Kniha: Rohovín Čtverrohý
Autor: Václav Kliment Klicpera
Přidal(a): Adriana
Historický a literární kontext
Řadíme do 18. a 19. století, území bylo pod nadvládou Habsburků. V této době započalo postupné potlačování feudalismu a prosazovalo se nové společenské uspořádání, v němž si hlavní místo získávali měšťané. Marie Terezie a Josef II. se snažil o přebudování českého soustátí tak, aby se vyrovnalo vyspělým velmocem. Provedli řadu reforem: zrušení jezuitského řádu, všeobecná školská reforma, toleranční patent, patent o zrušení nevolnictví. Důsledkem zrušení nevolnictví byl přesun obyvatel venkova do poněmčených měst, tak sílila vrstva lidí hovořících česky. Postupem času vzniká české měšťanstvo a česká inteligence. Nastává 1. etapa (defenzivní) Národního obrození, která trvala od 70. let 18. stol. – 1805. Obrozenecká epocha s rychlým rozvojem a rozkvětem českého jazyka a literatury budila uznání i obdiv historiků, proto byla zpočátku označována za dobu národního vzkříšení, znovuzrození nebo zmrtvýchvstání českého národa. Bylo třeba překlenout mezeru, která po Bílé hoře nastala ve vývoji spisovné češtiny, bylo třeba vytvořit moderní základy pro rozvoj poezie, prózy a divadla v českém jazyce.
Národní obrození a jeho cíle:
- Zavést češtinu do škol a úřadů, podporovat myšlenku slovanské vzájemnosti – Šafařík, Kollár, čerpat z ústní lidové slovesnosti – Erben, Němcová, Čelakovský, obracet se do historie
- Zřídit české divadlo a české hry – Thám, Tyl, zřídit české noviny – Kramerius, Tyl
- Podporovat činnost drobné vesnické inteligence, ustálit jazykovou normu českého jazyka
- Vytvořit překladové slovníky – Josef Dobrovský
Václav Kliment Klicpera (1792 – 1859)
- Narodil se v Chlumci nad Cidlinou. Byl to český spisovatel, prozaik a přední dramatik obrozenecké literatury, který se zasloužil o pozvednutí českého divadelnictví.
- V době studia byl hercem ochotnické družiny, která pod vedením J.N. Štěpánka pořádala česká představení ve Stavovském divadle. Hry, které tehdy napsal, patří mezi jeho nejzdařilejší díla. Později odešel učit na gymnázium do Hradce Králové, tam také řídil ochotnické divadlo a stál v popředí probouzejícího se národního života.
- Za revoluce roku 1848 se aktivně podílel na práci Národního výboru, zvláště v oblasti školské politiky.
- Byl jmenován ředitelem Akademického gymnázia, jež bylo tehdy nakrátko jedinou českou střední školou v Rakousku, avšak o tři roky později byl pro svůj národně vyhraněný postoj odvolán a poslán do důchodu.
Díla:
- Psal hlavně hry rytířské, historické a zábavné deklamovánky (= básně, jež se hodí k recitaci na společenských večírcích atp.)
- Ve svých veselohrách kritizoval lidské slabosti a nedostatky, jako např. lakotu, sobectví, nafoukanost, prázdné vlastenčení.
- Chtěl prostřednictvím svých her vychovávat národní společnost.
- Prokázal také schopnost výstižně charakterizovat postavu stručným zachycením několika základních povahových rysů.
Dramatická tvorba:
- Napsal více než 50 her. Když Josef Jungmann potřeboval do své Slovesnosti ukázky vzorových textů dramatického básnictví, které tehdy česká literatura ještě neměla, obrátil se na Klicperu. Ten mu pro tento účel napsal dva jednoaktové kusy: činohru Bratři a historickou „smutnohru“ Svatoslav.
- Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsů, Veselohra na mostě – Bohuslav Martinů použil tuto jako libreto pro stejnojmennou operu
Poetická tvorba:
- Mlynářova opička, Šestadvacet aneb Trapulky do bulky
Prozaická tvorba:
- Historické povídky – Vítek Vítkovič, Věnceslava, Příchod Karla IV. do Čech, Král Jan Slepý
Rozbor díla: Rohovín Čtverrohý
Lit. druh: drama
Lit. žánr: veselohra
Postavy:
- Rohovín Čtverrohý – bohatý lékař, starosta malého městečka, kritik umění
- Čížek, Čečetka, Stehlík – chudí, chytří malíři
Obsah (děj) díla
Potulní malíři, Čížek, Čečetka a Stehlík a přichází do městečka, kde dostávají spousty zakázek. Malují místního sládka, mlynáře či vinopalníka. Malují pravdivě podle svých předloh, zákazníci jim ale výtvory vrátí, že nejsou povedené a nedostanou tak zaplaceno.
V hospodě si stěžují si na nespravedlnost, protože vše nakreslili správně. Mladý chlapec Matyáš jim ale poradí, aby je kreslili lidi tak, jak by vypadat měli, tedy ve vší kráse, to však malíři nechtějí. Když přijde Rohovín Čtverrohý – lékař (ranhojič), který je zároveň starosta městečka, veřejně zesměšňuje obrazy malířů. Umělci na oplátku udělají srandu, že nikdy neviděli čtverrohé, ale pouze dvourohé. Vsadí se s ním o 100 dukátů, že s takovým jménem lékař/starosta neprojde ani přes bránu města Drážďan, kam má zrovna namířeno.
Další den si malíři přivstanou a vydají se k bráně Drážďan s důmyslným plánem. První z nich se legitimuje strážníkovi jako Josef Jednorohý, poté druhý jako Pavel Dvourohý. To už začíná být důstojníkovi u brány divné. Třetí přijede v kočáru jako hraběcí komorník Jeromír Třírohý. Strážný se už naštve, že si z něj dělají srandu, ale když dostane falešné doklady totožnosti, pustí ho dál.
Když dorazí kočár se starostou, který se představí svým pravým jménem jako ranhojič Rohovín Čtverrohý, je to poslední kapka a Rohovína zatkne. Malíři pak ale vše vysvětlí a Rohovín je propuštěn. Nezbývá mu ale nic jiného, než zaplatit malířům 100 dukátů.
