Jméno: Spisovná řeč
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Český jazyk, stejně jako mnoho dalších jazyků, je jazykem národním, reprezentuje nás jako příslušníky českého národa. Národní jazyk ale v naprosté většině případů nemá jen jednu podobu, naopak je různě rozvrstven. Základní dělení je na jazyk či řeč spisovnou a nespisovnou.
Základní znaky spisovné řeči
Spisovná řeč neboli spisovná čeština je celonárodním, oficiálním a reprezentativním útvarem národního jazyka. S tím souvisí i její používání, spisovná řeč by se měla používat například ve školách, médiích, na úřadech či v literatuře. Současná podoba spisovné řeči pochází z doby národního obrození na přelomu osmnáctého a devatenáctého století, jejím základem byla moravská obecná čeština, která se prvně objevila v Bibli kralické. Podoba spisovné češtiny podléhá mnoha pravidlům, která určují její slovní zásobu, správnou konjugaci a deklinaci slov, výslovnost, tvoření slov i přiměřený způsob vyjadřování spojený s určitými konkrétními situacemi, například kondolence a podobně. V běžném každodenním hovoru není v současnosti užívání spisovné řeči zcela přirozené, mluvčí často mísí prostředky řeči spisovné a nespisovné, především prostředky pocházející z obecné češtiny.
Výrazové prostředky spisovné řeči
Výrazové prostředky spisovné češtiny můžeme rozdělit z hlediska jejich využití pro různé komunikační funkce.
- Spisovná řeč vysokého stylu – jde o spisovnou češtinu, která zahrnuje i knižní jazykové prostředky, je určená především ke slavnostním a obřadním projevům
- Spisovná řeč neutrálního stylu – neutrální spisovná čeština, která se užívá v administrativě, psané publicistice, odborné literatuře a podobně
- Spisovná řeč nízkého stylu – jinými slovy hovorová čeština neboli mluvená podoba spisovného jazyka, se kterou se můžeme setkat v mluvené publicistice či školním vyučování. Řídí se spisovnou normou, ale je tolerantní k určitým jazykovým prostředkům, které ještě nebyly uznány za spisovné, například ke slovům z obecné češtiny
Spisovná řeč – její kodifikace a vývoj
Na spisovnou řeč a její podobu dohlíží Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, který zároveň vydává normativní příručky, které podobu spisovné češtiny kodifikují. Mezi tyto kodifikační příručky patří zejména Pravidla českého pravopisu, Výslovnost spisovné češtiny, Slovník spisovného jazyka českého, Slovník spisovné češtiny či Akademický slovník cizích slov. Spisovná řeč stejně jako jiné jazykové útvary není statická, naopak neustále dochází k jejímu vývoji a změnám, které jsou především v poslední době, zejména vlivem médií, mnohem rychlejší než tomu bylo v minulosti. Základním projevem, který můžeme pozorovat hlavně v posledních dvou desetiletích, a to zejména v mluvených médiích a na internetu, je určitý pokles úrovně spisovné podoby projevu. Mluvený projev se stává více spontánní a často dochází k míšení řeči spisovné a nespisovné. To má pak za následek, že se celkově poněkud snižuje úroveň jazykového standardu, který veřejnost považuje za správný a spisovný.
