Titus Maccius Plautus – životopis

Titus Maccius Plautus (cca 254 př. n. l. – 184 př. n. l.) byl římský dramatik, který je díky svému divadelnímu géniu, humoru a mistrovskému ovládání latiny považován za jednoho z největších autorů komedií v římské historii. Jeho tvorba, vycházející z řeckých předloh, zásadně ovlivnila vývoj evropského divadla.

 

Život

• Plautus se narodil kolem roku 254 př. n. l. v malém městě Sarsina v italské Umbrii a zemřel v roce 184 př. n. l.
• Působil v období, kdy římští spisovatelé začali systematicky napodobovat formy a obsah řecké literatury.
• Na rozdíl od svých současníků se specializoval výhradně na jednu oblast: překlad a adaptaci řeckých komedií pro římské publikum.
• O jeho životě se dochovalo jen velmi málo spolehlivých informací; detaily pocházejí především z náhodných poznámek pozdějších autorů, jako byli Cicero nebo Aulus Gellius.
• Podle tradičního vyprávění nejprve vydělal peníze prací v divadle, ale ztratil je při neúspěšném obchodování.
• Po návratu do Říma se údajně ocitl bez prostředků a nějaký čas se živil jako dělník v mlýně.
• Právě během tohoto těžkého období měl napsat své první tři, dnes již nedochované, divadelní hry.
• Jeho dokonalá znalost divadelního řemesla a komediálních postupů naznačuje, že předtím, než se stal dramatikem, mohl působit jako herec, tesař nebo jiný divadelní pracovník.
• Zůstává záhadou, jak si muž z venkova dokázal osvojit nejen dokonalou řečtinu potřebnou pro překlady, ale také brilantní a vytříbenou latinu, která je pro jeho hry charakteristická.
• V polovině 1. století př. n. l. došlo k oživení zájmu o jeho dílo, což vedlo k úpravám původních prologů jeho her.
• Tyto prology často poskytovaly divákům klíčové informace o zápletce nebo dokonce prozrazovaly výsledek, čímž místo napětí a překvapení vytvářely dramatickou ironii.

 

Styl a charakteristika tvorby

• Plautovy hry jsou založeny na řeckých originálech, zejména na dílech autorů tzv. Nové komedie, jako byli Menander, Diphilus a Philemon.
• Hlavním zdrojem komiky a zápletek jsou omyly, záměny identity a podvody, které vedou k řadě nedorozumění a komplikací.
• Jeho tvorba se vyznačuje žánrovou rozmanitostí – od tlumené komedie (Zajatci) a sentimentálních her (Komedie o skříňce) přes romantické příběhy (Rudens) až po mytologické frašky (Amfitryon) a hrubou komiku (Komedie o oslu).
• Postavy v jeho hrách jsou pečlivě vymezené, avšak pohybují se v rámci zavedených, tradičních typů s omezenou psychologickou hloubkou.
• Mezi typické postavy patří beznadějně zamilovaný mladík, kterému chybí odvaha; starý rodič, který musí být oklamán; a chytrý otrok, jenž je hlavním strůjcem intrik a zdrojem humoru.
• Dalšími častými charaktery jsou mladá dívka, kterou je třeba zachránit; chamtivá kurtizána; žoldnéřský voják; hladový, ale vychytralý parazit; a opovrhovaný obchodník s otroky.

 

Dílo

Divadelní hry (komedie)

