Téma práce: Večerní pohled z mého okna
Slohový útvar: Líčení
Přidal(a): JL17
Po náročném dni si vždy musím najít čas pro sebe. S hlubokým výdechem a s čajem v ruce se usadím do okenního výklenku. Zabalím se do pletené deky a usrkávám čaj. Z venku jde slyšet, jak kapky deště dopadají na zem. Podzimní vítr hvízdá skrze okenici, skrze větve stromů, skrze stébla trávy. Listy šumí ve větru a potichoučku dopadají k zemi.
Venku je již vše zahaleno tmou a jen lampa na okraji silnice nepřetržitě problikává. Světla projíždějících aut se odrážejí od skla okna a prosvitují do místnosti. Při pohledu z okna vidím v dálce rozlehlé město. Každé malé světýlko bliká. Vypadá to, jako kdyby se celé město třpytilo. Jde vidět, že noční život je v plném proudu. Očima zavítám na oblohu a pozastavím se nad zářícím měsícem. Je úplněk a hvězdy kolem něj tančí s neuvěřitelnou lehkostí. Bílé měsíční světlo putuje skrze dešťové kapky, kmeny stromů, až na listy spadané na zemi. Odlesk mokré silnice je čím dál tím větší. Je pokrytá vodou z deště. Na její straně teče malý proud vody vedoucí až na náměstí. Okolo silnice je tmavý dřevěný plot lemovaný keři. Zpozorním a zahledím se na jeden z keřů. Zpoza keře vyjde toulává kočka. Nese se jako kdyby ji svět patřil. Bezstarostně, volně a nezávisle. Je černější než tma a s malou bílou skvrnou na zádech. Zmizela ve tmě a já se opět zahleděla do hvězd.
Každý večer je při pohledu z mého okna jiný. Někdy je hlučnější, akčnější, ale někdy jako ten dnešní. Vždy mi ale mé okolí pomůže odpočinout, vypnout myšlenky a jen pozorovat dění a krásy světa.
Hodnocení: 1 = výborně
