Jméno práce: Pohled z okna mého pokoje
Slohový útvar: Líčení
Přidal(a): lcerna.osek
Lucie Černá
Pohled z okna mého pokoje
Jako každou neděli si sedám k mému stolu a připravuji se do školy. Místo učení se ale neustále dívám z okna. Skrz polozatažené rolety se na mě mračí jindy blankytně modrá obloha a nutí mě zalézt do postele a spát. Červené střechy poseté mechem a lišejníky už dávno vybledly a připomínají muchomůrky v omalovánkách, na kterých děti popletly barvy. Komíny, ze kterých stoupá šedý dým, zase vypadají jako červi a slimáci okusující jejich klobouky.
Přestože je jaro, nevidím kolem nic, co by se zelenalo. Na hnědých prázdných polích za vesnicí ještě nikdo nic nezasel a naše záhony na zahradě také zejí prázdnotou. Nerozveselí mě ani rozkvetlá bříza u sousedů, která navíc také není zelená. Žlutohnědé jehnědy na sebe strhly veškerou pozornost a malé zelené lístečky úplně zanikly. Když pohlédnu na tuto okrovou chloubu, neobjeví se mi na tváři úsměv, ale jen slzy z pylem podrážděných očí.
Krajinou v pozadí se vlní dálnice jako zmije, která by nejraději uštknula všechny krásy přírody. Její rozzlobené hučení doléhá až sem ke mně. Po jejím hřbetě se prohánějí auta, kamiony a motorky a zanechávají na jejích zádech černou klikatou čáru od brzdění.
Snad moje další pohlédnutí z okna nebude tak pesimistické jako dnes v neděli odpoledne. I když se to možná nezdá, mám svůj pokoj a i výhled z něho ráda. Jen mi ho dnes zkazila špatná nálada.
Známka: 1
