Kniha: Ruský deník
Autor: Anna Politkovská
Přidal(a): Tez
Anna Politkovská, Ruský deník (název v originálu Rossijskije chroniki),
do češtiny přeložil Libor Dvořák,
V Brně roku 2007, vydalo nakladatelství JOTA, s. r. o.
První vydání, počet stran 488
Důvod výběru
Po přečtení stručné charakteristiky knížky jsem byla okamžitě rozhodnuta, že zrovna ji si přečtu. Jelikož se v poslední době, a přesněji od ruské anexe Krymu a kvůli pozdějším událostem na východě Ukrajiny, které trvají do teď a ještě brzy neskončí, jsem se začala více zajímat o politickou situaci na Ukrajině a v Rusku. Proto tato kniha, která obsahuje subjektivní ale především i objektivní poznatky, popisuje nástup autokratického Putina a jeho politiku, odstup demokratických sil z politické scény v Rusku, od začátku jeho prvního funkčního období, od prosince 2003 do srpna 2005.
Knížka byla vydána po smrti autorky, roku 2007, v témže roce byla vydána i v češtině. Vydali ji kolegové a přátelé kritičky v zcela nezměněné formě. Knížka je psána formou deníku, kde autorka podle data zapisovala analýzy a své poznatky týkající se aktuálního dění.
Anna Politkovská
Spisovatelka se narodila 30. srpna roku 1958, v New Yorku. Byla to především novinářka, velká kritička V. Putina a jeho vlády, a také aktivistka za lidská práva. Studovala v Moskvě žurnalistiku, později pracovala v několika denících ovšem nejvýznamnější a poslední místo jejího působení byl deník „ Novaja Gazeta“.
Od roku 2000 se autorka velice aktivně začala zajímat o dění v Čečensku kde probíhala válka s Ruskem. Strávila tam několik let a sepsala několik dokumentárních knih, např.: Cesta do pekla, s podtitulem Čečenský deník a Druhá čečenská. V těchto titulech otevřeně popisuje naprosto nemorální chování ruské armády k obyvatelům Čečenska, jejich surové postupy při výslechu a týrání kvůli zábavě. Měla jako jedna z mála možnost se osobně stýkat s Čečenci, kteří jí zprvu nedůvěřovali ale později poznali, že je na jejich straně, protože ona vždy hájila zájmy prostých a chudých lidi, kteří byli neprávem utiskováni nebo ohrožováni, ovšem takových v Čečensku byla většina, obzvlášť za Putinovské vlády. Ona je jedna z mála, která se nebála jít do války a viděla tu hrůzu, povídat si s matkami, manželkami a dětmi, popravených mužů, kteří byli na pospas osudu, protože nikdo jiný jím nepomůže. K tomu všemu měla odvahu o tom psát, avšak veřejnost chtěla být nedotčena touto realitou
a způsobem politiky tehdejší vlády.
Za svou dlouholetou praxi autorka dostala mnoho cen a vyznamenání (především mezinárodních) např.: UNESCO za svobodu tisku, Olof Palme Prize, Amnesty International, Lettre Ulysses Award atd.
Byla to skvělá novinářka a objektivní kritička, ovšem za svoji nebojácnost a touhu otevřít oči ostatním, zaplatila cenu života. Anna Politkovská byla zavražděna čtyřmi střelnými ranami v Moskvě před svým domem 7. října 2006, v tentýž den Vladimir Vladimirovič Putin slavil své narozeniny. V roce 2012 proběhl soud údajných pachatelů, jeden z nich dostal 11 let vězení, zbylí dva jsou jen obvinění. To už není tak důležité, zásadnější je, kdo si vraždu objednal a tak nás připravil o člověka, který bojoval za lidskou svobodu, pravdu a chtěl změnit stát, ve kterém žije nejen kvůli sobě, ale především kvůli potomkům.
Popis knihy
Kniha začíná prvním dnem působení V. Putina u moci, popisuje nekalé praktiky použité při volbách, ovlivňování občanů, uplácení, také upozorňuje na to, že v některých okrscích bylo víc voličů, kteří přišli k volbám než obyvatel. Knížka je psaná formou deníku, je řazená chronologicky ovšem ne z každého dne, spisovatelka si spíše dělala poznatky důležitých postřehů a událostí v určitém období. Děj celého díla se točí kolem režimu V. V. Putina, konci demokracie v Rusku, korupci, bídě, problémy s Čečenskem, atd. V díle například zachycuje teroristický útok na beslanskou školu 1. září 2004. přístup vlády, reakci médií a celkový přístup při záchraně. Nebo také zaostalost a vztahy uvnitř armády a maskování šikany sebevraždou. V druhé polovině knížky se zabývá spíše vztahy se státy bývalého SNS. Tuto část jsem ještě nedočetla, jelikož jsem nepočítala s takto rozsáhlou knížkou.
