Plautus – životopis

 

Jméno: Plautus

Přidal(a): David Hampl

 

Titus Maccius Plautus byl římský spisovatel. Jeho divadelní génius, vitalita, humor a ovládání latinského jazyka ho řadí k největším římským komediálním dramatikům.

 

Život

Plautus se narodil asi 254 a zemřel 184 před naším letopočtem. Během třetího století před naším letopočte začali římští spisovatelé napodobovat formy a obsah řecké literatury. Na rozdíl od časných básníků, Plautus se omezil na jednu oblast: překlad a adaptace řeckých komedií. O životě tohoto dramatika toho ale bohužel příliš nevíme. Náhodné poznámky pozdějších římských spisovatelů a dalších poskytují pochybné detaily.

Ze spisů Cicera můžeme získat datum narození, které se uvádí 254 před naším letopočtem a také jeho smrt (184 před n. l.). Festus, učenec 2. století našeho letopočtu udává jako místo Plautova narození malé město Sarsina v italské Umbrii. Od Auluse Gelliuse, gramatika z 2. století, pochází tradiční a fascinující, byť krátký popis Plautusova života v Římě.

Plautus vydělával peníze prací v divadle, ale okamžitě je ztratil v obchodě. Vrátil se do Říma bez peněz a na nějakou dobu se živil tím, že pracoval jako dělník v mlýně. Během tohoto období napsal tři hry (dnes už neexistující).

To, že Plautus vydělával peníze divadelní prací, je obecně přijímáno a může znamenat, že byl divadelníkem, tesařem, dramatikem nebo hercem. Jeho mistrovství scénického umění a komedie naznačuje dlouhé herecké zkušenosti před samotným psaním her. To, co zůstává tajemstvím je to, jak se muž z venkova dokázal naučit jednak dokonalému řeckému jazyku, jednak ale také vynikající latině, kterou vídáme v jeho dramatech.

Polovina 1. století před naším letopočtem byla oživením zájmu o tohoto umělce a jeho hry prošly změnou původních prologů. Prolog často poskytuje publiku podrobnosti nezbytné k pochopení komplikovaného spiknutí, nebo může dokonce předem vysvětlit výsledek hry s následnou ztrátou napětí a překvapení, ale ziskem ironie.

 

Dílo

Římská komedie z větší části věnovala pečlivou pozornost vymezení charakteru, ale v rámci typů, ve kterých byla jemnost, složitost a individualita přísně omezena. Pro tohoto autora jsou typické časté tradiční postavy: beznadějně zamilovaný mladý muž, který postrádá odvahu a vynalézavost, aby dosáhl své touhy, starší rodič, který musí být podveden, otrok, který je mazaný a je často zdrojem humoru a intrik, mladá dívka, která se musí zachránit před studem, kurtizána nebo žoldák, hladový, ale vychytralý parazit a opovrhovaný otrokář.

 

Celkový počet her tohoto autora se pravděpodobně blíží 50. Dvacet her je ve víceméně celém rozsahu:

Ampithruo, Amfitryon

Asinaria, Komedie o oslu

Aulularia, Komedie o hrnci či hrnku (posloužila Moliérovi jako předloha pro Lakomce)

Bacchides, Dvě Bakchidy

Captivi, Zajatci

Casina

Cistellaria, Komedie o skříňce

Curculio

Epidicus

Menaechmi, Menéchmové (zde se nechal inspirovat Shakespeare ve svém díle Komedie omylů)

Mercator, Kupec

Miles Gloriosus, Chlubivý vojín

Mostellaria, Komedie o strašidle

Persa, Peršan

Poenulus, Pun

Pseudolus

Rudens

Stichus

Trinummus, Trojgroš

Truculentus

Vidularia, Komedie o koženém vaku (nedochovalo se celé, méně než 100 řádků).

 

Všechny hry jsou založeny na řeckých originálech, zejména těch, které vytvořili dramatici Menander, Diphilus a Philemon. Pouze u dvou her můžete doplnit data jejich vzniku: Stichus (200 před naším letopočtem) a Pseudolus (191 před naším letopočtem). Přibližná data některých her jsou odvozena od odkazu na současné osoby a události, množství zpívaných veršů a různých kritérií stylu a techniky.

Motivy ukazují značnou rozmanitost. Existují hry tlumené komedie (Captivi), sentimentální komedie (Cistellaria), romantiky (Rudens), mytologické (Amphitruo) a hrubé frašky (Asinaria). Chybná identita a podvod, ať už jednotlivě nebo společně, způsobují nedorozumění a komplikace, na nichž se děj hry staví.





Další podobné materiály na webu:

    Prohledali jsme celý web, ale nic parádního jsme nenašli :-(.