Povídky z jedné kapsy – rozbor díla k maturitě (4)

 

Kniha: Povídky z jedné kapsy

Autor:  Karel Čapek

Přidal(a):  viki

 

 

Napsal: Karel Čapek (1890-1938)

Ilustroval:Cyril Bouda

Rok vydání: 1929

 

MUŽ,KTERÝ SE NELÍBIL

Postavy:

pan Kolda- strážmistr- hodný, rozumný

pan Pacovský- hostinský- podezíravý, pracovitý

pan Roedl= Rosner Ferdinand- zpronevěřitel- chytrý, tichý

pan Hurych= Márinka, Panenka- četník- poslušný, nápomocný

 

Děj:

Pan Pacovský byl dříve policajtem u jízdní stráže. Když odešel do penze, najal si hostinec Na vyhlídce, který byl na samotě, přesto do něj lidé rádi chodili.

Pan Pacovský se znal se strážmistrem Koldou. Protože byl strážmistr tak mu pan Pacovský začal vykládat, že je u něho ubytovaný pan Roedl a vůbec se mu nelíbí. Je velmi tichý a straní se lidí. Proto se p. Pacovský bojí, aby neodradil lidi. Strážmistr mu poradil, aby mu řekl, ať jede do Prahy, protože hostinec na podzim zavře.

Den na to se vracel četník Hurych z pochůzky. Cestou ho napadlo, že se staví v hospodě. Když procházel dvorkem, někdo vyskočil z okna a tak ho popadl za rameno. Byl to p. Roedl, který byl ubytován v hostinci. Jelikož neměl doklady, odvedl ho četník Márinka na stanici. Tam seděl p. Kolda s fajfkou v puse a četl si noviny. Strážmistr Kolda ho začal vyslýchat, jenže p. Roedl tvrdil, že ho nemůžou zatknout atd. Byl nervosní a bledý. Pan Kolda poznal, že něco provedl.

Po chvilce se Roedlpřiznal co provedl, dokonce i trochu napovídal. Doopravdy to nebyl p. Roedl, ale Rosner Ferdinand, který zpronevěřil peníze ukradené z banky. Kolda si na něj vzpomněl, neboť na něj měli už tři roky zatykač. A tak strážmistr Kolda povolal Panenku, aby odvedl Rosnera do cely…

 

BÁSNÍK

Postavy:

Dr. Mejzlík- policejní koncipient- netrpělivý, maximalista

Strážník č.141- pomocník Dr. Mejzlíka- nepozorný, šikovný

Jan Králík- student strojního inženýrství, svědek- nevšímavý

Jaroslav Nerad- básník, svědek- zamyšlený, zapomnětlivý

 

Děj:

Ve čtyři hodiny ráno přejelo auto v Žitné ulici opilou stařenu a v největší rychlosti ujelo. Dr. Mejzlík měl vyšetřit, které auto to bylo. Jako první byl u mrtvé stařeny strážník č.141. Věděl akorát to, že auto ihned odjelo. Naštěstí měli dva svědky. Jana Králíka a jeho kamaráda básníka Jaroslava Neradu. Moc si toho nepamatovali, ani značku ani barvu auta. Dr. Mejzlík byl nespokojen.                                                                                                  –       Výslech básníka Jaroslava byl přeci jen úspěšný. Vzpomněl si, že si psal u nehody básničku, která nehodu měla popisovat/charakterizovat. A tak začal číst. Jenže Dr. Mejzlík vůbec nevěděl co čte, nebyl básníkem. Když dočetl, jakoby text začal „překládat“.  – Nakonec to byl užitečný svědek, protože z jeho básničky vzniklo číslo auta, které přejelo stařenu Boženu Macháčkovou.

 

MODRÁ CHRYZANTÉMA

Postavy:

Fulinus- vypravěč- starý, hodný

Klára- hluchoněmá dívka, blázen- hlučná

kníže- starý, pohotový

hlídač- zlý, lakomý

 

Děj:

Tuto povídky vyprávěl starý Fulinus o své chryzantémě Kláře, kterou pojmenoval podle bláznivé Kláry, která mu nosila chryzantémy a nevěděl odkaď.

Jednou v neděli šel Falinus v Lubenci po ulici a potkal Kláru. Nesla plnou náruč nějakého plevelu, mezi ním se skrývala modrá chryzantéma. Nemohl uvěřit svým očím. Hned se jí začal vyptávat, kde přišla k té květině. Klára jen nadšeně kdákala a řehtala se. Ihned běžel ke knížeti s drahocennou chryzantémou. Kníže se nerozmýšlel a dal zapřahat kočár. Chtěl s sebou vzít i Kláru, aby jim ukázala cestu, jenže nebyla k nalezení. Stáli tam dobrou hodinku, než se Klára ukázala opět s kyticí chryzantém. Celou cestu se Klára jen smála, až je z toho bolela hlava, a ani z ní nedostaly kde trhá chryzantémy. Pak si ale všimli, že na listech je holubí trus a smrková kůra. To jim pomohlo. Začnuli hledat u každé chalupy. Také jim pomáhali strážníci, starostové, mládež, učitelé, ale hledali marně.

–     Klára, přestože nic nenašli, přinesla další puget chryzantém. Tak ji dali zavřít do šatlavy, aby všechny neotrhala. „Byla jako v začarování.“, řekl Falinus. Kníže mu řekl, že je stejný idiot jako Klára. Jeho to urazilo, proto se rozhodl, že odjede. Nastoupil na vlak a jel.

–    V očích se mu začaly objevovat slzy…brečel jako malý kluk, když v tom se venku mihlo něco modravého. Vstal a zatáhl za poplašnou brzdu. Když přišel konduktér, koktal a říkal, že jsi v Lubenci něco zapomněl, potom musel zaplatit velkou pokutu. Když vystoupil z vlaku šel asi 500 metrů a uviděl vechtrovský domek. Přes plot byly vidět dva trsy modré chryzantémy.

–    Začali se dohadovat, že chryzantémy mu nedá ani neprodá a přes koleje nebude. Hlídač už ho nechtěl vidět, a tak řekl, že zajde za pešunk, aby ho neviděl. Falinus toho využil, proto vyryl obě chryzantémy a utíkal pryč. Poté ji zasadil a modré pompόnce chryzantémě dal jméno Klára.





Další podobné materiály na webu: