Soběslav, Veselohra na mostě – rozbor děl k maturitě

 

Kniha: SoběslavVeselohra na mostě

Autor: Václav Kliment Klicpera

Přidal(a): bz

 

 

 

 

Václav Kliment Klicpera

  • 1792 (Chlumec nad Cidlinou) – 1859 (Praha)
  • Spisovatel a dramatik
  • Považován za zakladatele českého dramatu
  • Autor veselohor, historických povídek a deklamovánek (báseň určená k hlasitému přednesu (deklamaci); oblíbena v českém národním obrození ve 2. čtvrtině 19. stol. (F. J. Rubeš, K. Tyl, V.K.Klicpera). Deklamovánka je útvar druhově smíšený (obsahuje lyrické, epické i dramatické prvky), tematicky zaměřený na vlastenectví, idylické popsání rodinného života nebo humorné zachycení dobových nešvarů.)
  • Studoval medicínu, v roce 1818 přešel na humanitní studia pod vedením J. Jungmanna
  • Vyučoval na gymnáziu v Hradci Králové (jeho žáky byli např. J.J.Langer, K.J.Erben a J.K.Tyl a na pražském Akademickém gymnáziu
  • vedl v Hradci Králové ochotnické divadlo (Klicperovo divadlo pojmenované právě po V.K.Klicperovi)
  • Do roku 1846 stál v popředí národně obrozeneckého života
  • Zlom v tvorbě- rivalita se Štěpánkem, který vedl Stavovské divadlo, vzdálenost od Prahy, nástup mladších autorů (Erben, Mácha, Rubeš, Tyl, Čelakovský)
  • Citát: ,,Mně jest celý svět dramatická báseň! Ze všeho, co čtu, ze všeho, co vidím, bezvolně scény sepřádám a osnuju.”
  • Napsal více než 50 her, které byly většinou dramaticky původní (Tyl, Thám a Štěpánek spíše upravovali, překládali cizí díla)

 

Inspirace a motivy k jeho tvorbě:

  • zkušenost z řeznického učednictví (navštívil Olomouc, Brno, Jihlavu)
  • zážitky z dětství a mládí – lidové sousedské divadlo
  • gymnázium- zde poznal německé divadlo

 

Tvorba

  • 1813 – Blaník – národní báchorka, historický námět, sympatická postava, vlastenecká tendence spojená se satirickým odstupem
  • 1817 – Divotvorný klobouk, Rohovín Čtverrohý, Hadrián z Římsů, Lhář a jeho rod,
  • 1820 –1822 – edice Divadlo Klicperovo
  • 1825-1830 – šest Klicperových Almanachů divadelních her (patnáct dramatů a dvě povídky – Točník a Vítek Vítkovič)
  • Soběslav- pokus o vytvoření velké historické tragédie (vzor u Shakespeara)
  • Veselohra na mostě, Tři hrabata
  • Točník, Jelen

 

Přínos

  • Veliká jevištní fantazie, radost z vymýšlení
  • Dobře odposlouchával lidový dialog, charakterotvorný smysl
  • Využití více zápletek

 

Veselohra na mostě (1828)

  • Fraška v jednom jednání (6 scén)

 

Děj

Uprostřed krajiny je prudká řeka a přes ni široký most. Je válka a na jedné straně stojí stráž přátelské armády, na druhé straně stráž nepřátelské armády.

Z nepřátelské strany přichází Popelka. Na základě průvodního listu je vpuštěna na most. Přátelský strážný ji ale nechce pustit z mostu na druhou stranu. Popelka se rozhodne vrátit zpět, ale nepřátelský strážný ji rovněž nechce pustit z mostu, neboť průvodní list jí dovoloval vstup na most, ale nikoliv výstup z mostu zpět. Popelka si zoufá, protože ji jistě bude hledat její žárlivý ženich Sykoš, se kterým mají mít za čtyři týdny svatbu.

Z přátelské strany přichází chmelař Bedroň. Je vpuštěn na most, ale není mu dovoleno most opustit. Rozmlouvá s Popelkou, ale ani jeden z nich nechce prozradit pravý důvod návštěvy na druhé straně mostu.

Objevuje se Sykoš a ztropí své nevěstě žárlivý výstup. Z druhé strany přichází Bedroňova manželka Eva a rovněž podezírá manžela z nevěry. Ani jeden z nařčených nechce prozradit pravý důvod své návštěvy na druhé straně. Sykoš se rozhodne zrušit zasnoubení a Eva chce podat na svého manžela žalobu. Tu přichází na most pan učitel. I on je vpuštěn, ale není mu dovoleno most opustit. Eva i Sykoš se na něj obracejí se svými žádostmi. Učitel ale hledá důstojníka, který mu dal hádanku, na kterou nemůže najít odpověď: jelen je v oboře, zeď kolem obory je vysoká a není v ní žádná brána, žádná díra ani žádná strouha. Kudy jelen uteče?

