznější reklamy na menstruační pomůcky či rozmanité prostředky, které podporují správnou činnost našeho zažívacího systému či reprodukční soustavy.