• Amphitruo (Amfitryon) – Mytologická komedie o Jupiterově záletu s Alkménou, manželkou vojevůdce Amfitryona.
• Asinaria (Komedie o oslu) – Fraška plná hrubého humoru.
• Aulularia (Komedie o hrnci) – Příběh o lakomci Eukliovi, který našel hrnec zlaťáků. Dílo posloužilo jako přímá inspirace pro Molièrova Lakomce.
• Bacchides (Dvě Bakchidy) – Komedie o dvou sestrách, hetérách jménem Bakchis.
• Captivi (Zajatci) – Hra s tlumenou komikou, považovaná za jedno z jeho morálně nejhodnotnějších děl.
• Casina – Komedie založená na losování o dívku Casinu.
• Cistellaria (Komedie o skříňce) – Sentimentální komedie s romantickými prvky.
• Curculio (Obilní červ) – Hra pojmenovaná podle postavy parazita.
• Epidicus – Komedie, jejíž hlavní postavou je otrok Epidicus.
• Menaechmi (Menéchmové) – Slavná komedie o dvou identických dvojčatech, která byla v dětství rozdělena. Stala se předlohou pro Shakespearovu Komedii omylů.
• Mercator (Kupec) – Hra o obchodních a milostných pletkách.
• Miles Gloriosus (Chlubivý vojín) – Komedie zesměšňující typ chvástavého vojáka.
• Mostellaria (Komedie o strašidle) – Hra, ve které chytrý otrok přesvědčí svého pána, že v jeho domě straší.
• Persa (Peršan) – Komedie, jejíž děj se točí kolem otroka perského původu.
• Poenulus (Pun) – Hra, která jako jedna z mála obsahuje pasáže v punštině.
• Pseudolus (191 př. n. l.) – Jedna z mála datovatelných her, jejímž hrdinou je mazaný otrok Pseudolus.
• Rudens (Lano) – Romantická komedie odehrávající se na pobřeží.
• Stichus (200 př. n. l.) – Hra, jejíž datum uvedení je známo díky dochovaným záznamům.
• Trinummus (Trojgroš) – Komedie s morálním ponaučením.
• Truculentus (Surovec) – Hra o drsném a neotesaném otrokovi.
• Vidularia (Komedie o koženém vaku) – Z této hry se dochovalo pouze necelých 100 veršů.

 

Rozsah díla

• Ačkoliv se celkový počet Plautových her odhaduje na téměř 50, do dnešních dnů se jich v kompletní nebo téměř kompletní podobě dochovalo dvacet. Jedna další hra, *Vidularia*, existuje pouze ve zlomcích.

 

Související autoři

Inspirace a následovníci
 
Menander

• Přední představitel řecké Nové komedie, jehož hry byly pro Plauta hlavním zdrojem inspirace a častou předlohou pro jeho adaptace.

 
Diphilus

• Další významný řecký dramatik, z jehož děl Plautus čerpal náměty pro své komedie, například pro hru *Rudens*.

 
Philemon

• Řecký autor komedií, který patřil k Plautovým oblíbeným předlohám; jeho hra *Kupec* byla adaptována ve stejnojmenné Plautově komedii.

 
Molière

• Slavný francouzský dramatik, který se nechal přímo inspirovat Plautovou hrou *Aulularia (Komedie o hrnci)* při psaní svého mistrovského díla *Lakomec*.

 
William Shakespeare

• Génius anglického divadla, který využil zápletku Plautovy komedie *Menaechmi (Menéchmové)* jako základ pro svou vlastní hru *Komedie omylů*.

 

Citáty

Z díla Asinaria (Komedie o oslu)

Lupus est homo homini, non homo, quom qualis sit non novit.
Člověk člověku vlkem, ne člověkem, pokud neví, jaký ten druhý je.

 

Časté otázky k autorovi

Kdy žil Titus Maccius Plautus?
Titus Maccius Plautus žil přibližně v letech 254 až 184 před naším letopočtem, v období Římské republiky.
 
Čím se Plautus proslavil?
Proslavil se jako jeden z největších římských komediálních dramatiků. Je známý svým humorem, vitalitou a mistrovským ovládáním latinského jazyka. Adaptoval řecké komedie pro římské publikum a vtiskl jim vlastní, originální styl.
 
Která Plautova díla inspirovala pozdější autory?
Jeho hra *Aulularia (Komedie o hrnci)* posloužila jako přímá předloha pro Molièrova *Lakomce* a komedie *Menaechmi (Menéchmové)* inspirovala Williama Shakespeara k napsání *Komedie omylů*.
 
Kolik Plautových her se dochovalo?
Do dnešní doby se dochovalo dvacet jeho her v téměř kompletní podobě a jedna hra, *Vidularia*, pouze ve zlomcích. Odhaduje se, že celkem napsal okolo 50 her.