K podrobnějšímu rozboru jsem si vybrala zápisky z 11. prosince 2004, kde se autorka vrací k nedávno uskutečněnému teroristickému útoku v Beslanu a snaží se popsat tamní náladu a jak se obyvatelé smířili s tím, co se stalo. Politkovská zde uvádí také rozhovor s jednou matkou, která vedla svoje dva syny do školy a byla vězněna po celou dobu s nimi, ale domu se vrátila jen ona a starší syn. Ani po čtyřech měsících nemohla pohřbít svého mladšího syna Žorika, protože jeho tělo nebylo nalezeno a ona stále doufala v jeho návrat domu. Matka jménem Zifa vyprávěla, jakým způsobem se svými dětmi přežívali ve škole v průběhu útoku. Podrobně popisuje, jak vypadalo prostředí a jelikož doma měla malé roční děvčátko, měla v hrudi mléko, kterým pak krmila své děti, aby nezemřeli hlady. Nejvíce mě dojal úsek, v němž se vypráví, proč matka nikdy už nebude jíst malinovou marmeládu.
„Žorik křičel „On ho zabil!“
já jsem ho uklidňovala slovy „To se jen natáčí film“
„Jo? Tak proč je to tak doopravdy? Co to k nám teče?“
„To je malinová marmeláda, Žoriku“ tiše jsem odpověděla.“
Zhodnocení
S výběrem této knihy jsem absolutně spokojená i když na začátku se u mě vyskytly menší pochybnosti, hlavně po zjištění počtu stránek. Knížka mi dala mnohem více, než jsem od ní očekávala. Způsob jakým je přeložena do češtiny není ideální, ale chápu to, že překladatel chtěl dodržet co nejpřesnější podobu původního textu. je to spíše ovlivněno tím, že kolegové a ti, kteří knihu vydávali, také chtěli ponechat přesnou podobu textu, jaká zůstala po autorčině smrti.
Některé věci, o nichž autorka píše, mě velice udivily a o to víc jsem se utvrdila ve vlastním názoru. V. V. Putin je opravdu velice silná osobnost dnešní světové politiky, v současné době dokonce i nejbohatší muž světa. Tyto vlastnosti mu zcela umožňují držet pod kontrolou vše ve státě, cenzuru tisku a televizního vysílání (jelikož vlastníci největšího počtu akcii v určitých televizních společnostech a novinách, jsou jeho známí a „kamarádi“), dále velice dobře manipuluje s obyvateli Ruska a naopak se umí moc dobře zbavit svých odpůrců. Tímto se mu daří pomalu ale jistě nastolit diktaturu ve svém státě.
Jak říká můj táta „Rusové jsou extrémní národ, s extrémním chováním a proto se s nimi musí jednat extrémně“. Něco podobného řekl i pan B. Berezovský (byl oponentem V. Putina při volbách prezidenta, později na něj byl vyhlášen zatykač) o vládě V. Putina „Rusové jsou národ otroků, proto si nechávají komandovat.“
Sama jsem se přesvědčila o manipulaci ruských občanů televizním vysíláním. Přece vše, co říkají večer v novinách je pravda!? I kdyby to bylo, že Ukrajinci natolik nesnášejí Rusy, že jedí jejich novorozence?! Nebo třeba, že na Ukrajině každý důchodce dostane jednoho otroka místo důchodu!? Ano, vybrala jsem ty nejabsurdnější, ale taková zkreslená pravda se vlévá do hlav ruským obyvatelům. Samozřejmě jsou i lidé, kteří se tímto neovlivňují a dokážou si udělat vlastní názor, ovšem musí mlčet a myslet si to své.
Informace z této knihy určitě využiji k tomu, abych si udělala trochu přesnější obráz o ruské politické scéně a ráda bych trochu odhadla, co Vážený pan Putin zamýšlí. V současné době mi tato situace na Ukrajině velice připomíná události z historie, které se odehrály právě na území České republice, přesněji rok 1938 a německé Sudety. Přece Češi taky utiskovali německé obyvatelstvo na svém území!? A čím vše skončilo? Proto doufám, že mi toto dílo pomůže k lepšímu pochopení celkové politické situace.