Náhle začne kanonáda. Ani to neoblomí stráže k tomu, aby osoby na mostě propustily. V této těžké situaci, kdy nad hlavami létají kule, se Popelka přiznává, že byla hledat tělo svého padlého bratra. Našla jej, ale bez hlavy. Tělo vlastníma rukama pohřbila. Bedroň se přiznává, že byl prozradit velitelům přátelské armády, jak vyzrát na nepřítele. Oba žárlivé páry se smíří a odpustí si. Pouze pan učitel stále blouzní o své hádance.

Kanonáda ustane a u mostu se objeví důstojník přátelské armády a propouští uvězněné z mostu, neboť tudy potáhne armáda. Potvrzuje slova Popelčina a oznamuje jí, že její bratr ve skutečnosti žije, že pohřbila mrtvolu jiného. Potvrzuje i slova Bedroňova. Panu učiteli prozradí řešení hádanky: jelen nemůže utéci nikudy! Teprve teď je možno volat “Vítězství!”

 

Postavy

Chmelař Damián Bedroň
Eva – chmelařova žena
Rybář Sykoš
Popelka – rybářova nevěsta
Učitel
Důstojník přátelský
Přátelská stráž
Nepřátelská stráž
Vojsko přátelské

 

Jazyk

  • stará čeština (an, ouřad, ouroky, vece, kterýžto, infinitivy končíci na -ti – míti, dělati atd.), objevují se i latinské výrazy z úst učitele (Tempore Poenorum compescitur ira leonum. Gratias, gratias. Quindi procedam? atd.)

 

Přínos

  • Milostný žert, hra o žárlivosti
  • Vtipné, nadsazené, ironické a zábavné drama
  • Baví čtenáře dodnes, pozitivně přijata i kritikou

 

Soběslav (1824)

  • Děj se odehrává ve 2.polovině 12. století, konkrétně v roce 1174

 

Děj

V prvním dějství se ocitáme na Vyšehradě. Za králem Vladislavem přichází hrabě Rosenberg a oznamuje mu, že jeho synovec Soběslav je v Praze. Zjišťujeme, že Vladislav nechal Soběslava zavřít do vězení, ale před pár měsíci ho pustil na svobodu. Soběslav prý přichází bos. Následuje děj, ve kterém se dostane Soběslav do sporu s Bedřichem kvůli českému trůnu. Soběslav a Bedřich spolu válčí a Soběslav je v boji zavražděn a český trůn získává Bedřich.

 

Postavy

Soběslav je synovcem Vladislava. Hned po něm je nejstarším z rodu, proto by měl být Vladislavovým následníkem. Po propuštění z vězení se vrací do Prahy. Přichází bos, „v žíněné roucho oděn, bledý, zarostlý až na lícní oblouk“.Na své straně má i rolníky a sedláky, kteří si myslí, že Soběslav by měl být jejich knížetem. Po Vladislavovi je nejstarší z rodu, tudíž trůn podle zákona patří jemu. Po několika letech se Soběslav setkává se svou ženou Eližbětou, která na něj celou dobu čekala. Ta mu pomáhá v boji. Nejdříve bitvy vyhrávají, dostanou se na Vyšehrad, ale nakonec jsou Bedřichem a jeho vojskem poraženi. Soběslav je statečný, spravedlivý a odvážný.

 

král Vladislav je bratr Soběslavova otce. Rozhodl se upřednostnit svého syna Bedřicha, kterého dosadil na český trůn. Soběslava poslal do vězení, ze kterého ho nakonec nechal pustit na svobodu. Měl však strach, že se Soběslav přijde pomstít. Ten se však přišel původně jen usmířit. V průběhu hry umírá, ale není zmíněno jak.

 

Bedřich je Vladislavovým synem. Vladislav mu přenechal český trůn, což se nelíbí českému lidu. Trůnu se nechce vzdát, a proto o něj se Soběslavem bojuje. Kvůli moci je i ochoten Soběslava zabít. V jednu chvíli přemýšlí, že by se vzdal, aby se nezničila česká země. Po získané podpoře se ale rozhodne bojovat. Zvítězit se mu sice podaří, ale lituje toho, že Soběslav zemřel.

 

Přínos

  • Pokus o velké národní drama
  • Splnění Jungmannových požadavků na velké drama

 

Zdroje

  • KLICPERA, Václav Kliment et al.Hadrián z Římsů a jiné veselohry. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1966. 271 s.
  • LEHÁR, Jan et al.Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4.ISBN 978-80-7106-963-8.
  • SLACH, Miroslav.Usměvaví rebelanti: [čtení o mládí V.K. Klicpery]. 3. vyd. Praha: Melantrich, 1989. 371 s. Česká próza / Melantrich. ISBN 80-7023-028-2.
  • KOVÁŘÍK, Vladimír.Slavní a zapomenutí: čtení o životě a díle našich spisovatelů. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1983. 244 s. Máj / MF, NV, Lid. nakl., Smena; Sv. 411.





Další podobné materiály na webu: