Plešatá zpěvačka – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Plešatá zpěvačka

Autor: Eugéne Ionesco

Přidal(a): HieuAlan

 

 

 

 

Plešatá zpěvačka (1948)

Žánr: tragikomedie – tragédie v myšlence řeči a výpovědích postav + komedie ve znění výpovědích – jednoaktová hra o 11 výstupech

 

Postavy:

zmanipulované, trpné, chybí psychologie postav, nelogické výpovědi postav, situace úzkosti (vliv existencialismu), připomínají roboty, automatizované lidi; „Smithovi“ byli původně postavy v anglických učebnicích, které se staly Ionescovi inspirací
– Manželé Smithovi
– Manželé Martinovi (Alžběta, Donald)
– Máry, služebná
– Velitel požárníků

 

CHARAKTER POSTAV NEHRAJE VÝRAZNOU ROLI

 

Smysl díla: ukázka neschopnosti lidí se dorozumět, kritika konzumní společnosti (anglická jídla – jogurt, slanina, apod.), obraz současné společnosti, problematika stereotypu – banální témata „konverzace“, jazyk je paradoxně základním prostředek lidského dorozumění – každý si říká svou pravdu + popírá pravdu toho druhého

 

Téma: nuda, neschopnost lidí se dorozumět

 

Jazyk: nivelizace jazyka, spisovný + obecná čeština, opakování slov, časté používání frází a klišé, slogany, neologismy, vulgarismy, devalvace jazyka – znehodnocení jazyka – ztrácí sdělovací funkci, nejedná se o dialogy, nýbrž o směs monologů – většinou na sebe nenavazují a nedávají smysl – banální témata a konverzace

 

Podobnost antiky: udržení JMČD, prostředí – dům na londýnském předměstí, konkrétně v domě Smithových; doba – autorova současnost, děj se odehrává během jednoho večera

 

Kompozice: cyklická – hlavní postavy si vymění místa a vše začíná od začátku, není zápletka, děj – neděje se v podstatě vůbec nic; netradičně pojatý dramatický konflikt; název díla je s obsahem (dějem) díla nesmyslný – o „Plešaté zpěvačce“ se pan velitel zmiňuje až v předposledním výstupu

 

Děj:

1. výstup – Smithovi sedí v pokoji a jedí, pan Smith si čte noviny a paní Smithová vede dialog. Autor záměrně ukazuje, že je vše anglické – pokoj, křesla, večer, dýmka, noviny, krb … Paní Smithová vychvaluje, jak si dobře pojedli a to proto, že bydlí poblíž Londýna a jmenují se Smithovi. Pan Smith ji ale neposlouchá a pokračuje ve čtení + mlaská. Po chvíli začne reagovat a začnou si povídat o absurdních věcech – Bobby Watson (v celém rodokmenu se každý člen rodiny jmenuje Bobby Watson a všichni jsou obchodní cestující), doktor Mackenzie (jestli je dobrý či ne – než někoho pošle na operaci, nejdříve se nechá sám operovat, i když není nemocen + u něj operace dopadla dobře, ale u pacienta ne), …
2. výstup – Máry (služebná) vstoupí a povídá, jak příjemné odpoledne prožila. Poté ohlásí příchod hostů, pán a paní Martinovi, kteří přišli na večeři.

3. výstup – Máry vyčítá manželům Martinovým, proč přišli tak pozdě.

4. výstup – Pan Martin a paní Martinová si sednou proti sobě. Zprvu nemluví a prostě se usmívají, ale poté následuje další absurdní konverzace – pan Martin se paní Martinové, jestli se už někde nepotkali. Po dlouhém a nesmyslném dialogu došli k závěru, že jsou vlastně manželé a mají dcerku Alici. „Alžběto, opět jsem tě našel!“

5. výstup – Máry vypráví, že Alžběta a Donald nemají ve skutečnosti jedno dítě. Každý z nich má jedno své – jedno má pravé červené a levé bílé oko, kdežto ten druhý má dítě s právě naopak barevnými očima. Tvrdí také, že Alžběta není Alžbětou a Donald Donaldem. Svůj výstup zakončuje Máry tím, že prohlásí své pravé jméno – Sherlock Holmes a odejde.

6. výstup – Pan a paní Martinovi se dohodnou na tom, aby zapomněli na všechno, co se mezi nimi nestalo a aby se snažili žít tak, jak žili dříve.

7. výstup – Manželé Smithovi vítají manžele Martinovi (pan Smith ale zuřivě naznačí, že celý den nic nejedli a že čekají už 4 hodiny). Ze začátku každý z nich říká „Hm“ a je stále ticho. Postupně začne každý z nich něco říkat a mezi jednotlivými výpověďmi je vždy ticho – výpovědi na sebe ale nenavazují. Pan Martin požádá svou ženu, aby pověděla, jaká „neuvěřitelná“ věc se jí přihodila – naprostá blbost (pán si zavazoval tkaničku). Pan Martin k tomu dodal svou historku, jak viděl v podzemní dráze sedět muže, který si klidně četl noviny. Začne zvonit zvonek – 3x a nikdo nestál za dveřmi. Manželé se začnou hádat. Po čtvrtém zvonění se ukázalo, že tam stál pan velitel požárníků.

8. výstup – Manželé vyzvídají, kdo zvonil na zvonek a snaží se dopátrat k tomu, kdo měl vlastně pravdu – pan velitel vyřeší spor tím, že řekne, že oba mají částečně pravdu a ostatní souhlasí. Požárník ale přišel ze služebního důvodu s tím, jestli jim doma nehoří – nikde nehoří, a proto není práce – všichni se zapojí a stěžují si, že nic není dobré a že všechno nevychází. Požárník poté nabídne, že by jim vyprávěl nějaké anekdoty (= krátké vtipná vyprávění s překvapivou pointou) – všichni souhlasí (jeho anekdoty jsou opět naprostými nesmysly). Když už se ale připravuje k odchodu, všichni naléhají, aby zůstal a vyprávěl dál a on souhlasí – nejhorší byla „Rýma“ – str. 33-34.

9. výstup – Přijde Máry a ta by chtěla také vyprávět svou anekdotu, nikdo ale nemá zájem. Vtom se ale ozve pan velitel s tím, že Máry poznává a ona zase jeho. Máry se rozhodne, že ostatním aspoň odrecituje básničku „Oheň“ – opět naprostý nesmysl. Recituje a Smithovi ji při tom vystrkují z pokoje.

10. výstup – Požárník odchází s tím, že musí ještě uhasit nějaké to pálení žáhy a žár v posteli. Zde je teprve zmíněná Plešatá zpěvačka – ptá se, co s ní a dostává odpověď, že se stále češe stejným způsobem.

11. výstup – Manželé začnou povídat nesmysly a nikdo na nikoho nenavazuje. Některá slova se začínají opakovat. Dále začínají říkat nesmysly – neologismy (Scaramouche, Sainte-Nitouche…). K závěru křičí dohromady větu ve tmě – Proč tam stojí tamta pumpa – dokola. Slova náhle ustanou a rozsvítí se. Hra opět začíná, ale s Martinovými, kteří říkají přesně stejná slova jako Smithovi na začátku hry v první scéně – opona se zvolna zavírá – „závěrečnýzačátek“.





Další podobné materiály na webu: