Jméno práce: Prokletí básníci
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): dudkoman34
Prokletí básníci
„Toť Smrt, jež konejší a pro niž se dá žíti, cíl všeho života, jediná naděje…“ To jsou slova Charlese Baudelaira, jednoho z představitelů prokletých básníků. I přesto, že působí velmi přehnaně a zapškle, poměrně výstižně vyjadřují vztah oné generace k tehdejší společnosti. Tito autoři byli za své dekadentní názory obviňováni z prosté ukřivděnosti a ignorantství, avšak byli doopravdy pouze zahořklí a zkažení, nebo na jejich myšlenkách něco je?
Pro začátek je důležité si uvědomit, že způsoby, jakými prokletí básníci řešili svůj vztah ke společnosti, nebyly právě nejvhodnější. Ano, vnímali společnost jako pokryteckou a nechtěli v ní žít, nemyslím si však, že ideálním řešením tohoto problému je vypít několik skleniček absintu a doufat, že všechny problémy náhle zmizí. Prokletí básníci velmi rádi kritizovali druhé, ale ve skutečnosti se pro zastavení společenského úpadku nepokusili nic moc udělat. Kromě toho se může zdát, že své názory používali často jen jako výmluvu pro nespoutaný, bohémský život a ignorování všech pravidel.
Na druhou stranu si myslím, že některé jejich myšlenky byly a stále jsou velmi relevantní. Dnes je jiná doba, ale jak moc se naše společnost změnila? Dosáhli jsme bodu, kdy by neexistovala přetvářka a všichni lidé by byli začleněni do společnosti? Naopak, mnoho lidí se stále snaží vymykat a jít proti proudu, protože se chtějí od vší té falše odpoutat. Snaha uniknout z reality je také silnější než kdy dříve, ať už je to prostřednictvím hudby, filmů nebo i počítačových her.
Na závěr bych chtěla podotknout, že nic nemůže být jen bílé nebo černé, a stejně tak i prokletí básníci a naše společnost. Proto nelze říci, že měli ve všem stoprocentní pravdu, nebo naopak jen bezdůvodně kritizovali druhé. Myslím si ale, že některé jejich názory na společnost jsou poměrně nadčasové a stojí za to se nad nimi někdy zamyslet.
Hodnocení: 1 = výborně
