Kniha: Sluha dvou pánů
Autor: Carlo Goldoni
Přidal(a): Braan
Místo a doba děje:
– Benátky
– 18. století
Námět a dějová osnova:
Hlavní postavy:
- Trufaldino – sluha
- Beatrice Rasponi – v převlečení za svého bratra
- Florindo Aretusi – milenec Beatrice
- Pantalone de Bisognosi
- Clarice – Pantalonova dcera
- Doktor Lombardi
- Silvio – syn doktora Lombardiho
- Brighella – hostinský
- Smeraldina – komorná Clarice
Děj
Odehrává se v Benátkách na dvoře pana Pantalóna a také v okolí hostince. V průběhu jednoho dne. Truffaldino přijíždí společně s Beatricí do Benátek. Beatrice je převlečena za svého bratra Federiga Rasponiho, kterého v boji zabil její milenec Florido Aretusi. Proto byl donucen odejít z Turína do Benátek. Beatrice se ho rozhodla najít a doufá, že s dostačujícím peněžním obnosem, který si hodlá obstarat u pana Pantalona ho bude moci vyplatit, aby se mohl vrátit do Turína.
V tu samou chvíli se Clarice, dcera pana Pantalona a Silvio, syn doktora Lombardiho, zasnoubí. Ovšem Beatrice svým příjezdem do Benátek způsobí zmatek. Protože Clarice byla zaslíbena Federigovi, v domnění, že je pan Federigo mrtvý, slíbil Claricinu ruku Silviovi. Nyní bude muset dodržet slib daný Federigovi i přes zjevný odpor a nesouhlas Silvia a jeho otce. Brighella, který žil v Turíně tři roky a který znal jak Federiga, tak Beatrici, dosvědčí panu Pantalonovi i ostatním, že muž, který přijel, je skutečně Federigo Rasponi. Beatrice vylíčí Brighellovi vše, co se v Turíně stalo a proč se rozhodla přijet do Benátek.
Trufaldíno mezi tím využívá situace a stane se sluhou druhého pána. Který je shodou náhod Florindo a který se také ubytoval ve stejném hostinci jako Beatrice. Ovšem neustále se míjí.
Jeho role sluhy dvou pánů, ovšem není snadná. Truffaldino se dopouští mnoha omylů a záměn. Dostává se do situací, z kterých si mnohdy zdatně pomůže lží. Někdy jen nevinnou, ale v mnoha případech, zaplétá již složitou situaci svých pánů. Dostane se až tak daleko, že oběma svým pánům řekne, o smrti toho druhého. Nakonec se na všechny jeho výmysly přijde a on se chytře vymluví na fiktivního sluhu Pasquala. Celou pravdu je nucen prozradit ve chvíli, kdy hodlá požádat o ruku Smeraldiny.
Charakteristika hlavních postav:
Truffaldino
– chytrý a mazaný, i když působí dojmem, jako by neuměl do pěti počítat
– potrhlý, sluha Florinda a Beatrice
– nedostatek vzdělání – neumí číst ani psát, vyvažuje to jeho obrovská prohnanost
– výřečný
– nezvládá obsluhovat oba pány
– lže, má pořád hlad
Beatrice
– kurážná, v přestrojení za svého bratra Frederika ospravedlňovala svého milence Florinda
– mladá a krásná
Florindo
– statečný, odhodlaný bojovat za svou lásku Beatrici
– vrah Frederika
– rázná mužská postava
Autorův záměr – hlavní myšlenka díla:
– z lásky člověk dokáže velké věci a lež má krátké nohy, pravda vždy vyjde najevo
– jakmile jednou někdo začne lhát, bude lhát pořád, až se do těch lží pořádně zamotá
Jazykové prostředky:
– Hra vyniká přemírou vtipu, použitím nadsázky. Je tvořena jednoduchými dialogy a dává velký prostor improvizaci. Oproti klasické komedii dell’arte postavy používají hovorový jazyk, ale nejsou vulgární. Některé zápletky jsou založené na jazykových nedorozuměních (packal – Pascal).
Charakteristika uměleckého textu:
– commedia dell’arte – improvizace
– období klasicismu
– odraz dobových lidových a měšťáckých vrstev
Vliv díla:
Goldoni vychází z tradičního pojetí postavy sluhy jakožto hybatele děje pocházející už z antiky (Plautus). Truffaldino je typ moudrého blázna, který se později v české literatuře objevuje v Haškově Švejkovi nebo Hrabalově strýci Pepinovi. Sluha dvou pánů je i do současnosti jedna z nejhranějších Goldoniho her.
Autor:
Carlo Goldoni (25. února 1707 Benátky – 6. února 1793 Paříž) byl italský dramatik, autor hlavně komedií. Svou první hru napsal v devíti letech. S rodinou cestoval po celé Itálii. Pokusil se studovat filosofii a poté práva, jejichž studium dokončil až po osmi letech. Určitou dobu působil i jako tajemník benátského velvyslance v Miláně. V roce 1734 se stal účastníkem bitvy u Parmy a vrátil se do Benátek. Tam se začal věnovat už výhradně divadlu. S divadelní společností se pohyboval po Itálii, během pobytu v Janově se oženil s Nicolettou Conniovou. V dalších letech se úspěšně hrály desítky jeho her, byl ředitelem divadel v Benátkách i Janově, psal libreta oper. V roce 1757 byl jmenován v Parmě dvorním básníkem francouzských Bourbonů s pravidelnou penzí. V roce 1758 jej přijal na audienci papež Kliment XIII. V roce 1763 odjel do Paříže, kde se stal vychovatelem královských dcer a psal další komedie. V letech 1784 – 1787 napsal své Paměti. V roce 1792 mu Národní konvent zastavil penzi. Obnovil mu ji na přímluvu přátel v únoru 1793. Zemřel v chudobě den před tímto rozhodnutím.
Dílo:
Goldoni se věnoval hlavně komediím a psal také libreta k operám. Mezi nejznámější komedie patří Kolos (1724, satira, kvůli níž byl vyloučen z koleje v Pavii), Komteska (1743, první realizované libreto ke komické opeře), Lhář (1750-51), Mirandolina (1753), Hrubiáni (1760) a Poprask na laguně (1762).
